Michail Pletňov

Michail Pletňov
Rodné jménoMichail Vasiljevič Pletňov
Narození14. dubna 1957 (67 let)
Archangelsk
Alma materMoskevská státní konzervatoř
Kazan Conservatory
Povoláníhudební skladatel, klavírista a dirigent
Ocenění1. cena Mezinárodní soutěže P. I. Čajkovského (1978)
Řád Za zásluhy o vlast 2. třídy
Státní cena Ruské federace
Státní cena RSFSR Glinky
Řád Za zásluhy o vlast 3. třídy
národní umělec RSFSR
zasloužilý umělec RSFSR
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michail Vasiljevič Pletňov, česky často uváděn jako Pletněv (rusky Михаи́л Васи́льевич Плетнёв, * 14. dubna 1957 Archangelsk) je ruský klavírista, dirigent a skladatel.

Pletňov se narodil do hudební rodiny v Archangelsku. Jeho otec hrál a učil na bajan a jeho matka byla pianistka.[1][2] Do Ústřední hudební školy nastoupil ve věku 13 let, tam studoval pod Jevgenijem Timakinem. V roce 1974 nastoupil do Moskevské konzervatoře, kde byli jeho učiteli Jakov Flier a Lev Vlasenko. Ve věku 21 let vyhrál zlatou medaili na VI. ročníku Mezinárodní Čajkovského soutěže v roce 1978, což mu získalo mezinárodní uznání a přitáhlo velkou pozornost po celém světě. Následujícího roku debutoval ve Spojených státech. Učil také na konzervatoři v Moskvě. Za svůj zvlášť významný hudební vzor Pletňov považuje Sergeje Rachmaninova.[3][4]

V roce 1988 byl Pletňov byl pozván k vystoupení na summitu supervelmocí ve Washingtonu, kde se setkal a spřátelil s Michailem Gorbačovem. Díky tomuto přátelství získal podporu, aby o dva roky později (1990) mohl založit Ruský národní orchestr, první soukromý orchestr v Rusku od roku 1917, a stal se jeho prvním šéfdirigentem. První nahrávky se svým orchestrem uveřejnil na značce Virgin Classics, šlo o Čajkovského Šestou symfonii a Slovanský pochod v roce 1991. Koncem devadesátých let odstoupil z funkce hlavního dirigenta, ale zůstal uměleckým ředitelem orchestru.[5] Michajl Pletňov byl hlavním hostujícím dirigentem tělesa Orchestra della Svizzera Italiana v Luganu od roku 2008 do roku 2010.

Pletňov má kromě občanství Ruské federace také švýcarské občanství. Kromě bydliště v Rusku žije i v Lucernu.

V červenci 2010 byl Pletňov, tehdy rezident Thajska, thajskými úřady zatčen v souvislosti s obviněním ze zneužívání dětí.[6] Pletňov, který byl propuštěn na kauci, obvinění popřel.[7] Zrušil pak vystoupení na BBC Proms a Edinburském mezinárodním festivalu, aby měl čas připravit si obhajobu,[8] ale obvinění bylo staženo dne 28. září.[9]

Pletňov vytvořil řadu nahrávek u firmy Deutsche Grammophon. Nahrával většinou ruskou hudbu, i když v roce 2007 nahrál kompletní Beethovenovy symfonie. První jeho nahrávky byly orchestrální, včetně Čajkovského Šípkové Růženky, jeho Patetické symfonie a symfonie Manfred a Rachmaninovy Druhé a Třetí symfonie. Jeho klavírní repertoár je rozsáhlý a zahrnuje Čajkovského Roční období, mnoho Scarlattiho sonát, Obrázky z výstavy i jeho vlastní přepisy suit z baletu Louskáček a Šípkové Růženky. Se značkou Pentatone Pletňov také nahrával ruská díla jako všechny Čajkovského symfonie, Šostakovičovy symfonie č. 15 a 11 a Při čtení žalmu Sergeje Tanějeva.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mikhail Pletnev na anglické Wikipedii.

  1. Fanning, David. "Pletnev, Mikhail." Grove Dictionary of Music and Musicians. 2001.
  2. Michael White. It's All a Game, and Only He Knows the Rules. The New York Times. 2003-03-16. Dostupné online [cit. 2011-11-22]. 
  3. Greene, Lynnda. "Beyond Borders" in International Piano Magazine November / December 2003 [1] Archivováno 26. 3. 2012 na Wayback Machine.
  4. Martin Kettle. A man and his music [online]. 2003-11-07 [cit. 2014-12-21]. Dostupné online. 
  5. Geoffrey Norris. Maestro miseryguts [online]. 2004-03-22 [cit. 2014-12-21]. Dostupné online. 
  6. Tom Parfitt. Mikhail Pletnev charged with child molestation in Thailand [online]. 2010-07-07 [cit. 2014-12-21]. Dostupné online. 
  7. Russian Pianist Mikhail Pletnev Charged with Raping Teen Boy in Thailand [online]. 2010-07-07 [cit. 2014-12-21]. Dostupné online. 
  8. Helen Pidd. Conductor accused of child molestation pulls out of UK concerts [online]. 2010-08-05 [cit. 2014-12-21]. Dostupné online. 
  9. HIGGINS, Charlotte. Child molestation investigation against Russian classical musician dropped. The Guardian. London: 3 December 2010. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]