Michel Erhart

Michel Erhart
NarozeníDesetiletí od 1440
Úmrtí16. století
Ulm
Povolánísochař
DětiGregor Erhart
Bernhard Erhart
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Michel Erhart, také Michael Erhart (kolem 1440/45 – po 1522, Ulm) byl pozdně gotický sochař a řezbář působící v Ulmu. Jeden z hlavních představitelů Ulmské školy.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Jako tovaryš putoval Erhart do Kostnice a Nizozemí. V Ulmu je doložen od roku 1469. Spolu se svými syny Gregorem a Bernhardem pracoval v dílně Jörg Syrlina staršího. Od roku 1474, kdy dostal zakázku vytvořit hlavní oltář pro katedrálu v Ulmu, měl vlastní dílnu s tovaryši. Je nejvýznamnějším následovníkem Hanse Multschera.

Jeho syn Gregor Erhart odešel roku 1494 do Augsburgu, kde zemřel kolem roku 1540.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
Busta Cicera, katedrála v Ulmu
Panna Maria Ochranitelka Ravensburg
Hlavní oltář kostela v klášteru Blaubeuren

Erhart byl patrně ovlivněn dílem Nicolause Gerhaerta van Leyden. K jeho nejznámějším řezbám patří bysty na chórových lavicích katedrály v Ulmu a centrální vyřezávaná část hlavního oltáře v klášteru Blaubeuren.

Erhartova Pana Maria Ochranitelka (1480) má pod pláštěm seřazeny sošky mecenášů podle jejich společenského postavení a představuje tak nový typ tohoto zobrazení. Původně byl kult Madony Ochranitelky spojován s legendami, kde Kristus představoval boží zákon a Madona konala akt omilostnění hříšníků jako zázračný skutek. U starší Madony Ochranitelky ze Seeschwabenu (1430) došli milosti všichni hříšníci a nebyli personifikováni.[1]

Benediktinský klášter v Blaubeuren (Württembersko) byl obnovován po vyplenění a požáru od roku 1466 a v roce 1493 byl vysvěcen hlavní oltář. Jedná se o oltářní skříň vysokou téměř 12 metrů. Centrální část s pěti sochami doplňují malovaná křídla s nástavci a malovaná predella. Dříve bylo dílo připisováno Michelu a jeho synovi Gregorovi Erhartovi, ale nověji je celá plastická výzdoba považována za dílo Michela Erharta.

Známá díla

[editovat | editovat zdroj]
  • 1469–1474 Chórové lavice, katedrála v Ulmu (spolupráce)
  • Hlavní oltář katedrály v Ulmu (spolupráce), der dem Bildersturm zum Opfer fiel
  • 1475 Madona, Liebieghaus, Frankfurt am Main
  • kolem 1475 Busta mladé ženy v burgundském kroji ("Die schöne Ulmerin")[2]
  • 1480 Madona ochranitelka z Ravensburgu, nyní Státní muzeum, Berlín
  • 1482 Postavy rytířů na kašně v Ulmu (spolupráce)
  • 1485 Reliéfy na oltářních křídlech, poutní kostel Panny Marie v Thalkirchen (Mnichov)[3]
  • před 1490 Krucifix, Besserer-Kapelle, katedrála v Ulmu
  • 1490-1495, bysty Proroků, Liebieghaus, Frankfurt am Main
  • 1493 Centrální část hlavního oltáře, Klášter Blaubeuren
  • 1494 Krucifix, Schwäbisch Hall, Kostel sv. Michala
  • 1509 Mariánský oltář, Lautern

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Carmela Thiele, Sochařství, Computer Press, Brno 2004, s. 68
  2. ↑ Archivovaná kopie. www.ulm.de [online]. [cit. 2015-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. 
  3. ↑ Rainer Kahsnitz, Carved Splendor: Late Gothic Altarpieces in Southern Germany, Austria and South Tirol, Getty Publications, 2006, s. 169
  • Článek byl přeložen z německé Wikipedie s použitím odkazů a Deutsche Biographie.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Barbara Maier-Lörcher: Meisterwerke Ulmer Kunst. Süddeutsche Verlags-Gesellschaft Ulm im Thorbecke-Verlag, Ostfildern 2004, ISBN 3-7995-8004-2.
  • Gertrud Otto: Erhart, Michel. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 4, Duncker & Humblot, Berlin 1959, ISBN 3-428-00185-0, S. 583 f. (Digitalzováno), v: [1]
  • Brigitte Reinhardt (Hrsg.): Michel Erhart & Jörg Syrlin d. Ä. Spätgotik in Ulm. Konrad Theiss Verlag, Stuttgart 2002, ISBN 3-8062-1718-1.
  • Barbara Schäuffelen, Joachim Feist: Ulm – Porträt einer Stadtlandschaft, Konrad Theiss Verlag, Stuttgart 1987, ISBN 3-8062-0484-5, S. 171.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]