Mikrocertifikát (anglicky micro-credential) je forma osvědčení, která držitelům umožňuje prokázat konkrétní znalosti a dovednosti získané v rámci vzdělávacího programu malého rozsahu (například krátkého kurzu nebo školení).
Mikrocertifikáty pomáhají jednotlivcům v lepší adaptaci na proměnlivý pracovní trh, který je ovlivněn neustálým technologickým rozvojem. Prostřednictvím upskillingu (rozvoje stávajících dovedností) a reskillingu (získávání nových dovedností) reagují na aktuální požadavky trhu práce a jsou přenositelné mezi institucemi a zaměstnavateli. Tato vlastnost poskytuje držitelům flexibilitu v profesním rozvoji a podporuje jejich konkurenceschopnost na trhu práce. Důležitým aspektem mikrocertifikátů je zajištění jejich kvality a důvěryhodnosti. Toho se dosahuje prostřednictvím přísných standardů kvality, které zahrnují poskytování detailních informací o držiteli certifikátu, výsledcích učení, metodách hodnocení a úrovni kvalifikace. Tyto informace jsou nezbytné pro ověření pravosti a platnosti mikrocertifikátu, což je zásadní pro uznání a mobilitu v rámci vzdělávacího prostoru.[1]
Digitální odznaky – vizuálně reprezentují získání určité dovednosti nebo znalosti po úspěšném dokončení vzdělávacího programu.[2]
Odborné nebo průmyslové mikrocertifikáty – potvrzují, že má držitel nezbytné znalosti a dovednosti pro vykonávání určité práce a jsou spojeny s konkrétní profesní dráhou nebo odvětvím.[3]
Massive open online courses (MOOCs) – jsou přístupné široké veřejnosti a poskytují vzdělávací kurzy prostřednictvím online platforem.[3]
Kurzy menšího rozsahu – jsou vyučovány univerzitními fakultami v krátkém časovém období za účelem získání nebo rozšíření konkrétních dovedností a jsou často zařazeny do programů celoživotního vzdělávání.[3]
Vysokoškolské instituce využívají mikrocertifikáty jako doplňkovou formu vzdělávání. Studentům poskytují možnost rozšíření kvalifikací a větší flexibilitu ve výběru vzdělávacího obsahu, který nejlépe odpovídá jejich profesním cílům a potřebám.[4] Na rozdíl od tradičních vysokoškolských studijních programů, které obvykle pokrývají širokou škálu znalostí a vyžadují delší studijní období, se mikrocertifikáty zaměřují na konkrétní dovednosti a jsou strukturovány do kratších vzdělávacích programů. Tento přístup umožňuje studentům rychle a efektivně získat specifické dovednosti, což je klíčové pro jejich úspěch v dnešním neustále se měnícím pracovním prostředí.[3]
V roce 2020 zveřejnila Evropská komise dokument s názvem „A European approach to micro-credentials” jako reakci na stále rostoucí potřebu celoživotního vzdělávání s ohledem na dynamické proměny trhu práce, strukturální proměny ekonomiky a rychlý technologický a společenský rozvoj. Mikrocertifikáty představují nový pohled na rekvalifikační kurzy a další formy celoživotního vzdělávání, které mají podle dokumentu Evropské komise z roku 2020 směřovat k získání jednotného mezinárodního rámce a uznání i v zahraničí.[5]
Evropská unie prezentuje mikrocertifikáty jako flexibilní a cílený způsob podpory rozvoje a dokumentace znalostí, dovedností a kompetencí pro profesní i osobní život jednotlivců. Zdůrazňuje potřebu rozvoje a využívání mikrocertifikátů v soudržném způsobu mezi členskými státy, zúčastněnými stranami a poskytovateli vzdělávání.[6]
Rada Evropské unie stanovila deset principů pro tvorbu a vydávání mikrocertifikátů. Tyto principy podtrhují základní charakteristiky evropského přístupu k mikrocertifikátům. Zahrnují kvalitu, transparentnost, relevantnost, odůvodněné hodnocení, způsoby vzdělávání, uznávání, přenositelnost, zaměření na účastníka vzdělávání, autentičnost a informace a poradenství. Cílem těchto zásad je zajistit důvěryhodnost a kvalitu mikrocertifikátů.[6]
Mikrocertifikáty poskytují široké spektrum výhod pro různé skupiny, včetně studentů, vzdělávacích institucí, zaměstnavatelů a vlád. Studenti získávají přístup k rychlému a cenově dostupnému vzdělávání, které je přímo zaměřené na rozvoj dovedností požadovaných na trhu práce. Vzdělávací instituce využívají mikrocertifikáty jako nový zdroj příjmů a prostředek k vyhovění potřebám trhu práce. Zaměstnavatelé získávají nástroj pro efektivnější nábor na základě kompetencí kandidátů, což jim pomáhá vybírat pracovníky s přesně definovanými a potřebnými dovednostmi. Pro vlády představují mikrocertifikáty prostředek k posílení pracovní mobility a adaptability občanů.[4]