Mincha (hebrejsky: מנחה) je židovská odpolední modlitba. Jméno této modlitby je odvozeno z názvu moučné oběti,[1] která byla přinášena v Chrámu jako poslední oběť dne. Podle tradice[2] je založení této modlitby připisováno Izákovi, který měl ve zvyku vycházet v čas odpolední do polí a rozjímat,[3], podle jiných zdrojů byla ustanovena až v době poexilové.[zdroj?] Zvyk tří modliteb denně je zmíněn v knize Daniel.[4]
Mincha je nejkratší modlitbou v židovské liturgii. Skládá se z následujících částí:
Čas pro recitaci odpolední modlitby je vymezen obdobím krátce po poledni a soumrakem. Mincha recitovaná období od poledne (šest a půl hodiny po východu slunce) do devíti a půl hodiny po východu slunce je nazývána mincha gdola, „velká mincha“, mincha recitovaná v období od devíti a půl hodiny až do západu slunce je nazývána mincha ktana, „malá mincha“. „Hodinou“ se v těchto případech vždy rozumí „proporcionální hodina“ (ša'a zmanit), tj. dvanáctina osvětlené části dne, nikoli standardní hodina o šedesáti minutách.
V pátek odpoledne je mincha obvykle oddalována na nejpozdější možný termín, aby plynule přešla do další liturgie, Kabalat šabat a poté ma’arivu pro šabat. Podobně je v mnohých komunitách zvykem spojit sobotní minchu s následující společnou hostinou a ukončením šabatu.