Minjan (počet, hebrejsky מניין od slova מונה mone, počítat) je společenství deseti dospělých židovských mužů (starších věku bar micva). Jedná se o minimální počet, bez něhož se nesmí konat žádná veřejná pobožnost.[1] Toto opatření má uchránit židovské společenství před individualismem a zánikem. Zároveň židé věří, že v takovémto shromáždění přebývá šechina (Boží přítomnost).[2]
Počet desíti lidí jako minimum byl stanoven na základě biblických veršů, ve kterých se vyskytuje slovo eda, tj. obec, pospolitost, společenství. Řada obětí a činností má být podle Tóry vykonávána v přítomnosti obce. Rabíni se snažili zjistit, jaký je minimální počet lidí pro to, aby byli nazváni edou.
Jedna z možných odpovědí je v Mišně:
„ |
Odkud Židé vědí, že eda je deset (lidí)? Protože je řečeno: Nu 14, 27: Jak dlouho mám snášet tuto zlou pospolitost… (což je verš, který se vztahuje ke dvanácti zvědům, které do Kenaánu poslal Mojžíš) bez Jehošu'y a Kaleva (což je deset). |
“ |
— Sanhedrin 1:6
|
Rovněž Rút 4, 2 hovoří o deseti mužích, kteří mají právo rozhodovat ohledně soudu.
Reformní a většinou i konzervativní[3] židé do minjanu započítávají i dospělé ženy (tj. ženy a dívky, starší věku bat micva, tedy starší 12 let), ortodoxní židé však většinou tuto praxi odmítají. Takovému minjanu se říká egalitariánský.