Miron Białoszewski | |
---|---|
Narození | 30. června 1922 Varšava |
Úmrtí | 17. června 1983 (ve věku 60 let) Varšava |
Místo pohřbení | Powazkowský hřbitov |
Povolání | básník, spisovatel, dramatik a herec |
Témata | krásná literatura |
Významná díla | Památník z Varšavského povstání |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Miron Białoszewski [bjauoševski] (30. června 1922 – 17. června 1983), byl polský básník, prozaik a dramatik.[1]
Narodil se 30. července 1922 ve Varšavě. Když se rozpoutala 2. světová válka, byl v třetí třídě gymnázia. Během okupace složil maturitu a začal studovat polonistiku na ilegální Varšavské univerzitě, které však - kvůli válce - absolvovat nemohl. Po kapitulaci Varšavského povstání byl s otcem odvezen na nucené práce do opolského kraje, který tehdy byl částí říše. Po konci války se vrátil do hlavního města.
K jeho básnickému debutu došlo v roce 1955, a rok později se ukázala první sbírka jeho tvorby. Rovněž roku 1955 založil a vedl experimentální divadlo Teatr na Tarczyńskiej,[1] jehož zkoušky a soukromé inscenace amatérsky natáčel. Během dalších deseti let se stal dost slavným a díky protekci známých osobnosti dostal byt, v kterém bydlel se svým dlouholetým partnerem – Leszkiem Solińským. V roce 1970 vyšlo jeho nejvýznamnější dílo – „Památník z Varšavského povstání“ („Pamiętnik z powstania warszawskiego“). Popsal v něm na velmi jednoduchý, obyčejný způsob noční můru, hrůzu pokusu varšavských obyvatelů ukázat okupantovi sílu Poláků, jejich víru ve svobodu.
Rád psal krátké básně, stručné texty – věřil, že jen takové jsou důležité. Měl dost divný přístup k lidem – na jedné straně je neměl rád, na druhé straně nemohl bez nich žít. Když tvořil, musel být sám; vadilo mi sluneční světlo, veškeré zvuky, hlasy. Žil ve svém, jen jemu známém světě – během povstání se naučil nejist – jedl jen, když opravdu musel, hlavně sladkosti. Často byl nemocný. Třetí infarkt byl pro něho smrtelný – 17. června 1983 byl nalezen mrtvý. Je pochován na hřbitově 'Cmentarz Powązkowski' ve Varšavě.
Ve svém díle hodně používal humor a sebeironii. Snažil se využívat bohatosti jazyka.
V roce 2007 přišel do kin film Andrzeje Barańského „Pár osob, krátkej čas“ („Parę osób, mały czas“), vyprávějící o přátelství básníka s Jadvigou Stańczakovou – nevidomou žurnalistkou a spisovatelkou.
V roce 2012 vydalo krakovské nakladatelství Znak jeho "Tajný deník" ("Tajny dziennik"), z něhož je zřejmá autorova homoerotická orientace.[2]