Město bylo sídlem Radkovců z Mirovic. Dne 31. července 1627 Ferdinand II. Štýrský svým rekatolizačním mandátem nařídil, že nekatoličtí stavové musí opustit zemi nebo konvertovat ke katolictví. Jen v tomto roce se ze země vystěhovalo 185 šlechtických rodin. Exulanty přijímalo už od roku 1622 saské kurfiřtství. Šlechtična Anna Radkovská z Mirovic, jejíž manžel zemřel v roce 1628 v Pirně, byla v roce 1640 v seznamu exulantů v Žitavě.[4]
Po sametové revoluci došlo k velkému útlumu průmyslové výroby v městečku. Mimo jiné byla uzavřena nově postavená pobočka Tesly Rožmitál, pobočka Jitexu, Hamira a i státní statek postihl rozpad. Městečko se však z této rány vzpamatovalo. Hlavním zaměstnavatelem jsou dnes Jihočeské drůbežářské závody. Kromě řady obchůdků, hospůdek a cukráren, se zde nachází pošta, lékárna, základní škola, veřejná knihovna, lékařské ordinace (stomatologie, dětský lékař a lékař pro dospělé). Ze spolkové činnosti lze jmenovat Český rybářský svaz, Sbor dobrovolných hasičů a Sportovní klub Mirovice.
Mirovice leží z hlediska geologického na tzv. mirovickém ostrově, tj. na „ostrově“ přímořských vápencových devonských usazenin které vybíhají k povrchu v okolním „moři“ žulových hornin. Rozsáhlé opuštěné mramorové lomy – přírodní památka Nerestský lom – leží jeden kilometr jihovýchodně u obce Nerestce. Lomy skýtají útočiště řadě vzácných a chráněných živočichů, mimo jiné lze zde spatřit výra velkého, ropuchu obecnou a čolka obecného. Postupný sled hornin, včetně mirovických ortorul, lze spatřit v řadě malých lomů v okolí, z nichž nejzajímavější je asi půl kilometru vzdálený (ve směru k Myslínu) opuštěný azbestový lom.[zdroj?]
Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Nejstarší částí městečka je kostel svatého Klimenta, který zde vznikl po zániku knížecího správního hradiště Bozně u nedalekých Počapel. Kostel stojí na nevysokém ostrohu nad říčkou Skalicí (Vlčavou).
Na pravoúhlém náměstí se nachází morový sloup, který byl vztyčen roku 1717 z popudu pana Matěje Rosy a mirovického rodáka pana Vavřince Lysého kněžnou Marii Ernestinou Eggenbergovou (rozenou Schwarzenbergovou) jako poděkování za odvrácení morové epidemie na orlickém panství v letech 1630 a 1713. Na vrcholu sloupu s korintskou hlavicí stojí socha Panny Marie na půlměsíci. Po stranách sloupu stojí sochy svaté Barbory s kalichem, svatého Leonarda v biskupském rouše, svatý Floriána s přilbicí a žehnajícího svatého Benedikta s křížem. Morový sloup je dílem sochaře Jana Jiřího Stanzovského (Schlansovského).[8]
V Hřbitovní ul. č.p. 191 jsou zachovány památkově chráněné relikty mirovické tvrze.[9]
Rodiště básníka Antonína Klášterského (1866–1938) připomíná bronzová pamětní deska na rodném domě (čp. 77) na jižní straně náměstí, dílo A. Šalouna instalované u příležitosti básníkových 60. narozenin. Antonín Klášterský byl rovněž 2. dubna 1926 jmenován čestným občanem městečka.[zdroj?]
Na hřbitově, na severním okraji městečka, se v urnovém háji, vlevo od vstupní branky nachází náhrobek prvního československého a českého olympijského vítěze, gymnasty Bedřicha Šupčíka (1898-1957), který zvítězil ve šplhu na laně na olympijských hrách v Paříži v roce 1924. V letech 1926 a 1930 byl mistrem světa. Na mezinárodních sportovních kláních získal ještě řadu dalších ocenění – stříbrné medaile (olympijské hry 1928 – družstva, mistrovství světa 1930 – kruhy) a bronzové medaile (olympijské hry 1924 – víceboj, mistrovství světa 1931 – kruhy).
Při polní cestě do Myslína, půl kilometru za obcí, naproti Urbanovu mlýnu, se v příkrém svahu nachází židovský hřbitov, který byl založen v 17. století (zřejmě kolem roku 1680) a rozšířen roku 1731. Svým vzhledem připomíná staroslavné židovské hřbitovy kolem pražských synagog. Vzhledem k tomu, že židovská obec Mirovic byla téměř vyvražděna za 2. světové války (ze 44 osob se jich z koncentračních táborů navrátilo pouze 8), konal se zde poslední pohřeb v roce 1965.[zdroj?]
V kopci Slomínku nad nádražím se nacházely štoly bývalých zlatých dolů ze 14. století, které však byly částečně zničeny při stavbě pobočky Tesly Rožmitál. Další štoly byly v tzv. Farském kopci asi 300m od kostela západním směrem. V jedné z nich byla vidět zlatonosná křemencová žíla. Vstupy do chodeb jsou dnes zavalené. Skalice je dodnes zlatonosnou říčkou, jako jeden z přítoků zlatonosné řeky Otavy.[zdroj?]
Zděná boží muka v poli zhruba jeden kilometr jihovýchodním směrem u Kuchařova mlýna.[10]
Výklenková kaple u hájovny za tratí na okraji lesa Na Slomínku.[11]
Husitský kostel sv. mučedníků kostnických; Jana Husa a Jeronýma Pražského. Nachází se na okraji města. Vyhořel na jaře 2015. Postupně však byl obnoven a modernizován. Kostel je místem duchovní obnovy. Navazuje na utrakvistickou tradici Těla a Krve Páně.[12]
↑ abHLADKÝ, Jiří, 2011. Kapličky, boží muka,výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku. 2. vyd. Praha: Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska. S. 32.
RŮŽIČKA, František. Mirovice na prahu století: dokument o historickém, společenském, kulturním, stavebním a politickém vývoji města na konci XX. století (a nejen o něm). 1. vyd. České Budějovice: František Růžička, 2004. 236 s. ISBN80-239-1868-0.