Mitsubishi F-2

F-2
	Mitsubishi F-2B
Určení	víceúčelový bojový letoun
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	Mitsubishi Heavy Industries
První let	7. října 1995
Zařazeno	2000
Charakter	Ve službě
Uživatel	Japonské vzdušné síly sebeobrany
Výroba	1995–2011
Vyrobeno kusů	98,(včetně 4 prototypů)
Vyvinuto z typu	General Dynamics F-16 Fighting Falcon
Varianty	F-2A; F-2B
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mitsubishi F-2 je jednomotorový nadzvukový víceúčelový proudový stíhací letoun vyvinutý japonským koncernem Mitsubishi Heavy Industries. Jediným uživatelem typu jsou Japonské vzdušné síly sebeobrany.^[2] Hlavním dodavatelem byla MHI a subdodavatelem Lockheed Martin, přičemž výroba mezi Japonskem a USA byla rozdělena v poměru 60:40.

Vývoj

Bojový letoun F-2 byl vyvíjen od roku 1985 v rámci programu FS-X japonského ministerstva obrany, především jako náhrada typu Mitsubishi F-1. Cílem výrobce Mitsubishi Heavy Industries bylo nabídnout menší a levnější letoun, než jím v licenci vyráběný typ F-15J/EJ. V úvahu připadal buď domácí vývoj nové stíhačky nebo převzetí nějakého zahraničního typu. Zpočátku Japonsko upřednostňovalo vývoj vlastního stíhacího letadla, ale později, pod tlakem USA, se rozhodlo uzavřít dohodu o spolupráci se Spojenými státy. V říjnu 1987 se setkali zástupci japonského a amerického ministerstva obrany ve Washingtonu, kde projednávali, zda předělají pro potřeby Japonska letadla F-15 nebo F-16. V listopadu 1988 se USA a Japonsko dohodly na vývoji nové stíhačky, nazvané FS-X, která měla vycházet z letadla F-16 Block 40. Program vývoje FS-X byl spuštěn v roce 1990 a o tři roky později začala výroba prvního prototypu.^[3] Nový letoun přitom byl vyvíjen ve spolupráci s americkou firmou Lockheed Martin. Oba stroje jsou si vizuálně podobné a sdílejí podobnou aerodynamickou koncepci, v dalších ohledech se ale jedná o zcela odlišné letouny (tvar a rozměry draku, vnitřní konstrukce). První ze čtyř prototypů označený XF-2A poprvé vzlétl dne 7. října 1995.^[2] Sériové stroje byly japonskému letectvu dodávány od roku 2000, přičemž do roku 2011 jich bylo dodáno celkem 94 kusů v jednomístné verzi F-2A i dvoumístné verzi F-2B (podle původních plánů jich mělo být dodáno až 141 kusů).^[4]

Konstrukce

Ačkoliv měla být F-2 jen mírnou modifikací stíhačky F-16 Block 40, nakonec byly na letadle zrealizovány poměrně výrazné konstrukční změny. Hlavní rozdíly mezi F2 a F-16 jsou následující:

F-2 má o 25 % větší plochu křídla,
Má také větší horizontální ocasní plochy,
Na snížení celkové hmotnosti a radarové odrazové plochy byly použity v konstrukci draku kompozitní materiály,
Nos letadla je delší a širší, aby v něm mohl být integrován radiolokátor typu J/APG-1 s aktivním elektronickým vychylováním paprsku AESA,
Větší otvor pro nasávání vzduchu,
Třídílný překryt kokpitu,
Možnost nést čtyři protilodní střely ASM-1 nebo ASM-2, čtyři střely vzduch-vzduch a přídavné palivové nádrže.

Drak

Na výrobě letadla se podílelo několik firem. Společnost Kawasaki byla zodpovědná za střední část trupu, zatímco Mitsubishi za výrobu přední části trupu a křídla. Lockheed Martin měl na starosti zadní část trupu a klapek na náběžné hraně křídla. Křídlo je vyrobeno z kompozitních materiálů, které snižují celkovou hmotnost a radarový odraz letadla. Rozpětí křídel se prodloužilo o 1,14 m, čímž se zvětšila nosná plocha o 25 %. Díky tomu dokáže letadlo unést více paliva v interních nádržích a pod křídlem má o dva závěsníky více než F-16. Ve srovnání s Falconem má také delší a širší příď, aby tam mohl být osazen nový japonský radar.

Kokpit

V kokpitu se nacházejí 3 víceúčelové displeje od firmy Yokogawa a průhledový displej (HUD), vyvinutý společností Shimadzu.

Avionika

Mitsubishi F-2 je vybaveno radarem s elektronickým vychylováním paprsku J/APG-1 od společnosti Mitsubishi Electric.^[2] F-2 byly vůbec prvními stíhačkami na světě s integrovaným AESA (Active electronically scanned array), se kterým létaly již od roku 1995. J/APG-1 by měl skládat z 1216 modulů na bázi arsenidu gallia (GaA). V současnosti je tento radar modernizovaný do standardu J/APG-2 pro zajištění kompatibility s novou raketou AAM-4B. Ten se bude skládat z modulů na bázi nitrátu gallia (GaN) o výkonu 6W. Svými parametry by měl převyšovat radar APG-79, použitý v modernizovaných strojích F/A-18E/F Super Hornet.

Důležitou součástí avioniky letadla je zaměřovací kontejner Sniper od společnosti Lockheed Martin. F-2 se tak staly po letadlech F-15, F-16, F/A-18, A-10, B-1, B-52 a Harrier osmou platformou, která má integrované toto zařízení. Sniper umožňuje detekovat, identifikovat a automaticky sledovat malé taktické cíle na dlouhé vzdálenosti. Součástí systému je i laserový značkovač, který umožňuje použití laserem naváděných pum proti stacionárním nebo pohyblivým cílem. Kromě toho Sniper umožňuje pilotům zhotovit snímky s vysokým rozlišením pro potřeby zpravodajství, sledování a průzkumu.

Komunikační systém AN/ARC-164 od firmy Raytheon pracuje v pásmu UHF. AN/ARC-164 umožňuje efektivní hlasovou komunikaci, odolnou vůči rušení.

Identifikační systém "přítel - nepřítel" AN/APX-113 (V) od společnosti BAE Systems pomáhá pilotovi identifikovat přátelská letadla v zabezpečeném prostředí.

Mitsubishi F-2 je vybaveno elektro-impulsním systémem řízení fly-by-wire, vyvinutý společnostmi Japan Aviation Electric a Honeywell.

Motor

Pohon letadla zajišťuje jeden dvouproudový motor General Electric F110-GE-129, vyráběný v licenci společností Ishikawajima Harima Indistries a který F-2 umožňuje dosáhnout maximální rychlosti Mach 2. Jeho suchý tah je 75,62 kN, při použití přídavného spalování až 131,23 kN. Tyto motory pohánějí nejen stroje F-16, ale i jihokorejské F-15K.

F-2 dokáže stoupat rychlostí 255 m/s a jeho maximální dostup je 18 000 m. Může nést přídavné palivové nádrže do hmotnosti 4 400 kg, díky čemuž dokáže doletět až 4 000 km.

Výzbroj

Základní výzbroj představuje šestihlavňový kanón M61A1 ráže 20 mm s kadencí 6000 ran za minutu umístěný na levé straně přídě a 8000 kg další výzbroje na 13 závěsnících.

Teplem naváděné rakety vzduch-vzduch s krátkým dosahem zastupují americké AIM-9L, ale i střely domácí provenience. Z japonské produkce je to starší AAM-3 a moderní AAM-5, která je poháněna motorem s měnitelným vektorem tahu.

Útok na vzdušné cíle mimo vizuální kontakt může být proveden americkými raketami středního dosahu AIM-7F/M. Jde o střely s poloaktivním radarovým naváděním a doletem 50 km. Ty by měly být postupně nahrazeny japonskými střelami s aktivním radarovým naváděním AAM-4. Její vylepšená verze AAM-4B je první protiletadlovou raketou s radarem typu AESA. Tato střela od společnosti Mitsubishi má dolet až 120 km.

Důležitou součástí výzbroje jsou čtyři protilodní střely ASM-1 nebo ASM-2, které stíhačku předurčují především k ničení nepřátelských bojových lodí a výsadkových plavidel. ASM-1 s aktivním radarovým naváděním má dolet 50 km, zatímco ASM-2 s infračerveným naváděním dokáže zasahovat cíle až na 100 km.

Operační služba

První sériové letouny F-2 začaly japonské vzdušné síly sebeobrany přebírat v září 2000. Postupně byly zařazovány k jednotkám 3. leteckého křídla na základně Misawa, 8. leteckého křídla na základně Tsuiki a 4. leteckého (výcvikového) křídla na základně Matsushima.

V roce 2011 bylo 18 letounů F-2B 21. výcvikové letky vážně poškozeno tsunami, která zasáhla leteckou základnu Matsushima. Japonsko se rozhodlo maximum strojů opravit. Nové zadní partie trupu například dodala společnost Lockheed Martin.^[4]

V roce 2012 bylo rozhodnuto o modernizaci 60 letounů F-2, která bude zahrnovat avioniku i zbraňové systémy. Do letounu budou například integrovány nové protiletadlové řízené střely středního dosahu AAM-4B a nadzvukové protilodní střely ASM-3. Minimálně 30 strojů by v rámci další modernizace mělo dostat nový radar J/APG-2 a schopnost používat řízenou munici JDAM.^[4]

Specifikace (F-2)

Technické údaje

Posádka: 1
Rozpětí: 11,13 m
Délka: 15.52 m
Výška: 4.96 m
Nosná plocha: 34,84 m²
Prázdná hmotnost: 9,500 kg
Max. vzletová hmotnost: 22,100 kg
Pohonná jednotka: 1× dvouproudový motor General Electric F110-GE-129
Výkon pohonné jednotky: 137,7 kN

Výkony

Cestovní rychlost: km/h
Maximální rychlost: 2,500 km/h
Dolet: 835 km
Operační dostup: 18,000 m

Výzbroj

1× kanón JM61A1 Vulcan ráže 20 mm
8000 kg bomb

Odkazy

Reference

↑ Lockheed Martin Gets $250M F-2 Contract [online]. 2008 [cit. 2008-04-09]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ ^a ^b ^c SOUŠEK, Tomáš. Japonsko F-2 potřebuje. ATM. 2014, roč. 46, čís. 2, s. 36. ISSN 1802-4823. [Dále jen Soušek 2014]
↑ F-2 Support Fighter / FSX
↑ ^a ^b ^c [Dále jen Soušek 2014, s. 37.]

Literatura

DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 128.
SOUŠEK, Tomáš. Mitsubishi F-2. Letectví a kosmonautika. Březen 2016, roč. 95., čís. 3, s. 28–31. ISSN 0024-1156.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Mitsubishi F-2 na Wikimedia Commons
(anglicky) Mitsubishi F-2

[Count94-1] Lockheed Martin Gets $250M F-2 Contract [online]. 2008 [cit. 2008-04-09]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

[ref1-2] SOUŠEK, Tomáš. Japonsko F-2 potřebuje. ATM. 2014, roč. 46, čís. 2, s. 36. ISSN 1802-4823. [Dále jen Soušek 2014]

[3] F-2 Support Fighter / FSX

[ref2-4] [Dále jen Soušek 2014, s. 37.]

[1]

[2]

[3]

[4]