Mochna přímá

Jak číst taxoboxMochna přímá
alternativní popis obrázku chybí
Mochna přímá (Potentilla recta)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádrůžotvaré (Rosales)
Čeleďrůžovité (Rosaceae)
Rodmochna (Potentilla)
Binomické jméno
Potentilla recta
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kolonie mochny přímé

Mochna přímá (Potentilla recta) je vyšší vytrvalá bylina s drobnými žlutými kvítky vyrůstající na sušších, světlých místech, jeden z mnoha druhů rodu mochna.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Vyjma dalekého severu roste téměř na všech místech Evropy, dále na africkém kontinentu v oblastech okolo Středozemního moře, v Malé Asii, na území okolo Kavkazu a na jihu Sibiře. Zavlečena byla do Severní Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland. Je to rostlina náročná na dostatek světla a tepla, roste na výslunných, suchých kamenitých stráních a loukách, ve stepích, okolo lesních cest a řídce i na místech ovlivněných lidskou prací, je vázána na vápencové podloží.[1][2]

Výskyt v Česku

[editovat | editovat zdroj]

V České republice roste pouze ostrůvkovitě, na nečetných lokalitách v Čechách jen roztroušeně a mnohem častěji v nížinách a pahorkatinách střední a jižní Moravy. "Černým a červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky z roku 2000" byla mochna přímá zařazena do kategorie vzácnějších taxonů vyžadujících další pozornost (C4a).[1][2][3]

Podle "Florabase.cz" se mochna přímá v ČR vyskytuje: [1]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Vytrvalá rostlina téměř cela chlupatá, s přímou lodyhou, 30 až 50 cm vysokou, vyrůstající z kuželovitého oddenku. Z lodyhy, v horní části se větvící, střídavě vyrůstají řapíkaté listy dlanitě složené 5 až 7četné, horní obvykle bývají 3četné a přisedlé. Palisty dlouhé až 3 cm jsou blanité, zelenavé nebo nahnědlé. Lístky obvejčitého tvaru dlouhé 2 až 8 cm a široké 1 až 2 cm mívají po okrajích 6 až 12 pilovitých zubů. Na líci i rubu jsou zelené, na rubu mnohem více chlupaté.

Pravidelné, téměř celé jemně chlupaté pětičetné květy vyrůstající na stopkách o délce do 1 cm a mající v průměru 1,5 až 2 cm vytvářejí vrcholičnaté květenství s 10 až 30 květy. Kališní lístky jsou vejčitě podlouhlé se zašpičatělým koncem, stejné jsou i lístky kalíšku. Brzy opadávající korunní lístky jsou žluté až bílé, opakvejčitého tvaru, měří 6 až 12 mm, jsou o něco delší než kališní. Na květním lůžku vyrůstá mnoho semeníků a po vnější straně ve třech kruzích asi 30 tyčinek. Doba kvetení připadá na červen až srpen. Plody jsou vrásčité nažky uzavřené ve ztvrdlém trvalém kalichu.[1][4][5][6][7]

  • Dlanitě zpeřený 7četný list
    Dlanitě zpeřený 7četný list
  • Květ před rozvitím
    Květ před rozvitím
  • Rozvitý květ
    Rozvitý květ
  • Květ bez koruny, jen s kalichem a kalíškem
    Květ bez koruny, jen s kalichem a kalíškem
  • Svraštělé nažky
    Svraštělé nažky

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c HOUSKA, Jindřich. BOTANY.cz: Mochna přímá [online]. BOTANY.cz, rev. 11.07.2007 [cit. 2012-11-23]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b HRBÁČ, Petr. Rostliny střední Evropy: Mochna přímá [online]. Petr Hrbáč, Rostliny.nikde.cz [cit. 2012-11-23]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  3. ↑ PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001 [cit. 2012-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-16. ISBN 80-86064-52-2. 
  4. ↑ Flora of China: Potentilla recta [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2012-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ HARDEN, G. J.; ROOD, A.N. PlantNet: Potentilla recta [online]. National Herbarium of NSW, Royal Botanic Garden, Sydney, AU, rev. 1990 [cit. 2012-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Finland Nature and Species: Potentilla recta [online]. Luono Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2012-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ ANDERBERG, Arne. Den virtuella floran: Potentilla recta [online]. Naturhistoriska riksmuseet, Stockholm, SE, rev. 12.05.2000 [cit. 2012-11-23]. Dostupné online. (severosámsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]