Mokrý Lom

Mokrý Lom
Lidově barokní kaple v Mokrém Lomu
Lidově barokní kaple v Mokrém Lomu
Znak obce Mokrý LomVlajka obce Mokrý Lom
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecČeské Budějovice
Obec s rozšířenou působnostíČeské Budějovice
(správní obvod)
OkresČeské Budějovice
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel113 (2024)[1]
Rozloha3,56 km²[2]
Katastrální územíMokrý Lom
Nadmořská výška515 m n. m.
PSČ374 01
Počet domů50 (2021)[3]
Počet částí obce3
Počet k. ú.1
Počet ZSJ3
Kontakt
Adresa obecního úřaduMokrý Lom 1
374 01 Trhové Sviny
obec@mokrylom.cz
StarostaIng. Martin Ehrlich
Oficiální web: www.mokrylom.cz
Mokrý Lom na mapě
Mokrý Lom
Mokrý Lom
Další údaje
Kód obce535842
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mokrý Lom (německy Mokrilom, Mokrig (1362)) je obec ležící v okrese České Budějovice, kraj Jihočeský, zhruba patnáct kilometrů jihovýchodně od Českých Budějovic a devět kilometrů západně od Trhových Svin. Žije zde 113[1] obyvatel.

První písemná zmínka o vsi (Mocrig) pochází z roku 1362, kdy ji dali[kdo?] jako zástavu Bohuslavovi z Mirkovic. Osada patřila do roku 1387 k velešínskému panství, od tohoto roku připadla Rožmberkům. Roku 1474 zastavil osadu Jindřich V. z Rožmberka Janovi z Bohušic za dvacet kop a 46 grošů činže.

Dům čp. 3

Duchovní správou patřila osada až do roku 1786 velešínské farnosti. Od tohoto data ves spadá pod farnost ve Svatém Jánu (stejně tak místní část Polžov; místní část Lahuť je přifařena k Římovu).

Po zrušení poddanské příslušnosti k buquoyskému panství Nové Hrady tvořil Mokrý Lom od roku 1850 po dlouhou dobu součást obce Sedlce. Tato obec sestávala z osad: Branišovice, Kladiny, Lahuť, Mokrý Lom, Polžov, Sedlce, Hrachové Hory, Úlehle, Zahrádka a samot Benák a Babka. Starostou obce Sedlce v době jejího rozdělení byl Václav Hamberger z čp. 4 v Mokrém Lomu. Návrh na rozdělení obcí byl podán dne 23. ledna 1919; novými volbami, ve kterých zvítězili sociální demokraté bylo dělení zamítnuto. Novým starostou se stal Josef Beran ze Sedlce. V Mokrém Lomě vzniklo osadní zastupitelstvo v čele s Františkem Pártlem, které opětně žádalo rozdělení obce. Několikrát neúspěšně, naráželi na odpor vsí Sedlce a Branišovice. Největším problémem bylo rozdělení majetku sboru dobrovolných hasičů, který byl založen roku 1889. Dne 19. srpna 1923 Sedlce kapitulovala a 28. únor 1924 byl určen jako rozlučovací den.

Za nacistické okupace byl Mokrý Lom nakrátko připojen k obci Branišovice (1943 až 1945), v letech 1960 až 1964 se sloučení opakovalo, ale s obrácenou svrchovaností – Branišovice se staly součástí obce Mokrý Lom. Ke dni 14. června 1964 byl Mokrý Lom včetně Branišovic včleněn pod obec Dolní Římov; status samostatné obce znovu získal dne 24. listopadu 1990.[4]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů Mokrého Lomu (části obce) v letech 1869 a 2001[5]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 98 86 92 94 113 104 93 61 66 65 88 62 64
Počet domů 17 17 17 17 17 17 17 17 34[pozn. 1] 19 20 24 25

Místní části

[editovat | editovat zdroj]

Obec Mokrý lom se skládá ze tří částí, které leží v katastrálním území Mokrý Lom.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • lidová architektura
  • kaplička z roku 1848
  1. Počet domů roku 1961 uveden pouze za celou obec.
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Genealogie Českobudějovicka [online]. [cit. 2008-12-05]. Dostupné online. 
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. Svazek I. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 194–195.  Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]