Muhammad Dajf

Muhammad Dajf
Vojenská služba
SlužbaHamás
SložkaBrigády Izz ad-Dína al-Kassáma

Narození12. srpna 1965
Chán Júnis, Pásmo Gazy
Úmrtí13. července 2024 (ve věku 58 let)
Al-Mawasi, Rafah
Příčina úmrtínálet
SídloPásmo Gazy
Profesemilitant
Náboženstvíislám
CommonsMohammed Deif
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Muhammad Dajf[p. 1] (arabsky محمد ضيف‎, rodným jménem Muhammad Dijáb Ibráhím al-Masrí; 1965[3][p. 2] Chán Júnis13. července 2024 Chán Júnis, Pásmo Gazy[5])[6] byl palestinský terorista a velitel Brigád Izz ad-Dína al-Kassáma, ozbrojeného křídla Hamásu, které jsou některými zeměmi považovány za teroristickou organizaci.[7][8][9][10]

Dajf se narodil jako Muhammad Dijáb Ibráhím al-Masrí v uprchlickém táboře Chán Júnis v Pásmu Gazy v roce 1965 do rodiny palestinských uprchlíků z al-Kubajby, kteří byli nuceni opustit během arabsko-izraelské války v roce 1948.[11] V roce 1988 absolvoval Islámskou univerzitu v Gaze.[11] Při studiu na univerzitě vytvořil divadelní skupinu.[12] V roce 1989 byl po 16 měsících propuštěn z izraelského vězení.[11]

Dajf vstoupil do Hamásu v roce 1990 s pomocí svých dlouholetých přátel Jahjá Ajjáše a Adnána Ghúla.[13] V roce 1994 se podílel na únosech a zabití tří vojáků Izraelských obranných sil. Spolu s Ajjášem byl zodpovědný za bombové útoky na autobusy v Jeruzalémě a Aškelonu, při nichž zahynulo asi 50 Izraelců. V březnu 2000 vyslal do Izraele pět sebevražedných atentátníků, přičemž každý z nich byl zabit Jamam. Na jaře roku 2001 byl propuštěn z vězení Palestinské autonomie. Během druhé intifády se podílel na několika bombových útocích.[14] Velitelem Brigád Izz ad-Dína al-Kassáma se stal v červenci 2002 poté, co Izrael zlikvidoval Saláha Šihádu.[15]

Izrael mu přičítá odpovědnost za zavraždění desítek civilistů při sebevražedných útocích od roku 1995.

Útok palestinských teroristických skupin na Izrael (2023)

[editovat | editovat zdroj]

Dajf v nahrávce z prvního dne útoku uvedl, že útok byl reakcí na „znesvěcení mešity al-Aksá“ a na to, že Izrael v roce 2023 zabil a zranil stovky Palestinců.[16] Vyzval Palestince a izraelské Araby, aby „vyhnali okupanty a zbourali zdi“.[17][18] Dodal také, že operace byla zahájena, aby „nepřítel pochopil, že doba jeho řádění bez odpovědnosti skončila“. [19]

Pokusy o likvidaci

[editovat | editovat zdroj]

Celkem na něj spáchal Izrael pět náletů, které mu způsobily vážná zranění. Navzdory původním zprávám o jeho smrti při náletu z 27. září 2002 potvrdil představitel izraelské zpravodajské služby, že útok přežil.[20]

V časných ranních hodinách 12. července 2006 stíhací letoun F16 svrhl bombu na dům, v němž se scházeli vysoce postavení představitelé Hamásu. Dajf výbuch přežil, ale utrpěl vážné zranění páteře.[21] Po tomto útoku se Ahmad Džabarí stal úřadujícím velitelem Brigád Izz ad-Dína al-Kassáma.[22]

Dne 19. srpna 2014 provedlo Izraelské vojenské letectvo nálet na dům v Gaze,[23] při kterém zahynula Dajfova manželka, dvě jeho děti a tři civilisté.[24][25][26] Následující den vydal Hamás vyjádření, ve kterém popřel smrt Dajfa.[27][28]

Během izraelsko-palestinských střetů v květnu 2021 bylo oznámeno, že se izraelská armáda pokusila Dajfa zabít dvakrát během jednoho týdne, ale v obou případech se mu na poslední chvíli podařilo uniknout.[29]

Dne 1. srpna 2024 izraelská armáda oznámila, že Dajf byl v červenci 2024 zabit při náletu na jihu Pásma Gazy. Hamás na žádost o komentář nereagoval.[5]

  1. V českých médiích psán také jako Díf[1] či Dejf.[2]
  2. Podle některých zdrojů se narodil v roce 1960 či 1963.[4]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mohammed Deif na anglické Wikipedii.

  1. Ne a ne ho zabít. Izraelci loví nepolapitelného velitele Hamásu. iDNES.cz [online]. MAFRA [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. 
  2. Hamás obvinil Izrael z náletu na dům šéfa ozbrojeného křídla hnutí, útok prý přežil. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2014-08-20 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. 
  3. محمد الضيف.. مُقعد يقود القسام. Al-Džazíra [online]. 2012-11-21 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. (arabsky) 
  4. ЦАХАЛ предпринял попытку ликвидации лидера боевиков ХАМАС Мухаммада Дэйфа. www.chadembassy.us [online]. 2014-08-20 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. (rusky) 
  5. a b ČTK. Izraelská armáda potvrdila smrt šéfa vojenského křídla Hamásu. Seznam Zprávy [online]. 2024-08-01. Dostupné online. 
  6. ЦАХАЛ предпринял попытку ликвидации лидера боевиков ХАМАС Мухаммада Дэйфа. www.newsru.co.il [online]. 2014-08-20 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. (rusky) 
  7. Council decision of 21 December 2005 implementing Article 2(3) of Regulation (EC) No 2580/2001 on specific restrictive measures directed against certain persons and entities with a view to combating terrorism and repealing Decision 2005/848/EC [online]. Rada Evropské unie, 2005-12-23 [cit. 2011-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-05. (anglicky) 
  8. Country Reports on Terrorism 2004 [online]. Ministerstvo zahraničních věcí USA, 2005-04 [cit. 2011-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Listing of terrorist organisations [online]. Australská vláda [cit. 2011-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-04. (anglicky) 
  10. GEORGY, Michael. Egyptian court bans Hamas' armed wing, lists as terrorist organisation [online]. Reuters, 2015-01-31 [cit. 2015-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-03. (anglicky) 
  11. a b c ZBOUN, Kifah. Mohammed Deif, the Voice of War. Asharq al-Aswat [online]. 2023-10-08 [cit. 2023-10-13]. Dostupné online. 
  12. FRANKS, Josephine. Who is Mohammed Deif? The shadowy Hamas commander known as 'The Guest'. Sky News [online]. 2023-10-10 [cit. 2023-10-13]. Dostupné online. 
  13. Mohammad Deif – Head of the Armed Wing. www.idfblog.com [online]. 2012-01-21 [cit. 2023-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-06-20. 
  14. HAR'EL, Amos. Who Is Mohammed Deif?. Ha'arec [online]. 2014-08-20 [cit. 2023-10-07]. [Mohammad Deif – Head of the Armed Wing Dostupné online]. 
  15. Profile: Hamas commander Mohammed Deif. BBC News [online]. 2002-09-26 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. 
  16. PACCHIANI, Gianluca. Hamas commander says attacks are in defense of Al-Aqsa, claims 5,000 missiles fired. The Times of Israel [online]. 2023-10-07 [cit. 2023-10-11]. Dostupné online. 
  17. PACCHIANI, Gianluca. Hamas commander says attacks are in defense of Al-Aqsa, claims 5,000 missiles fired. The Times of Israel [online]. 2023-10-07 [cit. 2023-10-11]. Dostupné online. 
  18. מוחמד דף על מתקפת הרקטות: ישראל חיללה את אל-אקצא, קורא לערביי ישראל להצטרף. Ynet [online]. 2023-10-07 [cit. 2023-10-11]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  19. What We Know About the Hamas Attack and Israel’s Response. The New York Times [online]. 2023-10-07 [cit. 2023-10-11]. Dostupné online. 
  20. Official: Hamas target survives Israeli attack. CNN [online]. 2002-09-27 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. 
  21. Israel's Most Wanted Man Seriously Injured in Bombing. WLTX [online]. 2006-07-12 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. 
  22. New Israeli airstrikes rock Gaza City. USA Today [online]. 2012-11-14 [cit. 2023-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  23. Israeli airstrikes target Hamas military chief in Gaza: report. Nová Čína [online]. 2014-08-20 [cit. 2023-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-25. 
  24. KERSHNER, Isabel; AKRAM, Fares. After Strike on Family, Fate of Hamas Commander Is Unknown. The New York Times [online]. [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. 
  25. LEVY, Elior. Hamas vows revenge for Deif's family. Ynet [online]. 2014-08-20 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. 
  26. YASHAR, Ari. Hamas Terror Chief's Daughter Killed in Strike Too. Aruc ševa [online]. 2014-08-21 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. 
  27. PORAT, Ido Ben; SOFFER, Ari. Hamas Confirms: Mohammed Deif is Still Alive. Aruc ševa [online]. 2014-08-20 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. 
  28. Gaza killing resumes with peace talks in tatters. CBS News [online]. 2014-08-20 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. 
  29. AHRONHEIM, Anna. Israel tried to kill Hamas chief Mohammed Deif twice in Gaza operation. The Jerusalem Post [online]. 2021-05-19 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]