Myrcie
 Myrcie | |
|---|---|
_DC._(16143221137).jpg) Myrcie Myrcia sylvatica | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | myrtotvaré (Myrtales) |
| Čeleď | myrtovité (Myrtaceae) |
| Rod | myrcie (Myrcia) DC., 1827 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Myrcie (Myrcia) je rod rostlin z čeledi myrtovité. Jsou to keře a stromy s jednoduchými vstřícnými listy a drobnými pravidelnými květy s dlouhými tyčinkami. Jsou opylovány zejména včelami sbírajícími pyl. Rod zahrnuje asi 300 druhů a je rozšířen v tropické Americe. Flavonoidy z myrcií mají hypoglykemický účinek a slouží při léčení cukrovky v západní i domorodé medicíně. Rostliny jsou také bohatým zdrojem silic, z nichž některé mají rovněž medicínské využití. Drobné plody některých druhů jsou jedlé. Stromovité druhy jsou lokálním zdrojem dřeva.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Myrcie jsou keře a menší stromy, jen zřídka přesahující výšku 12 metrů. Listy jsou jednoduché, vstřícné, dosti rozmanitého vzhledu a velikosti. Některé druhy mají listy přeslenitě nahloučené na koncích větévek. Žilnatina je zpeřená. Květy jsou čtyřčetné nebo pětičetné, uspořádané v úžlabních až téměř vrcholových latách nebo výjimečně jednotlivé. Češule je stejně dlouhá jako semeník nebo delší. Kalich je složen ze 4 nebo 5 volných lístků a za plodu je zpravidla vytrvalý. Korunní lístky často sahají do poloviny tyčinek nebo jsou delší. Tyčinek je mnoho. Semeník obsahuje 2 až 3, řidčeji i 4 komůrky, v nichž se nachází po 2 vajíčkách. Plodem je bobule obsahující zpravidla 1 nebo 2 semena.[1][2][3]
-
Detail žilnatiny M. rosangelae -
Květy M. rostrata -
Plody M. fenzliana -
Plodná větévka M. fallax
.jpg)
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Rod myrcie zahrnuje v současném pojetí asi 770 druhů.[4] Je rozšířen výhradně v tropické Americe, kde je to 2. největší rod čeledi myrtovité. Areál rozšíření sahá od Mexika po severní Argentinu a Uruguay a zahrnuje i ostrovy Karibiku. Největší počet druhů myrcií (přes 250) roste ve východní tropické Jižní Americe v biotopu známém jako jako atlantický les, kde myrcie představuje druhově nejbohatší rod stromů. Dále je hojně zastoupen v keřových formacích cerrado a caatinga a také v deštných lesích Amazonie.[3][5][4]
Ekologické interakce
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Květy myrcií jsou opylovány hmyzem, zejména různými včelami. Přinejmenším některé druhy nevytvářejí nektar a opylovači květy vyhledávají kvůli sběru pylu. V jihovýchodní Brazílii je navštěvuje např. mednatka Melipona rufiventris, Trigona spinipes a jiné včely z tribu Meliponini, čmelák Bombus morio, drvodělky rodu Xylocopa nebo různé druhy rodu Augochlora či "orchidejových včel" rodu Eufriesea z tribu Euglossini. Ve střední Brazílii náležejí mezi hlavní opylovače druhů Myrcia rostrata a M. tomentosa včely rodu Scaptotrigona, Anthodioctes, Augochlora či Thectochlora.[6][7]
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Rod Myrcia je řazen v rámci myrtovitých do podčeledi Myrtoideae a tribu Myrteae. Náleží mezi taxonomicky obtížné rody, zvláště co se týče vymezení jednotlivých druhů.[1] V současné taxonomii je pojímán šířeji a zahrnuje i několik dalších, dříve samostatných rodů, protože jinak by nebyl monofyletický. Rody Calyptranthes (čepičnice) a Gomidesia tvoří podle fylogenetické studie z roku 2011 vývojové větve uvnitř rodu Myrcia. Rod Marlierea se objevuje dokonce ve 3 různých větvích tohoto rodu.[3]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Myrcie jsou důležitým zdrojem vonných silic. Extrakt Myrcia uniflora je prodáván jako prostředek k léčení diabetes mellitus. V domorodé medicíně Latinské Ameriky je k tomuto účelu používána celá řada druhů. U silic získaných z různých druhů myrcií byl prokázán protizánětlivý, protibolestivý a antimikrobiální účinek, u flavonoidů a odvozených látek zejména účinek hypoglykemický.[8]
Plody M. hebepetala jsou jedlé, sladce voní a jsou natrpklé. V jižní a východní Brazílii jsou lokálně sbírány. Jedlé jsou i plody široce rozšířeného druhu M. splendens, dále M. albitomentosa, M. selloi aj.[9][1] Dřevo myrcií má pouze místní význam. Druh M. leptoclada má dřevo velmi tvrdé a těžké, které se v Karibiku používá zejména na kůly plotů a ohrad.[10] Druh Myrcia selloi je pěstován jako okrasná dřevina s dekorativní kůrou.[9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. VII). Missouri: Timber Press, 2003. ISBN 1-930723-13-X. (anglicky)
- ↑ MCVAUGH, Roberts. Flora of Peru. Myrtaceae. Botany. Jun 1941, čís. 13.
- ↑ a b c LUCAS, Eve J. et al. Phylogenetics, morphology, and evolution of the large genus Myrcia s.l. (Myrtaceae). International Journal of Plant Sciences. 2011, čís. 172(7).
- ↑ a b AMORIM, Bruno S.; MACIEL, Jefferson R.; ALVES, Marccus. New geographical records of Myrcia s.l. (Myrteae, Myrtaceae) from South America, with a focus on Brazilian taxa. Check List. Feb. 2015, čís. 11(2).
- ↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FIDALGO, Adriana De O.; KLEINERT, Astrid De M. P. Reproductive biology of six Brazilian Myrtaceae: Is there a syndrome associated with buzz pollination?. New Zealand Journal of Botany. 2009, čís. 47. Dostupné online. ISSN 1175-8643.
- ↑ TOREZAN-SILINGARDI, Helena Maura; DE OLIVEIRA, Paulo Eugenio Alves Macedo. Phenology and reproductive ecology of Myrcia rostrata and M. tomentosa (Myrtaceae) in Central Brazil. Phyton. 2004, čís. 44(1). Dostupné online.
- ↑ CASCAES, Márcia Moraes et al. Constituents and pharmacological activities of Myrcia (Myrtaceae): A review of an aromatic and medicinal group of plants. International Journal of Molecular Sciences. Oct. 2015, čís. 16(10). Dostupné online. ISSN 23881–23904.
- ↑ a b FERN, Ken. Useful tropical plants [online]. [cit. 2016-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-02. (anglicky)
- ↑ LITTLE, Elbert L.; WOODBURY, Roy O.; WADSHWORTH, Frank H. Trees of Puerto Rico and the Virgin Islands. Second Volume. [s.l.]: U.S. Dep. of Agriculture, 1974. (anglicky)
