Měsíční zajíc

Obrys zvýrazňující v měsíčních mořích jeden z možných tvarů zajíce s nádobou

Měsíční zajíc^{[pozn. 1]} je legendární zvíře, které podle mýtů rozšířených například v jižní a východní Asii, v předkolumbovské Americe nebo u Khoikhoiů reprezentuje Měsíc, je s ním spřízněno, nebo na něm žije, protože tvar tmavých skvrn na jeho povrchu připomíná zajíce.^[1][2][3]

Indický subkontinent

Ilustrace bajky o zajíci a slonu ze syrského vydání Pančatantry (1354)

Pančatantra

Ve sbírce bajek Pančatantra je příběh o tom, jak zajíc s pomocí Měsíce obelstil slona. Kvůli dlouhému suchu vyslal král slonů výpravy do všech světových stran. Jedna z nich objeví Měsíční jezero, na jehož břehu žije bezpočet zajíců. Sloni ale na obyvatele nehledí a spoustu zajíců zadupou. Jeden z odvážných přeživších zajíců slony od jezera vyplaší tak, že se vydává za vyslance rozhněvaného Měsíce na audienci s králem slonů a vyčítá mu jeho jménem, že je snad jediným zvířetem, které nezná spojení mezi zajíci a Měsícem.^{[pozn. 2][1]} V sanskrtu je jedním z opisných jmen pro Měsíc śaśāṅka (शशाङ्क), doslova „se zajícem ve znaku“ z śaśa (शश), zajíc.^[4]

Sasa Džátaka

V jedné z džátak je Buddha reinkarnován jako zajíc (v Páli sasa). Bůh Indra v přestrojení za bráhmana žádá od několika zbožných zvířat jídlo. Zajíc ale nemá nic než trávu a tak požádá bráhmana, ať rozdělal oheň, do kterého sám vzápětí skočí, aby jej nasytil svým masem. Indra oheň je v okamžiku uhasil a zajíci vyšel bez úhony. Indra odměnil zajícovu nesobeckost a svým štětcem zvěčnil jeho siluetu na Měsíci.^[5][6]

Detail talismanu s motivem měsíčního zajíce drtícího byliny na čínském rouchu z 18. století

Východní Asie

Čína

Bronzové zrcadlo z období říše Tchang – nefritový králík pod skořicovníkem, bohyně Čchang-e a třínohá žába

Králík je v Číně symbolem dlouhověkosti a je jedním ze dvanácti znamení čínského zvěrokruhu.^[7] Z Indie se spolu s buddhismem dostal do Číny i příběh o obětavém zajíci.^[1] V místní taoistické tradici se nefritový ^{[pozn. 3]} zajíc (玉兔, Jü-tchu) objevuje jako společník měsíční bohyně Čchang-e a je silně spjatý s ženským elementem jin.^[5] Nejstarší dochovaný příběh o Čchang-e pochází z období válčících států. V uměleckých vyobrazeních zajíc na měsíci stojí ve stínu skořicovníku (Cinnamomum cassia)^{[pozn. 4]} a roztlouká paličkou v hmoždíři byliny, ze kterých se vyrábí nápoj nesmrtelnosti.^[5] Spolu s hmoždířem a paličkou se začal objevovat v období říše Ťin (265–420).^[8] V literárních dílech je „nefritový zajíc“ synonymem pro Měsíc.^[11] S mýtem Čchang-e, a tedy i nefritovým králíkem, je spojen Svátek středu podzimu (15. den osmého měsíce čínského lunárního kalendáře), během kterého je Měsíc v úplňku a má být nejjasnějším a nejkrásnějším v celém roce. K oslavě lidé pečou a darují blízkým a sousedům měsíční koláče. Tyto a další kulaté věci, jako například melouny a ovoce jsou obětovány obyvatelům Měsíce.^[12] Pro nefritového králíka jsou přichystány fazolové lusky a sojové boby.^[13][14] Čchang-e s králíkem je jedním z dekorativních motivů na krabičkách s měsíčními koláči.^[15]

Vyobrazení Čchang-e a králíka bylo nalezeno na malovaném hedvábném praporu v hrobce naleziště Ma-wang-tuej z dynastie Západní Chan. Další předměty s měsíčním zajícem zahrnují například nález v hrobce z období jižní a severní dynastie ve městě Tan-jang nebo několik pečetidel z období říše Sung a Jüan.^[8] V 18. století se nefritový králík stal oblíbeným motivem ozdobných novoročních deskotisků.^[12] Nefritový králík byl spolu s lotosovými květy a draky jedním z ochranných talismanů našívaných na róby.^[9]

Podle této legendy je pojmenováno čínské lunární vozidlo Nefritový králík v rámci programu Čchang-e.^[16]

Peking

Zvláštní roli hraje měl ve folklóru Pekingu a okolí nefritový králík známý jako Tchu-er-jie (dědeček králík). Podle legendy sestoupil králík z měsíce a vyrobil a lidem podával lék proti nemoci, která Peking právě sužovala. Obyvatelé od té doby vyrábějí na jeho počest hliněné figurky v podobě bílého králíka oděného v pestrobarevných šatech. Podle záznamu z období říše Ming byly tyto sošky v Pekingu všudypřítomné, ve 21. století jsou ale prodávány pouze na trzích během Svátku středu podzimu.^[12][17]

Japonsko

Hrdina románu Putování na západ opičák Sun s měsíčním králíkem na japonském deskotisku ze série Sto aspektů Měsíce (1885–1892), Cukioka Jošitoši

Podle japonské interpretace zajíc na měsíci (Cuki no Usagi) nedrtí byliny k přípravě elixíru nesmrtelnosti ale vyrábí pastu z lepkavé rýže na koláčky moči. Moči jsou častým dárkem k oslavám Nového roku, někdy zdobené či tvarované jako králík.^[5] Těm jsou podobné kulaté knedlíčky dango z rýžové mouky, které jsou oblíbeným zákuskem a obětinou během japonské obdoby Svátku středu podzimu Cukimi.^[18]

Odkazy

Poznámky

1. Také znám jako měsíční králík, v kontextu Číny pak nefritový zajíc, nefritový králík nebo vzácný zajíc. Králík se dostal do Asie až díky obchodu s Evropany, ve starších příbězích šlo tedy o zajíce. V česky psaných zdrojích se králík a zajíc používají jako synonymum, podobně jako v anglických (rabbit, hare)
2. “Now you have sinfully violated the Lake of the Moon, known afar by my sacred name. And there you have slain rabbits who are under my special protection, who are of the race of that rabbit-king cherished in my bosom. This is iniquitous. Nay, one would think you the only creature in the world who does not know the rabbit in the moon.” anglický překlad Arthura W. Rydera
3. Nefrit odkazuje k jeho čistotě, nesmrtelnosti i bílé srsti – bílý nefrit či jadeit byl nejvíce ceněn^[8][9]
4. V některých zdrojích je strom uváděn jako vonokvětka libovonná (Osmanthus fragrans), protože oba tyto stromy se v čínštině někdy označují pouze znakem 桂, kuej^[10]

Reference

1. BOYLE, John Andrew, 1973. The Hare in Myth and Reality: A Review Article. S. 313–26. Folklore [online]. 1973. S. 313–26. [www.jstor.org/stable/1259837/ Dostupné online]. (anglicky) 
2. VARNER, Gary R., 2007. Creatures in the mist: little people, wild men and spirit beings around the world: a study in comparative mythology. New York: Algora Publishing. Dostupné online. ISBN 978-0-87586-547-8. S. 173–176. (anglicky) 
3. ROBERTS, Jeremy, 2010. Chinese Mythology A to Z. New York: Chelsea House. ISBN 978-1-60413-436-0. S. 40. (anglicky) 
4. FRIŠ, Oldřich, 1956. Sanskrtská čítanka, 2. [Díl]: Slovník.. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd. 
5. DICKENSON, Victoria, 2014. Rabbit. London: Reaktion Books. ISBN 978-1-78023-181-5. S. 98–101. (anglicky) 
6. WICKREMERATNE, Swarna, 2006. Buddha in Sri Lanka: Remembered Yesterdays. Albany: State University of New York Press. Dostupné online. ISBN 978-0-7914-6882-1. S. 61. (anglicky) 
7. GUTER, Josef, 2005. Bohové a symboly staré Číny: Slovník čínské mytologie. Překlad Jan Hlavička. Praha: Brána. ISBN 80-7243-263-X. S. 98. 
8. JIN CHEN, Andrea. Silk Road Influences on the Art of Seals: A Study of the Song Yuan Huaya. S. 10–14. Humanities [online]. 2018-08-15 [cit. 2020-11-20]. S. 10–14. DOI 10.3390/h7030083. (anglicky) 
9. FRICK, Fay Arrieh. Possible Sources for Some Motifs of Decoration on Islamic Ceramics. Muqarnas [online]. 1993 [cit. 2020-11-20]. DOI 10.2307/1523188. (anglicky) 
10. Welch 2008, Chapter 1: Flowers and Plants: Cassia.
11. Welch 2008, Chapter 6: Real and Imaginary Animals: Rabbit.
12. LIU, Lian. The Year of the Rabbit. Beijing Review [online]. 2011-02-05 [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
13. Welch 2008, Chapter 17: Inanimate Objects: Moon.
14. Guter 2005, s. 178.
15. Welch 2008, Chapter 11: Female Figures: Goddess of the Moon.
16. WITZE, Alexandra. China aims for the Moon. S. 445–6. Nature [online]. 2013. S. 445–6. Dostupné online. (anglicky) 
17. HUO, Jianying. The Woman in the Moon. China Today [online]. (anglicky) 
18. WELCH, Patricia Bjaaland, 2008. Chinese Art: A Guide to Motifs and Visual Imagery [e-book]. Tuttle Publishing, 2008. ISBN 978-1-4629-0689-5. (anglicky) 

Externí odkazy

• Bajka z Pančatantry „How the Rabbit Fooled the Elephant“ na anglických Wikizdrojích(anglicky)