Mše (hudba)

Mše (lat. Missa) jako hudební forma je zhudebnění vybraných textů základní křesťanské bohoslužby, mše. Nejčastěji jde o takzvanou tridentskou mši, převládající v římskokatolické církvi od konce 16. do druhé třetiny 20. století. Existují však i mše v podobě zhudebnění jiných liturgických útvarů včetně nelatinských a nekatolických. Hudební podoba mše se vyvíjela během středověku (gregoriánský chorál), nejstarší celkově dochovanou mší je Messe de Nostre Dame, kterou kolem roku 1364 složil Guillaume de Machaut.

Charakteristika

[editovat | editovat zdroj]

Základem mše je mešní ordinárium, tedy neměnné části liturgie umožňující zhudebnění. V tridentské mši jich je sedm:

  • Kyrie eleison (Pane smiluj se; na rozdíl od ostatních latinských textů se zpívá řecky)
  • Gloria nebo Gloria in excelsis Deo (Sláva na výsostech Bohu)
  • Credo (Věřím)
  • Sanctus (Svatý)
  • Benedictus (Blahoslavený, požehnaný), původně samostatná část později splynula se Sanctus
  • Agnus Dei (Beránku Boží)
  • Ite missa est (Jděte ve jménu Páně)

Některá zhudebnění mše obsahují i její proměnlivé části, takzvané mešní proprium. To se mění podle období církevního roku a příležitostí, při nichž se mše slouží. Proprium má tradičně čtyři části:

  • Introitus (vstupní zpěvy – příchod kněze k oltáři)
  • Graduální zpěvy (obvykle hudebně nejsložitější, zpívaly se mezi čteními z Bible. Mezi tyto zpěvy patří Aleluja (v postní době Tractus), Graduale a Sekvence)
  • Offertorium (zpívá se při přinášení obětních darů)
  • Communio (přijímání/obětování)

Zvláštním typem mše je rekviem – mše za zemřelé, zádušní mše. Obvykle se zhudebňují tyto jeho části::

Slavné mše

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam autorů zhudebnění mešního ordinaria.

Mezi nejčastěji hrané mše věhlasných skladatelů se řadí například tyto:

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.