AO „NPO Lavočkina“ | |
---|---|
Základní údaje | |
Právní forma | akciová společnost |
Datum založení | 1937 |
Předchůdce | OKB-301 |
Sídlo | Chimki, Rusko |
Adresa sídla | Chimki, Rusko |
Souřadnice sídla | 55°53′50″ s. š., 37°25′57″ v. d. |
Klíčoví lidé | Sergej Antonovič Lemeševskij, Alexandr Jevgenjevič Širmakov |
Charakteristika firmy | |
Oblast činnosti | strojírenství |
Produkty | kosmické sondy, umělé družice |
Provozní zisk | 498,2 mil. ₽ (2017)[1] |
Vlastní kapitál | 9 mld. ₽ (2017)[1] |
Ocenění | Řád rudého praporu práce |
Identifikátory | |
Oficiální web | http://www.laspace.ru |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
NPO Lavočkina (rusky НПО имени С. А. Лавочкина, plným názvem Vědecko-výrobní sdružení S. A. Lavočkina rusky Научно-производственное объединение им. С. А. Лавочкина) je ruský, dříve sovětský výrobce kosmické techniky pojmenovaný po svém hlavním konstruktérovi Semjonovi Alexejeviči Lavočkinovi. Základní produkcí společnosti jsou umělé družice a kosmické sondy různých typů.
Společnost sídlí v Chimkách v Moskevské oblasti. Do roku 1971 nesla název Strojírenský závod S. A. Lavočkina (rusky Машиностроительный завод им. С.А. Лавочкина), předtím do roku 1960 OKB-301 (rusky Опытно-конструкторское бюро 301).
Továrna v Chimkách byla původně postavena s úkolem dodávat nábytek pro nový Palác sovětů. Po zrušení projektu paláce byl závod v dubnu 1937 přidělen Hlavní správě leteckého průmyslu pod číslem 301. Při továrně byla zřízena konstrukční kancelář (OKB-301, rusky Опытно-конструкторское бюро 301) v čele s Alexejem Alexejevičem Dubrovinem. Úkolem závodu bylo postavit sovětské verze francouzských letadel Caudron 690 a 713 podle zakoupené dokumentace. Koncem roku 1938 byl Dubrovin přeložen do Charkova a kancelář zůstala bez hlavního konstruktéra.[2]
V květnu 1939 byli do čela OKB-301 postaveni V. P. Gorbunov, S. A. Lavočkin a M. I. Gudkov s projektem budoucího stíhacího letadla LaGG-1, resp. LaGG-3. V čela trojice hlavních konstruktérů stál zprvu Gorbunov, ale brzy vůdčí roli převzal Lavočkin, koncem roku 1940 po přeložení Gorbunova a Gudkova zůstal jediným hlavním konstruktérem kanceláře.[2] V prosinci 1940 byla zahájena sériová výroba LaGG-3. Za druhé světové války byla letadla kanceláře La-5 a La-7 základem bojové síly sovětského stíhacího letectva.
Po válce konstrukční tým pokračoval v práci na vrtulových stíhačích La-9, La-180, La-11 a nově i proudových stíhacích letadlech La-150, -160, -15, -176, -190, -200, -250. Od začátku 50. let pracovala Lavočkinova kancelář na raketách země-vzduch B-300 protivzdušné obrany pro komplex PVO Berkut a raketách vzduch-vzduch G-300. Testy raket probíhaly na zkušební střelnici Kapustin Jar. Po počátečních obtížích byla roku 1953 zahájena sériová výroba.[3] Od roku 1954 se Lavočkinův tým věnoval práci na mezikontinentální nadzvukové křídlaté raketě Burja (rusky Буря).
V červnu 1960 Lavočkin zemřel, závod byl přejmenován na Strojírenský závod S. A. Lavočkina (rusky Машиностроительный завод им. С.А. Лавочкина). V letech 1962–1964 byl závod filiálkou č. 3 Čelomějova OKB-52, tehdy pracoval na protilodních střelách Ametist.[4]
Roku 1965 se Koroljov rozhodl zbavit práce na kosmických sondách a družicích a soustředit se na pilotovanou kosmonautiku. Vývoj a výroba kosmických sond (programy Luna, Mars a Veněra) byly předány Lavočkincům. Od té doby se závod a konstrukční kancelář soustředila na výrobu kosmických sond a družic.
Od roku 1965 podléhal ministerstvu všeobecného strojírenství, po zániku Sovětského svazu přešlo v Ruské federaci do podřízenosti Roskosmosu.
Roku 2017 byla právní forma podniku změněna z federálního státního jednotného podniku (FGUP) na akciovou společnost (AO).[5]