Dělo Napoleon neboli 12liberní lehké polní dělo, (francouzsky Canon obusier de campagne de 12 cm, modèle 1853, v USA známé jako 12-pounder Napoleon), bylo vyvinuto ve Francii v roce 1853. Šlo o kanónovou houfnici s hladkým vývrtem hlavně a hmotností 544 kg, která střílela dvanáctiliberní (asi 5,5 kg) munici.[1]
Značná obliba této zbraně spočívala v její všestrannosti. Bylo z ní totiž možné střílet jak litými dělovými koulemi, tak dělostřeleckými granáty, šrapnely nebo kartáčovými náboji. Dostřel děla činil asi 1,5 km, při střelbě kartáčovými náboji do 300 metrů, navíc poměrně přesně.[1] Nová zbraň, kterou francouzská armáda zavedla do výzbroje v roce 1853, „způsobila revoluci v polním dělostřelectvu. Dělo bylo poměrně lehké, takže se dalo na bojišti rychle přemísťovat pomocí koňského potahu, a současně dostatečně účinné, takže mohlo s úspěchem ničit polní opevnění do vzdálenosti 1 míle (1,6 km). Přitom bylo též velice všestranné“.[2]
Během americké občanské války dávali dělu, označovanému jako 12liberní Napoleon model 1857, pro jeho palebnou sílu a spolehlivost přednost jak vojáci Unie, tak armáda Konfederace.[3][4] Unie odlila celkem přes 1100 napoleonů, zatímco Konfederace 600.[4] V bitvě u Gettysburgu bylo z celkového počtu 360 děl Unie 142 napoleonů, tj. 36 %. Kromě jeho spolehlivosti a bezpečnosti sehrála významnou roli i jeho značná účinnost v ničení živé síly nepřítele, zejména na krátkou vzdálenost. Napoleon byl posledním litým bronzovým dělem, jež používala americká armáda.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Canon obusier de 12 na anglické Wikipedii.