Narvská kultura

Typická keramika

Narvská kultura byla neolitická archeologická kultura, jejíž jádro se nacházelo na území dnešního Estonska, Lotyšska, Litvy a v Kaliningradské oblasti, a jejíž pozůstatky byly nalezeny také na přilehlých okrajích dnešního Polska, Běloruska a Ruska. Je pojmenována po estonské řece Narva. Vyvinula se z mezolitické kundské kultury. Její existence je vymezena zhruba lety 5300 až 1750 př. n. l. S nástupem silné kultury se šňůrovou keramikou (asi 3000 př. n. l.) jí začala být narvská kultura silně ovlivňována, až pohlcována. Nejčistší formy narvské kultury proto spadají do jejího časného období, tedy 5300-3000 př. n. l. Limitem příslušníků narvské kultury byl velmi špatný přístup k pazourku. Museli používat spíše kosti nebo rohy (v tom navázali na kundskou kulturu téměř plně). Obchodovali s němenskou kulturou, nicméně je nápadné, že zatímco v němenských vykopávkách byla nalezena narvská keramika a jiné narvské artefakty, v těch narvských žádné stopy po němenské kultuře nalezeny nebyly. Obchodovali již ovšem s jantarem, což je základní vývojový posun oproti kundské kultuře. Obchod s jantarem se měl stát základním rysem a dynamizačním prvkem pozdně pravěké a starověké pobaltské kultury.[1] Centrem tohoto obchodu bylo zřejmě Juodkrantė (dnešní Litva). Zde bylo také nalezeno nejvíce předmětů. Nejslavnější a řemeslně nedokonalejší artefakt, obřadní hůl vyřezaná z rohoviny s rukojetí ve tvaru losí samice, byl ovšem nalezen ve Šventoji (taktéž Litva). Lidé byli pohřbíváni na zádech, do hrobů bylo vkládáno jen málo předmětů. Keramika sdílela podobnosti s artefakty kultury hřebenové keramiky, ale měla specifické vlastnosti, především přimíchávání další organické hmoty do hlíny, nejčastěji rozdrcených šnečích ulit. Nádoby byly široké a velké, jejich výška a šířka byly často stejné. Dna byla špičatá nebo zaoblená, pouze nejpozdnější mají úzká plochá dna.[2] Obyvatelé byli stále ještě především lovci a sběrači, zejména rybáři, ale již začali i s chovem zvířat. Vede se složitá debata o etnicitě obyvatelstva, nejčastěji se předpokládá, že mluvili ugrofinskými jazyky, tedy nebyli to Indoevropané, jejichž příchod bývá spojován většinou až se šňůrovou keramikou. Genetický výzkum, podobně jako u kundské kultury, prokázal blízkost k tzv. západním lovcům a sběračům (asi 70 procent genů oproti 30 procentům genů spojených s tzv. východními lovci a sběrači).[3]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Narva culture na anglické Wikipedii.

  1. ↑ GIMBUTAS, Marija. East Baltic Amber in the Fourth and Third Millenia B.C.. Journal of Baltic Studies. 1985, roč. 16, čís. 3, s. 231–256. Dostupné online [cit. 2023-05-06]. ISSN 0162-9778. 
  2. ↑ PAPAKOSTA, Vasiliki; ORAS, Ester; ISAKSSON, Sven. Early pottery use across the Baltic – A comparative lipid residue study on Ertebølle and Narva ceramics from coastal hunter-gatherer sites in southern Scandinavia, northern Germany and Estonia. Journal of Archaeological Science: Reports. 2019-04-01, roč. 24, s. 142–151. Dostupné online [cit. 2023-05-06]. ISSN 2352-409X. DOI 10.1016/j.jasrep.2019.01.003. (anglicky) 
  3. ↑ JONES, Eppie R.; ZARINA, Gunita; MOISEYEV, Vyacheslav. The Neolithic Transition in the Baltic Was Not Driven by Admixture with Early European Farmers. Current Biology. 2017-02-20, roč. 27, čís. 4, s. 576–582. Dostupné online [cit. 2023-05-06]. ISSN 0960-9822. DOI 10.1016/j.cub.2016.12.060. (anglicky)