Nekomata

Nekomata v lidském oděvu hrající na šamisen, Súši Sawaki, 1737

Nekomata (japonsky 猫又, původně 猫また; neko znamená kočka, mata odkazuje na rozštěpení ocasu[1]) je jedním z několika popsaných kočičích jókaiů. Kočky jsou v Japonsku spolu s psíkem mývalovitým a liškou zdrojem lidové pověrčivosti.[2]

Od obyčejné kočky se nekomata vzhledově liší pouze tím, že má ocas rozštěpený na dva.[3] Podle tradice se nekomatou stane kočka, většinou bílá, která se dožije dostatečně vysokého věku (stáří předmětu či zvířete je častým původem jókaie), její ocas se rozdělí a začne tropit neplechu.[4] V legendách jsou nekomaty mnohem větší než je pro kočku obvyklé a žijí v lesích a horách. Příběh z roku 1233 popisuje noc, během které nekomata o velikosti většího psa sežrala několik lidí.[5] Algernon Bertram Mitford ve sbírce Tales of Old Japan z roku 1871 vydal příběh o krvežíznivé nekomatě The Vampire Cat of Nabéshima.[2] Nekomata je součástí obrázkového svitku Hjakkai zukan z roku 1737, jehož autorem je Súši Sawaki a Sekien Torijama nekomatu vyobrazil ve své čtyřdílné ilustrované encyklopedii jókaiů Gazu hjakki jagjó z let 1776–1784.[5]

Podobnou bytostí je bakeneko, která ale nemá dva ocasy a častěji mění podobu jako bake-danuki.[5] Souhrně se nadpřirozené kočky označují kaibjó.[6]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Nekomata s ručníkem na ilustraci Sekiena Torijamy, 18. století
    Nekomata s ručníkem na ilustraci Sekiena Torijamy, 18. století
  • Scéna z kabuki se třemi kočkami s rozštěpeným ocasem, Kunisada Utagawa, 1847
    Scéna z kabuki se třemi kočkami s rozštěpeným ocasem, Kunisada Utagawa, 1847
  • Scéna z kabuki s obrovskou nekomatou, Kunisada Utagawa, 1847
    Scéna z kabuki s obrovskou nekomatou, Kunisada Utagawa, 1847
  • Deskotisk s dvouocasou kočkou, Jošitora Utagawa, 19. století
    Deskotisk s dvouocasou kočkou, Jošitora Utagawa, 19. století

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ OPLER, Morris Edward. Japanese Folk Belief Concerning the Cat. Journal of the Washington Academy of Sciences. 1945, roč. 35, čís. 9, s. 269. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b Opler (1945), s. 270.
  3. ↑ Foster (2015), s. 88.
  4. ↑ Opler (1945), s. 273.
  5. ↑ a b c FOSTER, Michael Dylan. The Book of Yokai: Mysterious Creatures of Japanese Folklore. Oakland: University of California Press, 2015. ISBN 978-0-520-27101-2. S. 213–214. (anglicky) 
  6. ↑ 'Kaibyo: The Supernatural Cats of Japan': Traditionally spooky felines. The Japan Times [online]. 2017-10-28. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]