Nezabudice | |
---|---|
Nezabudice, pohled z Nezabudických skal | |
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | obec |
Pověřená obec | Křivoklát |
Obec s rozšířenou působností | Rakovník (správní obvod) |
Okres | Rakovník |
Kraj | Středočeský |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 50°0′48″ s. š., 13°49′20″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 98 (2024)[1] |
Rozloha | 7,18 km²[2] |
Katastrální území | Nezabudice |
Nadmořská výška | 303 m n. m. |
PSČ | 270 23 |
Počet domů | 62 (2021)[3] |
Počet částí obce | 1 |
Počet k. ú. | 1 |
Počet ZSJ | 1 |
Kontakt | |
Adresa obecního úřadu | Nezabudice 3 270 23 Křivoklát obecnezabudice@seznam.cz |
Starostka | Jitka Vydrová |
Oficiální web: www | |
Nezabudice | |
Další údaje | |
Kód obce | 598585 |
Kód části obce | 104370 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Nezabudice jsou obec v okrese Rakovník ve Středočeském kraji. Stojí na návrší nad levým břehem řeky Berounky zhruba dvanáct kilometrů jihovýchodně od Rakovníka a pět kilometrů jihozápadně od Křivoklátu. Žije v nich 98[1] obyvatel.
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1115. Ve středověku tu stávala manská tvrz. V obci byli dva pekaři a jejich úkolem bylo dodávat do nedalekého hradu Křivoklát chléb.
Západně od vesnice stojí v údolí Tyterského potoka dům zvaný Gypsárna. Vznikl úpravou hájovny a ta ještě ze staršího objektu závodu na zpracování vápence z roku 1832. Zpracovávanou surovinou byl proterozoický vápenec či spíše vápnitá břidlice, jejíž čočka vychází na povrch na levé straně drobného bočního údolí zvaného Černý luh. Vytěžená surovina se do závodu dopravovala po samotížné úzkorozchodné dráze a ročně se z ní vyrobilo až kolem sta tun sádry, která se využívala ve stavebnictví nebo jako vápenaté hnojivo. Vedlejším produktem byly červený kolkotar a železité okry, které se dále zpracovávaly v Malé Bukové na minerální pigmenty. Selští vápeníci se v roce 1900 pokusili obnovit těžbu a zpracování vápence, ale nezvládli technologický proces, a odpadní struskou zasypali část vápencového ložiska. Poslední pokus o zprovoznění závodu neúspěšně realizovali Fürstenbergové v roce 1916.[4]
Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:
V obci Nezabudice (240 obyvatel, katol. kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: 2 hostince, kovář, mlýn, obuvník, pokrývač, 9 rolníků, sedlář, 2 obchody se smíšeným zbožím, trafika.[10]
Údolím Berounky vede po území obce silnice II/201 v úseku Kralovice–Křivoklát. V roce 2011 v obci měly zastávky autobusové linky Křivoklát – Nezabudice – Velká Buková – Roztoky (v pracovních dnech dva spoje, dopravce Autobusová dopravy Kohout), Rakovník – Nezabudice – Hřebečníky,Týřovice (v pracovních dnech dva spoje) a Rakovník-Nový Dům – Roztoky – Nezabudice (v pracovních dnech jeden spoj, dopravce ANEXIA). O víkendech byla obce bez dopravní obsluhy.
Jižně od vesnice stojí zájezdní hospůdka U Rozvědčíka. Za druhé světové války tam bývala skrýš zbraní ilegální organizace Obrana národa. Tehdejšího majitele hospody, Jaroslava Fraňka, připomíná pamětní síň v budově obecního úřadu.
Dominantou vesnice je kostel svatého Vavřince. První zmínka o něm pochází z roku 1250. Další památkou je mlýn u jezu na Berounce z roku 1720. Právě o něm se zmiňuje ve svých knihách Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby spisovatel Ota Pavel. Severozápadně od vesnice stojí u silnice socha Panny Marie s Ježíškem z roku 1873.