Nikdy v neděli | |
---|---|
Původní název | Ποτέ την Κυριακή |
Země původu | Řecko |
Jazyky | řečtina a angličtina |
Délka | 91 min |
Žánry | romantická komedie filmové drama |
Scénář | Jules Dassin |
Režie | Jules Dassin |
Obsazení a filmový štáb | |
Hlavní role | Melina Mercouri Jules Dassin Giorgos Fountas Dimitris Papamichael Thanasis Veggos … více na Wikidatech |
Produkce | Jules Dassin |
Hudba | Manos Hadjidakis |
Kamera | Jacques Natteau |
Střih | Roger Dwyre |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | 1960 |
Distribuce | Metro-Goldwyn-Mayer Netflix |
Ocenění | Prix d'interprétation féminine (1960) |
Nikdy v neděli na ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Nikdy v neděli (řecky: Ποτέ Την Κυριακή, Pote Tin Kyriaki) je řecko-americká černobílá romantická komedie z roku 1960.
Film vypráví příběh Ilii, volnomyšlenkářské prostitutky žijící v řeckém přístavu Pireus, a amerického turisty Homera z Connecticutu, který je jako student klasických studií fascinován vším řeckým. Homer má pocit, že Iljin život ztělesňuje degradaci klasické řecké kultury a pokouší se ji přivést zpět k morálce, zatímco Ilja uvolňuje zábrany upjatého Homera. Příběh tak vytváří analogii Pygmalionu v kombinaci s příběhem lehké holky s dobrým srdcem.[1]
Ve filmu účinkují v hlavních rolích Melina Mercouri a Jules Dassin, spolu s kterými divák pozvolna proniká do řecké kultury — tanců, hudby i jazyka (prostřednictvím titulků). Hudba z filmu se stala v 60. letech hitem a svému autorovi, skladateli Manovi Hatzidakisovi, přinesla Cenu Akademie.
Film tak získal Oscara za nejlepší píseň (Manos Chatzidakis za “Nikdy v neděli”), a dále několik nominací: nejlepší výkon herečky v hlavní roli (Melina Mercouri), nejlepší návrh kostýmů, nejlepší umělecká režie — černobílý film, nejlepší režisér (Jules Dassin) a nejlepší scénář — scénář psaný přímo pro film (Jules Dassin). Mercouriová získala na filmovém festivalu v Cannes v roce 1960 Cenu pro nejlepší herečku.
Když byl film Nikdy v neděli v roce 1960 poprvé promítán v Itálii, Sdružení divadelních kritiků a Ministerstvo kulturního dědictví a cestovního ruchu klasifikovalo film jako “nevhodný pro mládež do 16 let”. Sdružení rovněž písemně po tvůrcích filmu vyžadovalo následující úpravy:
Tento dokument pochází z 26. listopadu 1960 a je podepsán ministrem kultury Ruggero Lombardim.[2]