Nikolaj Prževalskij
| Nikolaj Michajlovič Prževalskij | |
|---|---|
 | |
| Narození | 31. březnajul. / 12. dubna 1839greg. Kimborovo |
| Úmrtí | 20. říjnajul. / 1. listopadu 1888greg. (ve věku 49 let) Karakol |
| Příčina úmrtí | břišní tyfus |
| Místo pohřbení | Karakol |
| Alma mater | Nikolajevská akademie generálního štábu |
| Povolání | zoolog, objevitel, spisovatel, botanik, voják, geograf, přírodovědec a cestovatel |
| Ocenění | medaile Alexandera von Humboldta (1878) Zakladatelova medaile (1879) medaile Vega (1884) rytíř Řádu akademických palem Konstantinova medaile … více na Wikidatech |
| Příbuzní | Jevgenij Michajlovič Prževal‘skij (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nikolaj Michajlovič Prževalskij (rusky Никола́й Миха́йлович Пржева́льский; 12. duben greg. / 31. březen jul. 1839, ves Kibory, Smolenská gubernie – 1. listopad greg. / 20. říjen jul. 1888, Karakol, dnes Kyrgyzstán)[1] byl ruský geograf a objevitel střední a východní Asie. Cestoval zejména severním Tibetem, v oblasti dnešní provincie Čching-chaj a Džungarií.
Jeho konečným cílem bylo navštívit Lhasu, avšak nikdy se tam nedostal. Významně přispěl k tehdejšímu vědění o střední Asii a byl vůbec první Evropan, který popsal divokého koně, který byl pojmenován kůň Převalského.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v ruské vesnici Kimborovo ve Smolenské gubernii do polské rodiny. V roce 1855 ukončil studium na gymnáziu ve Smolensku a vstoupil do armády. Vojenskou akademii studoval v Petrohradě, v roce 1864 se stal učitelem geografie a historie na vojenské škole ve Varšavě. Za své první práce Lovcovy vzpomínky (Воспоминания охотника) a Zkušenosti ze statistického popisu a vojenského průzkumu Amurské oblasti (Опыт статистического описания и военного обозрения Приамурского края) byl v roce 1864 přijat za člena Carské ruské zeměpisné společnosti. V roce 1867 byl vyslán na expedici do ussurijské oblasti. Výprava trvala dva roky a byla to první významná Prževalského expedice. Poznatky z této první expedice zveřejnil v pojednáních O cizokrajném obyvatelstvu v jižní části Amurské oblasti (Об инородческом населении в южной части Приамурской области) a Cesta do ussurijské oblasti (Путешествие в Уссурийский край). Za své objevy a velké množství přivezeného materiálu (herbáře, vycpaná zvířata) byl uvolněn z běžné služby v armádě a pověřen organizováním zeměpisných výprav.[2]
V následujících letech podnikl celkem čtyři cesty do střední Asie:
- 1870–1873 – cestoval z Kjachty přes poušť Gobi do Pekingu, poté zkoumal horní tok řeky Jang-c’-ťiang. V roce 1872 se dostal do Tibetu. Na této expedici Prževalskij prozkoumal přes 7 000 čtverečních mil, sesbíral a zpět s sebou přivezl okolo 5 000 rostlin, 1 000 ptáků a 3 000 druhů hmyzu, dále 70 plazů a 130 různých kůží savců.[3] Výsledkem této expedice byla kniha Mongolsko a země Tangutů (Монголия и страна тангутов).
- 1876–1877 – výprava směřovala skrz východní Turkestán, přes pohoří Ťan-šan Prževalskij navštívil jezero Lobnor, které údajně nenavštívil žádný Evropan od dob Marca Pola.[4] Věnoval se hlavně ornitologickým pozorováním. Po návratu svou cestu popsal v publikaci Z Kuldži přes Ťan-šan na Lobnor (От Кульджи за Тянь-Шань и на Лоб-Нор).
- 1879–1880 – tibetská expedice, během které Prževalskij zavítal k jezeru Kukunor. Když se snažil dojít do Lhasy, příslušníci tibetských úřadů jej zastavili 260 kilometrů před ní a donutili ho obrátit zpět. Během této cesty zpozoroval dosud neznámý druh divokého koně, který byl později pojmenován kůň Prževalského (Equus Przewalskii).
- 1883–1886 – čtvrtá výprava vedla z Kjachty přes poušť Gobi k východní straně pohoří Ťan-šan. Poté směřovala k řece Jang-c’-ťiang, zpět ke Kukunor a západním směrem k Chotanu a jezeru Issyk-kul.
Výsledky Prževalského cest podstatnou měrou přispěly k poznatkům evropskému bádání o středoasijské geografii, ale i fauně a flóře. Je po něm pojmenován kůň a gazela (Procapra przewalskii). Na svých cestách se vedl podrobné deníky, které mu byly podkladem pro jeho knihy. Zemřel na břišní tyfus[1] během své páté výpravy v kyrgyzském Karakolu na březích jezera Issyk-kul.[2] Je pohřben na východním břehu jezera mezi ústím dvou řek 12 km od města Karakol. Dnes jsou v Karakolu a Petrohradě mnohé Prževalského památníky. Za své objevy byl oceněn vědeckými společnostmi nejen v Rusku, ale i dalších evropských státech (Francie, Německo, Anglie, Švédsko, Itálie).
| „ | Nechť jiný, šťastnější cestovatel završí mnou nedokončené dílo v Asii. | “ |
| — Nikolaj Prževalskij[5] | ||
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Nikolai Przhevalsky na anglické Wikipedii a Пржевальский, Николай Михайлович na ruské Wikipedii.
- ↑ a b Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-03-18]. Heslo ПРЖЕВА́ЛЬСКИЙ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-07. (rusky)
- ↑ a b CODR, Milan; BERNARDOVÁ, Klára. Přemožitelé času sv. 5. 1. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Nikolaj Michajlovič Prževalskij, s. 172–175.
- ↑ WOOD, Francis. The Silk Road: Two Thousand Years in the Heart of Asia. Berkeley: University of California Press, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0-520-24340-8. S. 165–169. (anglicky)
- ↑ August Strindberg zastává názor, že před Prževalskim jezero navštívil Johan Gustaf Renat. Viz August Strindberg, "En svensk karta över Lop-nor och Tarimbäckenet" (švédsky) Archivováno 28. 9. 2007 na Wayback Machine.
- ↑ „Doslov překladatele“, in: Cesta k posvátným místům Tibetu: podle deníků vedených v letech 1899 až 1902, Praha: Nakladatelství Vyšehrad 1987. Překlad Josef Kolmaš.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Michajlovič Prževalskij na Wikimedia Commons 
Osoba Nikolaj Prževalskij ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Nikolaj Prževalskij
- Kyrill Kunakhovich, "Nikolai Mikhailovich Przhevalsky and the Politics of Russian Imperialism" Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine., in "IDP News", Issue No. 27 (accessed 2007-01-31)
