Nová Akropolis

ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: reference, formát
Nová Akropolis
ZakladatelJorge Ángel Livraga Rizzi
Vznik15. července 1957
SídloBrusel, Belgie
LídrDelia Steinbergová Guzmánová
Oficiální webnewacropolis.org.il
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nová Akropolis (NA, španělsky Organización Internacional Nueva Acrópolis; OINA) je nezisková organizace, kterou v roce 1957 založil Jorge Ángel Livraga Rizzi a která se prezentuje jako škola filosofie.[1] Působí ve více než padesáti státech světa. Sama se označuje za nezávislou, apolitickou a nenáboženskou organizaci, která se věnuje věnuje filozofii, kultuře a sociálním, ekologickým a humanitárním dobrovolnickým aktivitám.[2] V roce 2021 měla organizace dle svého webu pobočky v 53 státech světa a tisíce dobrovolníků.[3]

Někteří autoři ji charakterizují jako esoterické[4][5][6] a post-teosofické[7][8] nové náboženské hnutí,[9] některými je označována dokonce jako sekta.[10]

Základní principy

[editovat | editovat zdroj]

Nová Akropolis uvádí pro svou činnost tři základní principy: bratrství, poznání a rozvoj člověka.[11]

Bratrství

[editovat | editovat zdroj]

Podporovat ideál bratrství, založený na úctě k lidské důstojnosti, bez ohledu na rozdíly pohlavní, kulturní, náboženské, sociální a další.

Tento ideál bratrství nachází svou sílu spíše v tom, co nás sjednocuje, než v tom, co nás rozděluje. Opírá se o poznání univerzálních hodnot, které tím, že se zakládají na rozmanitosti, přesahují osobní zvyky a místní návyky a spojují se ve společných etických principech, vlastních důstojnosti každé lidské bytosti. Tento ideál podporuje ochranu a záruku lidských práv, stejně jako i poznání jednotných principů univerzální etiky.

Poznání

[editovat | editovat zdroj]

Podporovat lásku k moudrosti prostřednictvím srovnávacího studia filozofií, náboženství, věd a umění s cílem přispět k poznání člověka, zákonů přírody a univerza.

Láska k pravdě a poznání vycházejí z oprávněné touhy rozvíjet vlastní rozvahu pro lepší pochopení světa a sebe sama. Filozofii chápeme jako osu spojující různá hlediska a proudy lidského poznání.

Filozofie dokáže sjednotit prameny minulosti a současnosti do globální, široké a integrační vize měníce se na opravdový pohon pokroku, který se snaží prohloubit své cíle a sjednotit všechny aspekty vědění a zkušeností.

Rozvoj člověka

[editovat | editovat zdroj]

Rozvíjet to nejlepší v člověku, podporujíc jeho realizaci jako jednotlivce a jako aktivního člena společnosti. Jednat v souladu s přírodou tak, aby se zlepšoval svět.

Naše práce prospívá zlepšování jednotlivců, kteří udržují rozvoj společnosti. Člověk dosud vlastní velký latentní potenciál. Poznat ho a rozvíjet ho svědčí o jednom ze základních pilířů samotného života a pramene trvalé spokojenosti. Vyvážené a celkové rozvíjení jednotlivce, uskutečňování nejlepších kvalit a hodnot naší lidské přirozenosti jsou pevnou základnou, která vede k lepšímu světu.

Mezinárodní Nová Akropolis

[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní organizace Nová Akropolis se sídlem v Bruselu (OINA) sdružuje jednotlivé asociace z různých států, které se připojily k její Zakládací listině a k jejím principům činnosti. OINA byla uznaná jako mezinárodní asociace Královským Výnosem z 12. února 1990, č. 3/12 - 941/S podle zákona z 25/10/19 Belgického království. Je zapsána do Mezinárodního rejstříku asociací (Moniteur č. 48 z 9. března 1990, str. 4489). Každá členská asociace se zodpovídá úřadům vlastního státu a dodržuje mezinárodní předpisy v záležitostech asociace.

Hnutí založil roku 1957 v Buenos Aires profesor dějin umění a filosofie Jorge Ángel Livraga Rizzi a později se rozšířilo do dalších zemí. V roce 1981 se národní organizace spojily do Mezinárodní organizace Nová Akropolis se sídlem v Bruselu. Po J. A. Livragově smrti se prezidentkou stala Delia Steinberg Guzmán, od roku 2020 je prezidentem Carlos Adelantado Puchal.[12][13]

Podle svých stanov se skládá představenstvo mezinárodní organizace z představitelů každé z členských asociací. Z jejich nejkvalifikovanějších členů jsou zvoleni ti, kteří tvoří Mezinárodní výkonnou radu, jež je pověřena koordinací a zabezpečením nezbytných kontaktů, aby se uskutečnila usnesení stanovená na každoročním Valném Shromáždění.

Mezinárodní asociace hospodaří s minimálním rozpočtem určeným k uhrazení základních administrativních výloh pro své působení. Každý stát přispívá poměrnou částkou a nezávislým způsobem spravuje své vlastní prostředky dle platných zákonů.

Historie a činnost v ČR

[editovat | editovat zdroj]

V Česku působí Nová Akropolis od roku 1985, oficiálně registrována však byla až roku 1990 v jejím čele stála od počátku Slavica Kroča, po ní se stala ředitelkou Eva Bímová.[14] Organizace má pobočky v Praze, Brně, Olomouci, Plzni, Ostravě, Hradci Králové, Liberci, Pardubicích a Zlíně. Od roku 1997 vydává čtvrtletník Zrcadlo kultury, později přešla na vydávání měsíčního elektronického časopisu Akropolitán.[15] Vydává také různé publikace.[16] Počet aktivních členů v roce 2004 dosahoval několika desítek členů.[17]

Kritiky a polemiky

[editovat | editovat zdroj]

Religionista Zdeněk Vojtíšek poukazuje na rozpor mezi prezentací organizace jako volného kulturního spolku a skutečností, že její jádro tvoří uzavřená, esoterická a hierarchická náboženská skupina, pro členství v níž jsou vyžadovány změny v životě zájemce, včetně přerušení kontaktů s těmi, co neodpovídají ideálům organizace. Na druhou stranu však přiznává, že odchody z organizace nemívají dramatický charakter a tak není na místě mluvit o „vymývání mozků“. Kromě toho poukazuje, že přednášky organizace jsou vedeny pouze jejími instruktory, nikoliv například akademickými odborníky, a vychází téměř výhradně jen z materiálů organizace, nikoliv z dalších zdrojů. V podobném duchu kritizuje organizaci Jiří Koubek – přesvědčení o mesiášském a vyvoleném charakteru Nové Akropolis je před novými zájemci o přednášky a další aktivity záměrně zatajováno.[17][18]

Hnutí je také kritizováno pro svůj údajný paramilitární charakter a označováno za politicky pravicové,[6] konzervativní,[9] či neofašistické.[19]

ikona
Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

V roce 1998 Evropský parlament definitivně upustil od zařazování Nové Akropolis mezi sekty, neboť výzkumy ukázaly, že tam byla zařazena na základě zprávy zpracované konzervativním katolickým europoslancem Richardem Cottrellem, který své závěry opíral o zprávy katolické církve o nových náboženských hnutích.

Stejně tak se v roce 2003 ve zprávě Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva (IHF) a dalších organizací na obranu lidských práv objevuje kritika dokumentu francouzské sněmovny, kde je Nová Akropolis zařazena mezi sekty:

„zveřejnění této studie, kterou odborníci zamítli, kvůli její špatné metodologii, bylo vedeno vlnou netolerantních a pomlouvačných zpráv sdělovacích prostředků zaměřených na určité skupiny a také nedůvěrou veřejnosti a netolerancí vůči těmto skupinám. Přestože zpráva nebyla právně platným dokumentem, místní autority a také soukromí činitelé ji použili, aby ospravedlnili diskriminační jednání proti členům skupin do ní zahrnutých...“

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku New Acropolis na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Filozofie [online]. [cit. 2020-11-07]. Dostupné online. 
  2. ↑ Nová Akropolis - mezinárodní ročenka aktivit – 2021 [online]. [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. 
  3. ↑ Assembly resolution 2020 [online]. [cit. 2020-11-07]. Dostupné online. 
  4. ↑ MORALEDA, José. Movimientos esotéricos. In: MORALEDA, José. Las sectas hoy: nuevos movimientos religiosos. [s.l.]: SAL TERRAE, 1992. ISBN 9788429310726. S. 16. (španělsky)
  5. ↑ DAWSON, Andrew. New Era - New Religions: Religious Transformation in Contemporary Brazil. [s.l.]: Routledge, 2016. ISBN 978-1-317-08848-6. S. 3. 
  6. ↑ a b BALE, Jeffrey M. The Darkest Sides of Politics, II: State Terrorism, “Weapons of Mass Destruction,” Religious Extremism, and Organized Crime. [s.l.]: Routledge, 2017. ISBN 978-1-317-65943-3. S. 233. 
  7. ↑ Massimo Introvigne. Defectors, Ordinary Leave-takers, and Apostates: A Quantitative Study of Former Members of New Acropolis in France. Nova Religio. 1999, roč. 3, čís. 1, s. 83–99. ISSN 1092-6690. (anglicky) 
  8. ↑ HOLLAND, Clifton L. New Acropolis Cultural Association. In: MELTON, J. Gordon. Religions of the World: A Comprehensive Encyclopedia of Beliefs and Practices. [s.l.]: ABC-CLIO, 1992. ISBN 9781598842036. S. 2066–2067. (anglicky)
  9. ↑ a b CLARKE, Peter B. Spiritist and esoteric NRMs in Brazil and Argentina. In: CLARKE, Peter B. New Religions in Global Perspective: A study of religious change in the modern world. [s.l.]: Routledge, 2006. ISBN 978-0415257480. S. 188. (anglicky)
  10. ↑ CURBELO, Juana Berges. Los llamados nuevos movimientos religiosos en el Gran Caribe: reflexiones sobre un problema contemporáneo. [s.l.]: Ediciones CEA, 2006. ISBN 978-959-7186-05-2.. S. 122. 
  11. ↑ Kdo jsme [online]. [cit. 2020-11-07]. Dostupné online. 
  12. ↑ Presidency International President [online]. [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. 
  13. ↑ Appointment of the New International President [online]. New Acropolis [cit. 2020-08-31]. Dostupné online. 
  14. ↑ Eva Bímová [online]. Akropolis.cz [cit. 2020-08-31]. Dostupné online. 
  15. ↑ Akropolitán. www.akropolis.cz [online]. [cit. 7.11.2020]. Dostupné online. 
  16. ↑ Akropolis - Knihy. www.akropolis.cz [online]. [cit. 8.5.2021]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-798-1. S. 239. 
  18. ↑ KOUBEK, Jiří. Nová akropolis - od přednášek k mesiášství [online]. Dingir [cit. 2020-08-31]. Dostupné online. 
  19. ↑ GOODRICK-CLARKE, Nicholas. Černé Slunce. Praha: Eminent, 2006. ISBN 80-7281-281-5. S. 115. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Kritické odkazy

[editovat | editovat zdroj]