Nádhernice

Jak číst taxoboxNádhernice
alternativní popis obrázku chybí
Nádhernice Clianthus puniceus
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
PodčeleďFaboideae
TribusGalegeae
Rodnádhernice (Clianthus)
Sol. ex Lindl., 1835
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Bělokvětá forma druhu Clianthus puniceus

Nádhernice[1] (Clianthus) je rod rostlin z čeledi bobovité. Zahrnuje 2 druhy keřů se zpeřenými listy a nápadnými velkými květy, rostoucí na Novém Zélandu. Do rodu Clianthus byl v minulosti řazen i druh Swainsona formosa (svensona sličná) jako Clianthus formosus.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Nádhernice jsou keře dorůstající výšky 1 až 4 metry. Listy jsou lichozpeřené, složené z mnoha párů vejčitých celokrajných lístků. Palisty jsou široké, bylinné. Květy jsou velké, nápadné, červené, růžové nebo případně bílé, v hroznovitých květenstvích. Kalich je zvonkovitý, zakončený 5 zuby. Pavéza je nazpět ohnutá a asi 2x delší než křídla, člunek bývá asi stejně dlouhý jako pavéza. Semeník je stopkatý, s mnoha vajíčky a šídlovitou čnělkou. Lusky jsou zobánkaté a obsahují mnoho semen. [2][3][4]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod Clianthus zahrnuje 2 druhy a je to endemický rod Nového Zélandu. Oba druhy náležejí mezi ohrožené druhy, Clianthus puniceus na stupni kriticky ohrožený, Clianthus maximus jako zranitelný.[4]

Taxonomie a historie popisu

[editovat | editovat zdroj]

Rod Clianthus zahrnuje podle současného pojetí 1 nebo 2 druhy. Mimo druhu Clianthus puniceus je to Clianthus maximus, některými autory považovaný za samostatný druh, jinými pouze za poddruh druhu Clianthus puniceus. V minulosti bylo do tohoto rodu řazeno dalších asi 6 druhů, které jsou v současné systematice přeřazeny do rodů Sarcodum a Swainsona. Náleží mezi ně i známý Clianthus formosus, dnes Swainsona formosa, rostlina s nápadnými červenými květy, pocházející z Austrálie.[2][5]

První rostliny tohoto rodu byly na Novém Zélandu sebrány v roce 1769 Banksem a Solanderem. O 60 let později byl tento druh pojmenován Donia punicea. Toto rodové jméno však již bylo v té době uděleno rodu z čeledi hvězdnicovité. V roce 1835 pak bylo Lindleyem publikováno nové jméno, Clianthus puniceus. Druhý druh rodu byl zaznamenán v roce 1847 Colensem a v roce 1885 publikován jako Clianthus maximus. O několik let později, v roce 1899, jej Kirk přeřadil jako poddruh předchozího druhu, tedy Clianthus puniceus subsp. maximus. Toto pojetí převzali později i další autoři.[4]

Rozdíl mezi oběma druhy spočívá zejména v povrchu listů, které jsou u druhu C. puniceus šedozelené až olivově zelené a víceméně matné, zatímco C. maximus má listy lesklé a zelené až tmavě zelené. Rozdíl je dán odlišným povrchem listů - zatímco u C. puniceus pokrývá povrch listu síťovitě zvrásněná kutikula, druhý druh má na povrchu listů tlustou vrstvu epikutikulárního vosku. Mimo to dosahuje Clianthus maximus vyššího vzrůstu, má delší kališní zuby a sytěji zbarvené květy.[4]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Oba druhy nádhernice jsou v klimaticky příhodných oblastech světa pěstovány jako okrasné dřeviny, ceněné zejména pro velké květy neobvyklého tvaru. V České republice je lze nalézt např. ve sbírkách Pražské botanické zahrady v Tróji.[6]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. ↑ a b ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison: The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0. 
  3. ↑ Flora of New Zealand: Clianthus [online]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d HEENAN, P.B. Clianthus (Fabaceae) in New Zealand: A reappraisal of Colenso's taxonomy. New Zealand Journal of Botany. Dec 2000. Dostupné online. 
  5. ↑ The Plant List [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-23. 
  6. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]