Nádhernice rudá

Jak číst taxoboxNádhernice rudá
alternativní popis obrázku chybí
Nádhernice rudá (Clianthus puniceus)
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
PodčeleďFaboideae
TribusGalegeae
Rodnádhernice (Clianthus)
(G. Don) Sol. ex Lindl., 1775
Binomické jméno
Clianthus puniceus
Sol.; 1835
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Listy a nezralé plody

Nádhernice rudá (Clianthus puniceus) je stálezelený, široce rozkladitý, hustý keř vysoký až 2 m a kvetoucí hrozny červených květů, který se vyskytuje výhradně na Novém Zélandu. Společně s podobnou rostlinou nádhernicí velkou tvoří rod nádhernice a obě jsou novozélandskými endemity a zároveň rostlinami ohroženými vyhynutím.

Nádhernice rudá, jejíž ozdobné červené květy dlouhé do 7 cm připomínají zobák papouška, bývá pěstována jako dekorativní rostlina. Je považována za nejpozoruhodnější původní novozélandskou kvetoucí rostlinu.[2][3][4]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rostlina roste výhradně na Severním ostrově Nového Zélandu a v současnosti je známa z volné přírody pouze ze západního pobřeží z oblasti přístavu Kaipara. Její původní rozšíření je nejasné, v minulosti ji Maorové pěstovali kolem svých osad a je docela možné, že žádné z historicky známých míst není původní, ale na všechna byla Maory vysázena.[3][5][6]

Ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Pro úspěšnou tvorbu květů potřebuje rostlina růst na plném slunci a ve vlhké, ale dobře propustné a odvodněné půdě. Ideální teplota prostředí se pohybuje těsně pod 30 °C a neklesá pod + 7 °C. Nemá ráda trvalé vlhké mikroklima, kde je napadána plísněmi. Vyskytuje se na hůře přístupných místech, jako jsou srázy, výběhy skal a útesy nad pobřežím, svažité břehy řek a jezer a v různých přirozeně se vyskytujících křovinách, kde nebývá zastiňujících rostlin. Na volném prostranství neroste, neboť je spásána všemožnými býložravci, dobytkem, kozami, prasaty, králíky i jelení zvěří. Semenáče i listy dospělých rostlin jsou zase oblíbenou potravou pro hlemýždě, semena zase rádi požírají drobní hlodavci i ptáci.

Keř ve své domovině může kvést po celý rok, nejčastěji se rudé květy objevují od července do prosince. Plody lusky se vyvíjejí průběžně po opylení, zcela zralé bývají obvykle v lednu. Dobře snáší prořezávání, nejvíce kvete na mladých větvích. Semena v půdní bance mají dlouhou životnost. Dřevina hostí na kořenech ve speciálních hlízkách symbiotické bakterie rodu Rhizobium, které mají schopnost jímat plynný dusík z atmosféry a měnit jej na formu, ve které je rostlinou využitelný. Při dostatku dusíku může rostlina dobře růst a kvést i v neúživné písčité či kamenité půdě. Ploidie druhu je 2n = 32.[2][3][6]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Široce rozkladitý keř, vysoký od jednoho do tří metrů, se slabými, dlouze vystoupavými, často s nerovně rostoucími, jemně chlupatými letorosty. Převislé větve se někdy dotýkají země a za příhodných podmínek tam mohou zakořenit a vytvořit nové jedince. Jsou trvale olistěné střídavými, složenými, lichozpeřenými listy dlouhými 15 až 25 cm, tvořenými až patnácti páry lístků. Vyrůstají okolo vřetene vstřícně, jsou velké 1,5 až 2,5 cm a široké 0,5 až 0,7 cm. Lístky takřka přisedlé jsou úzce podlouhlé, na vrcholu tupé, po obvodě celistvé a oboustranně světle zelené až šedozelené, na rubu bývají jemně přitiskle chlupaté.

Pyskaté, pětičetné, oboupohlavné květy jsou uspořádané v nicích hroznovitých květenstvích, tvořenými až dvaceti pěti květy asi 7 cm dlouhými. Květenství vyrůstají z paždí listů u vrcholů větví. Kalich květu je velký jen 8 mm, jeho pět šídlovitých lístků bývá velkých okolo 4 mm. Koruna má dozadu ohnutou vejčitou a zašpičatělou pavézu, dvě špičatá srpovitě prohnutá křídla asi 3 cm velká a dlouhý zašpičatělý člunek zobákovitě dovnitř ohnutý 6 cm dlouhý. Jsou známi jedinci se sytě červenými, oranžovými, žlutými i krémově bílými květy. V květu je deset tyčinek, semeník je svrchní. Květy produkují velké množství nektaru, na který přilétá opylující hmyz, hlavně včely i ptáci, např. tui zpěvný.

Plod je nafouklý, ve zralosti podélně pukající lusk, dlouhý 5 až 8 cm, z počátku je zelený a se zralostí tmavne až zčerná. Obsahuje četná 1 až 1,5 mm velká, tvrdá, šedočerně skvrnitá semena, která jsou rozšiřována větrem. Semena čerstvě vypadlá z lusku mohou být pokrytá jemnými bílými chloupky, což je vnitřní výstelka lusku.[2][3][6][7]

Možnost záměny

[editovat | editovat zdroj]

Nádhernice rudá a blízce příbuzný druh nádhernice velká jsou si velice podobné, ta druhá se od v tomto článku popisované nádhernice rudé odlišuje se pouze mohutnějším vzrůstem, tmavšími a lesklejšími listy a o málo většími květy, které bývají tmavě červené, mívají tmavě fialové skvrny a slabé světlé proužky a má větší přirozený výskyt.[6][8]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Ve volné přírodě se rostlina přirozeně šíří na nová stanoviště generativně, semeny. Ta si podržují klíčivost po dlouhou dobu, mohou vyčkávat i třicet let na vhodné podmínky. Protože dřevina potřebuje k růstu hodně světla, čeká semeno hlavně na zvýšení oslunění stanoviště, ke kterému může dojít vymýcením, vyhynutím či jiným narušením okolních stínících rostlin.

Vegetativně ji můžeme rozmnožovat řízkováním, polovyzrálé výhonky s patkou starého dřeva se sázejí do kypré, stále vlhké zeminy umístěné v teple. Dlouhé větve keře se svými vrcholy často sklánějí až k zemi, kde občas zakoření a vznikne nová dřevina. Rostliny jsou poměrně krátkověké, nežijí déle než 15 až 20 let.[3][6][9][10]

Ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

Před přelomem tisíciletí se začaly z volné přírody do zahradnických podniků dodávat semenáče rostliny nádhernice velké, které se tehdy hojně množily a prodávaly. Následkem toho původní populace zahradní linie nádhernice rudé pravděpodobně asi zcela vymizely. Podle údajů z roku 2005 rostla ve volné přírodě pouze jedna rostlina nádhernice rudé a asi dvě stě rostlin druhu nádhernice velká; oba druhy jsou hodnocené jako kriticky ohrožené.

Navrácení květiny do přírody je v rukou polodobrovolnické organizace „Forest Lifeforce Restoration Trust“, která se za pomoci dětí ze škol společně stará o jejich záchranu. Například z vrtulníků vyseli okolo 80 000 semen na nepřístupné strmé útesy, kam se pasoucí zvířata nemohou k rostlinám dostat.[4][7][11]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. ↑ a b c SVOBODOVÁ, Věra. BOTANY.cz: Clianthus puniceus [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2012-02-04 [cit. 2020-12-19]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e FORESTER, Lisa; TOWNSEND, Andrew J. Threatened plants of Northland Conservancy [online]. Department of Conservation, Wellington, NZ, rev. 2004-04 [cit. 2020-12-19]. S. 23. Dostupné online. ISBN 0-478-22087-1. (anglicky) 
  4. ↑ a b Kākābeak [online]. New Zealand Plant Conservation Network, Wellington, NZ [cit. 2020-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ POWO: Clianthus puniceus [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2020 [cit. 2020-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e DE LANGE, Peter J. Clianthus puniceus [online]. New Zealand Plant Conservation Network, Wellington, NZ, rev. 2003 [cit. 2020-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b Clianthus puniceus [online]. University of Auckland, School of Biological Sciences, Auckland, NZ [cit. 2020-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Clianthus puniceus [online]. O2 Landscapes Ltd., Auckland, NZ [cit. 2020-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-09. (anglicky) 
  9. ↑ Clianthus puniceus [online]. Auckland Botanic Gardens, Manurewa, Auckland NZ [cit. 2020-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ BOWDEN, Guy; BOWDEN, Sandra. Clianthus puniceus [online]. Tawapou Coastal Natives, Whangarei, Nord Island, NZ [cit. 2020-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ DE LANGE, Peter J. IUCN Red List of Threatened Species: Clianthus puniceus [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 1998 [cit. 2020-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]