Národní armáda, někdy neoficiálně označovaná jako Armáda svobodného státu, byla armáda Irského svobodného státu (původně Jižního Irska) od ledna 1922 až do října 1924. Jejím úkolem byla v té době účast v Irské občanské válce a obrana institucí zřízených britsko-irskou dohodou. První armádní náčelník štábu byl Michael Collins až do své smrti v srpnu 1922.
Její první armádní vystoupení bylo 31. ledna 1922, kdy bylo britské velení kasáren v Beggars Bush předáno do rukou Irského svobodného státu. Její první vojáci byli ti dobrovolníci Irské republikánské armády, kteří podporovali britsko-irskou dohodu a Dočasnou vládu Irska. Konflikt vznikl mezi Národní armádou a protidohodovou částí IRA, která nepodporovala vládu Irského svobodného státu. 28. června 1922 začala Národní armáda dělostřelecké bombardování protidohodových sil IRA, které obsadily budovu Four Courts v Dublinu, čímž začala Irská občanská válka. V říjnu 1924 byla armáda reorganizována do menší, lépe regulovatelné armády a termín Národní armáda se přestal užívat.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku National Army (Ireland) na anglické Wikipedii.