![]() Taman Nasional Ujung Kulon | |
---|---|
IUCN kategorie II (Národní park) | |
Základní informace | |
Vyhlášení | 1992 |
Nadm. výška | 66 m n. m. |
Rozloha | 1206 km2 |
Poloha | |
Stát | ![]() |
Ostrov | Jáva |
Souřadnice | 6°45′0″ j. š., 105°20′0″ v. d. |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
![]() ![]() Národní park Ujung Kulon | |
Další informace | |
Web | ujungkulon |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Národní park Ujung Kulon | |
---|---|
Světové dědictví UNESCO | |
![]() | |
Smluvní stát | ![]() |
Typ | přírodní dědictví |
Kritérium | vii, x |
Odkaz | 608 (anglicky) |
Zařazení do seznamu | |
Zařazení | 1991 (15. zasedání) |
Národní park Ujung Kulon je chráněné území v Indonésii, v provincii Banten. Rozkládá se v nejzápadnější části ostrova Jáva (poloostrov Ujung Kulon), ostrově Panaitan a na přilehlých menších ostrůvcích Sundského průlivu. Rozloha parku je přibližně 1200 km² (z toho 64% připadá na pevninu a 36% na okolní moře).[1] V roce 1991 se celý park společně s nedalekou rezervací ostrovů Krakatoy stal součástí světového přírodního dědictví UNESCO. Park je vysoce ceněný zejména díky faktu, že je posledním útočištěm kriticky ohroženého jávského nosorožce.
Na území národního parku se zachoval mimo jiné biotop nížinného deštného lesa a pobřežních porostů mangrovů. Průměrný roční srážkový úhrn je 3250 mm, teploty mezi 25 °C a 30 °C.
Kromě nosorožce jávského, jehož populace čítá přibližně 60 jedinců,[2] zde žijí např. druhy jako gibon stříbrný, hulman sundský, hulman jávský, hulman stříbrný, makak jávský, banteng jávský, levhart jávský a dhoul.[3]