Nížina je část zemského povrchu o nadmořské výšce 0–200 m (popř. až 300 m), tvořená nezpevněnými nebo málo zpevněnými sedimentárními horninami, plochá nebo jen málo zvlněná, s relativní výškovou členitostí do 75 m. Obvykle tudy protékají velké řeky svými dolními toky, které zde zanechávají povodňové sedimenty, díky nimž bývají nížiny velmi úrodné.
Celosvětově jsou nížiny nejhustěji zalidněnou výškovou zónou, což je způsobeno zejména dobrou dostupností (mořské pobřeží, plochý terén) a úrodností. V mírném podnebném pásmu se též jedná o oblasti s nejpříznivějším klimatem. To ale neplatí blíže k rovníku, kde jsou často nížiny příliš vlhké a horké, a více zalidněné jsou vyšší polohy.
Existuje řada typů s charakteristickými tvary.
S pojmem nížina nelze zaměňovat pojem rovina, který označuje část zemského povrchu o minimální vertikální členitosti a může se nacházet v jakékoli nadmořské výšce.
Česko je poměrně vysoko položené a nížiny do 200 m n. m. tvoří jen velmi malou část území, podél dolních toků Labe, Dyje a Moravy. Nížinami do 300 m n. m. jsou pak Polabí, Dyjsko-svratecký úval, Hornomoravský úval, Dolnomoravský úval a Ostravská pánev. Jedná se o nejhustěji zalidněné a nejúrodnější části Česka. Tři největší česká města, Praha, Brno a Ostrava, leží svým jádrem zhruba na úrovni 200 metrů nad mořem.