OTS 44 | |
---|---|
![]() Umělecká představa prachového disku kolem OTS 44 | |
Astrometrická data (Ekvinokcium J2000,0) | |
Souhvězdí | Chameleon |
Rektascenze | 167,538 933° |
Deklinace | −76,538 292° |
Vzdálenost | 165 pc |
Fyzikální charakteristiky | |
Hmotnost | 11,5 M_J |
Povrchová teplota | 1 700–2 300 K[1] K |
Stáří | 1–6 mil. let[1] |
Další označení | |
2MASS | 2MASS J11100934-7632178 |
(V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky. |
OTS 44 je hnědý trpaslík nebo volně se pohybující planetární objekt, nacházející se ve vzdálenosti asi 530 světelných let (162,5 pc) v souhvězdí Chameleona poblíž reflexní mlhoviny IC 2631. Je jedním z nejméně hmotných známých volně se pohybujících substelárních objektů s přibližnou hmotností 11,5krát vyšší než má Jupiter, což je zhruba 1,1 % hmotnosti Slunce.[2][3]
Jeho poloměr se odhaduje na 3,2 nebo 3,6 násobek poloměru Jupitera.[3]
OTS 44 byl objeven v roce 1998 výzkumníky Oasou, Tamurou a Sugitanim jako člen oblasti formování hvězd Chamaeleon I.[4] Hluboký infračervený průzkum regionu umožnil identifikaci tohoto substelárního objektu, který by jinak nebyl viditelný v optickém spektru.
Na základě infračervených pozorování pomocí Spitzerova vesmírného dalekohledu a Herschelovy vesmírné observatoře OTS 44 vykazuje infračervený přebytek, což naznačuje přítomnost prachového disku.[1] Tento disk, tvořený prachem a částicemi ledu a kamene, má odhadovanou hmotnost asi 30 hmotností Země.[1] Spektrografem SINFONI na Very Large Telescope bylo prokázáno, že disk akumuluje hmotu rychlostí přibližně 10−11 hmotnosti Slunce za rok.[1]
Disk byl také detekován na milimetrových vlnových délkách pomocí ALMA. Analýza prachových částic naznačuje, že jejich velikosti se pohybují od mikrometrů po milimetry, což odpovídá raným fázím tvorby planetárních soustav.[5]
OTS 44 je významným objektem pro studium vzniku hvězd a planetárních systémů v okolí substelárních objektů. Přítomnost disku naznačuje, že mechanismy tvorby planet mohou probíhat i u objektů s velmi nízkou hmotností, což rozšiřuje naše chápání vzniku planetárních soustav.[3][5]