Obléhání hory Hiei
| Obléhání hory Hiei | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Období Sengoku | |||
 Vojsko Nobunagy Ody zapalující chrám Enrjakudži a vraždící mnichy (vyobrazení ze životopisu Hidejošiho Tojotomiho Taikóki) | |||
| Trvání | 30. září 1571 | ||
| Místo | hora Hiei, Provincie Ómi, Japonsko za šógunátu Ašikaga | ||
| Souřadnice | 35°4′ s. š., 135°50′18″ v. d. | ||
| Výsledek | vítězství Nobunagy Ody | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Obléhání hory Hiei byla bitva v Japonsku v období Sengoku, kterou mezi sebou svedli vojsko vedené Nobunagou Odou a sóheiové neboli válčící mnichové z chrámů na hoře Hiei poblíž Kjóta 30. září 1571. Traduje se, že vojáci Nobunagy Ody v bitvě povraždili všechny mnichy, učence, kněze a děti, kteří žili na hoře. Nedávné vykopávky však ukazují, že mnohá zařízení na hoře mohla být zrušena a opuštěna již dříve, takže skutečná zkáza byla menší než udávají některé historické prameny.[1]
Pozadí
[editovat | editovat zdroj]Bezprostřední příčinou konfliktu bylo Odovo vynucování vojenských rezerv z oblasti hory Hiei. Císařský dvůr žádal v roce 1569 o finance na obnovu chrámového území, neboť představený z hory pracoval u dvora. Nobunaga Oda však tyto prostředky odmítl poskytnout. Oda porazil 30. července 1570 v bitvě u Anegawy spojené síly klanů Azai a Asakura, ale v bitvách o hrady Noda a Fukušima 26. srpna 1570 zvítězila spojenecká vojska vedená Nagamasou Azaiem a Jošikagem Asakurou. Při takzvaném útoku na Šigu v září 1570 zaujímaly spojené síly klanů Azai a Asakura postavení na hoře Hiei a byly obklíčeny Odovým vojskem. Císaři Ógimačimu se však podařilo obě znesvářené strany usmířit.
Kromě působení azaisko-asakurského vojska vedl Jošikata Rokkaku záškodnickou válku v jižní části provincie Ómi a klan Mijoši se ovládnutím provincií Seccu a Kawači pokoušel opětovně získat vládu nad Kjótem. Navíc představený kláštera Hongandži Kósa, který vedl rebely Ikkó-ikki spojené s buddhismem Čisté země, vydával příkazy mnichům z provincií Seccu, Kawači, Ómi, Ise a Owari, kteří pobývali v oblastech podléhajících Nobunagovi Odovi. Hned na začátku ledna 1571 nařídil Nobunaga Oda vlastníkovi Jokohamského hradu Kinošitovi Hidejošimu, aby zablokoval námořní a pozemní cesty vedoucí z Ósaky do provincie Ečizen. Měl tak být přerušen kontakt mezi hlavní pevností rebelů Ikkó-ikki Išijamou Hongandži, jež stála v místech dnešního Ósackého hradu, azaisko-asakurským spojenectvím a Jošikatou Rokkakuem. Nobunaga Oda nařídil svým mužům, aby všechny podezřelé vyslechli a zabili.
V únoru se vzdala posádka hradu Sawajama, který byl dlouho v izolaci. Nobunaga Oda jmenoval jeho velitelem Nagahideho Niwu a zabezpečil volnou cestu z hradu Gifu ve stejnojmenné prefektuře na pláň u jezera Biwa. V květnu se azaiská armáda spojila s rebely Ikkó-ikki. Společně přebrodili řeku Ane a zaútočili na Odova vazala Horiho Hidemuru. Tomu přišel na pomoc Kinošita Hidejoši (Hidejoši Tojotomi) a spojené síly klanu Azai a Ikkó-ikki porazil. V tomtéž měsíci vypálil Nobunaga Oda vesnice, které se zúčastnily bojů při obléhání pevností Nagašima v provincii Owari. Poté 18. srpna zaútočil na hrad Odani, sídlo hlavy klanu Azai Nagamasy Azaie. Následně 1. září nařídil Kacuiemu Šibatovi a Nobumorimu Sakumovi, aby oblehli hrady Šimura a Kogawa, které byly základnami hlavy klanu Rokkaku, Jošikaty Rokkakua, a Ikkó-ikki z provincie Ómi. Hrad Šimura bránilo 670 mužů, kteří byli zřejmě pobiti do jednoho. Když to viděla posádka z Kogawy, raději se vzdala. Také hrad Kanegamori byl obléhán, ale padl bez velkých bojů.
Představeným na hoře Hiei byl v té době mladší bratr císaře Ógimačiho. Hora Hiei stála při křižovatce cest vedoucích do Kjóta a byla na ní vybudována celá řada svatyní, což z ní činilo strategicky významnou základnu, jež mohla pojmout desítky tisíc vojáků. V předchozí bitvě v prostoru hory Hiei odmítli mniši z hory mír, který sliboval navrácení chrámového území, které si Nobunaga Oda přivlastnil, a navíc podporovali azaisko-asakurské spojenectví. Nobunaga Oda prý proto zvažoval, že tuto vojenskou základnu zcela zničí. Jelikož jeho armádu obklopovala vojska nepřátel, považoval zneškodnění posádky na hoře Hiei za důležitý krok k prolomení frontové linie.
Vedení chrámu Enrjakudži naléhavě žádalo o odvolání útoku. Svoji žádost podpořilo třemi sty zlatých mincí, k nimž přibylo ještě dalších dvě stě z nedalekého města Katata, ale Nobunaga Oda to odmítl. Mniši a vojáci, kteří žili v okolí vesnice Sakamoto, se shromáždili v hlavní budově chrámu, Nemoto Nakado, na vrcholu hory. Také obyvatelé Sakamota uprchli i se svými ženami a dětmi na horu.
Obléhání
[editovat | editovat zdroj]
Dne 30. září 1571 dal Nobunaga Oda celé své armádě, jíž veleli Nobumori Sakuma, Cuneoki Ikeda a Micuhide Akeči, povel ke generálnímu útoku. Vojáci nejprve vypálili Sakamoto a Katatu. V Nobunagově kronice (Nobunaga kóki, 信長公記) sepsané po Odově smrti Gjúičim Ótou podle zápisníku a poznámek Nobunagy Ody je tehdejší situace popisována následovně: „30. září byla vypálena hora Hiei včetně Nemoto Nakada, Sannóovy svatyně a dalších. Nebyl ušetřen žádný Buddha, svatyně, mnich či sútra, vše bylo spáleno na popel. Vojáci útočili s bojovým pokřikem ze všech stran hory a přitom pobíjeli mnichy, učence, laiky a děti jednoho po druhém.“ Podle kroniky se mniši, vojáci a obyvatelé okolí Sakamota uchýlili na horu Hačiodži ve vnitřní části svatyně Hijoši Taiša, ta však byla rovněž vypálena.
V názoru na přesný počet úmrtí se soudobé zdroje rozcházejí. Podle Nobunagovy kroniky zemřely prý tisíce lidí. Portugalský misionář Luís Fróis ve svém dopisu odhadl počet obětí asi na 1500 a v Deníku o horkém prameni dvorského šlechtice Tokicugua Jamašiny se udává přibližně 3000 až 4000 zabitých. Mnich Kjómon-bó z kláštera Hongandži uvádí asi jen tisícovku mrtvých a matrika úmrtí z kjótského kláštera Tódži hovoří jen o stovkách.[2]
Následky
[editovat | editovat zdroj]
Nobunaga Oda nechal poválečné řešení na svém generálovi Micuhidem Akečim a opustil horu Hiei. Později, v bitvě u Mijake a Kanamori, zapálil chrám v Omi. Chrámy na hoře Hiei, Enrjakudži a Miidera, stejně jako svatyně Hijoši Taiša na hoře Hačiodži přestaly existovat a jejich území bylo zabaveno a rozděleno mezi Micuhideho Akečiho, Nobumoriho Sakumu, Šigemasu Nakagawu, Kacuieho Šibatu a Nagahideho Niwu. Těchto pět vojenských velitelů vyslalo do oblasti svoje oddíly, aby tam chránily jejich zájmy. Moci na svých územích se chopili zejména Micuhide Akeči, který v Sakamotu zbudoval hrad, a Nobumori Sakuma.
Ti, jimž se podařilo z Enrjakudži uprchnout, požádali daimjóa a vojevůdce Šingena Takedu o azyl. Takeda se je pokusil ochránit a znovu vybudovat chrám, ale v roce 1573 onemocněl a zemřel. Podle záznamu svatyně Hijoši Taiša z června 1579 vydal císař Ógimači rozhodnutí o obnově 108 svatyní, ale Nobunaga Oda byl proti a hnutí za obnovu zastavil.[3]
V roce 1582 donutil Micuhide Akeči během takzvaného incidentu v Honnódži Nobunagu Odu, aby spáchal rituální sebevraždu seppuku. Sám pak byl po prohrané bitvě u Jamazaki zřejmě zabit během útěku vůdcem banditů Nakamurou u vesnice Ogurusu. Mniši, jimž se podařilo přežít, se poté začali jeden po druhém vracet na horu Hiei.
Obléhání hory Hiei přežila pouze jediná stavba. Šlo o menší budovu Ruri-dó (るり堂) neboli Lapisovou síň, která stojí na konci dlouhé, neznačené cesty vedoucí od souboru Sai-tó.[4] Stavba pocházející z 13. století byla ve 20. století dvakrát opravována. Rekonstrukce chrámu Enrjakudži započala nedlouho po smrti nástupce Nobunagy Ody Hidejošiho Tojotomiho, chrám však již nikdy nedosáhl své původní velikosti.
Archeologický průzkum chrámu Enrjakudži
[editovat | editovat zdroj]V druhé polovině 20. století byl na hoře Hiei prováděn archeologický průzkum v souvislosti s vypálením chrámu Enrjakudži. Podle archeologa Jasuakiho Kanejasua jsou jedinými budovami, které lze jasně označit jako spálené při útoku armády Nobunagy Ody, hlavní budova chrámu Nemoto Nakado a Velká přednášková síň. Jasuaki Kanejasu poukazuje na to, že většina ostatních budov byla zrušena a opuštěna již před požárem. Pravda ovšem je, že se průzkum omezil jen na Východní a Západní pagodu a Jokogawu. Jelikož se dochovalo jen nemnoho památek ze 16. století, je jisté, že mnoho mnichů odešlo do oblasti kolem Sakamota na úbočí hory, jak je popsáno v deníku kláštera Enrjakudži. Proto jsou údaje o 500 vypálených chrámech a svatyních a asi 3000 až 4000 zabitých, jak píše Tokicugu Jamašina ve svém Deníku o horkém prameni, zřejmě značně přehnané.[1]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Siege of Mount Hiei na anglické Wikipedii.
- ↑ a b YASUAKI, Kaneyasu. Kókogaku suiri džó. Narashino: Daikakusha, 1996. ISBN 978-4924899100.
- ↑ 画像表示 - SHIPS Image Viewer. clioimg.hi.u-tokyo.ac.jp [online]. [cit. 2024-03-05]. Dostupné online.
- ↑ JOJI, Fuji. 天皇と天下人 (天皇の歴史). [s.l.]: Kodansha, 2011. ISBN 978-4062807357.
- ↑ 瑠璃堂 [online]. Dostupné online.