Oederan

Oederan
Radnice
Radnice
Oederan – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška400 m n. m.
Časové pásmoUTC +1
StátNěmeckoNěmecko Německo
Spolková zeměSasko
Zemský okresStřední Sasko
Administrativní dělení12 místních částí[1]
Oederan na mapě
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha77,3 km²
Počet obyvatel7 706 (2023)[2]
Hustota zalidnění99,7 obyv./km²
Správa
Statusměsto
StarostaSteffen Schneider
Oficiální webwww.oederan.de
Adresa obecního úřaduMarkt 5
09569 Oederan
Telefonní předvolba037292
PSČ09569
Označení vozidelFG, BED, DL, FLÖ, HC, MW, RL
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oederan je město v Německu s přibližně 7 700[2] obyvateli. Nachází se v zemském okrese Střední Sasko ve spolkové zemi Sasko.

Město leží na úpatí Krušných hor 17 km východně od Saské Kamenice. Má nadmořskou výšku kolem 400 metrů a protéká jím potok Hetzbach s přítokem Flöha. Nedaleko se nachází kopec Udohöhe s trigonometrickým sloupem z roku 1867.

Správní členění

[editovat | editovat zdroj]

Město Oederan se dělí na 12 místních částí:[1]

  • Breitenau
  • Börnichen
  • Frankenstein
  • Gahlenz
  • Görbersdorf
  • Hartha
  • Kirchbach
  • Lößnitztal
  • Memmendorf
  • Oederan
  • Schönerstadt
  • Wingendorf

V desátém století je v okolí doloženo slovanské osídlení, ve 12. století se připomíná osada jménem Waldhufendorf. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1286.[3] K roku 1365 se připomíná římskokatolický kostel Panny Marie, po roce 1526 proměněný na luteránský. Od roku 1583 patřil Oederan k horním městům. V šestnáctém a sedmnáctém století probíhaly ve městě a okolí čarodějnické procesy, 6 odsouzených žen zde bylo roku 1529 upáleno.

Za druhé světové války zde byl zřízen pobočný ženský tábor koncentračního tábora Flossenbürg, s pracovnami v tkalcovně. V dubnu 1945 byly přeživší vězeňkyně v dobytčích vagónech odvezeny do Terezína. Obětem tábora je věnován pomník na místním hřbitově.[4]

Městem prochází dálnice B173 a železnice z Drážďan do Werdau, k níž byl Oederan připojen 1. března roku 1869.

  • Pozdně gotický halový kostel Panny Marie luterské evangelické církve; přestavěný v 19. století, na kůru cenné varhany od Gottfrieda Silbermanna.
  • Radnice - původně renesanční stavba s nárožním arkýřem
  • Několik hrázděných domů z 18.-19. století (mj. bývalá kantorie a bývalá přádelna - nyní obytné domy)
  • Nádraží z roku 1870, druhé nejstarší na celé trati DrážďanyWerdau
  • Budova soudu s vězením z počátku 20. století
  • Poštovní milník z roku 1722, mramorový pilíř s rytým značením vzdáleností: 5 a půl hodiny do Saské Kamenice, půl hodiny do Oederanu

Turistické cíle

[editovat | editovat zdroj]
Muzeum tkalcovství
  • webMuseum - muzeum tkalcovství; na ploše 1000 m², s připojeným historickým a vlastivědným muzeem, sbírkou grafiky a biedermeierským salónem; od doby barokní ve městě sídlila tkalcovská manufaktura, dále také továrna na nitě Erwina Kabise, postavená roku 1909; největší v NDR a zrušená v roce 1994.[5]; muzeum pořádá tkalcovské kursy, návštěvníci si také mohou tkalcovský stav vyzkoušet.
  • Klein-Erzgebirge, park krušnohorských miniatur, obsahuje 207 miniatur historických staveb saského a severočeského Krušnohoří v měřítku 1:25 a dětskou železnici. Největší areál svého druhu v Německu.
  • Gahlenzer Riesen- dřevěné sochy obrů v místní části Gahlenz (připojené k Oederanu v roce 2007)[6]
  • Plavecký stadion se třemi bazény

Slavní rodáci

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b Gemeindeverzeichnis. Landkreis Mittelsachsen [online]. Landesdirektion Sachsen [cit. 2023-05-12]. Dostupné online. (německy) 
  2. a b Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2023. Spolkový statistický úřad. 28. října 2024. Dostupné online. [cit. 2024-11-16].
  3. Gruppenreise Portal Dostupné online
  4. Alfred Landecker Dostupné online
  5. Archivportal Dostupné online
  6. My German City Dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Werner Ulbricht: Beiträge zur Geschichte der Stadt Oederan 1190-2007. 4 svazky, Oederan 2009.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]