Oktobas

Oktobas
Oktobas
italsky Ottobasso
německy Oktobass
anglicky Octobass
francouzsky Octobasse
Klasifikace
Příbuzné nástroje

Oktobas je strunný smyčcový nástroj, který byl vynalezen v roce 1850 v Paříži francouzským houslařem Jeanem-Baptistou Vuillaumem. Má tři struny a v základu je zvětšeninou kontrabasu (exemplář v Cité de la Musique v Paříži měří 3,48 m, zatímco kontrabas zpravidla měří kolem 2 m). Kvůli extrémně dlouhému hmatníku a tlustým strunám se na něj hraje za využití systému pák a pedálů. Oktobas nebyl nikdy masově produkován či využíván skladateli. Kromě pařížského kusu existuje ještě ve sbírce Musical Instrument Museum ve Phoenixu a v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni.[1]

V říjnu 2016 se Montrealský symfonický orchestr stal jediným orchestrem na světě, který vlastní oktobas, poté, co mu firma Canimex jeden darovala (vyrobený ve Francii v roce 2010[2]).[3][4]

Rozsah a ladění

[editovat | editovat zdroj]

Skladatel Hector Berlioz používal oktobas laděný v C1, G1 a C2. Toto ladění mu dalo rozsah o oktávu nižší než violoncello a stejný s moderním kontrabasem rozšířeným o strunu C1. Avšak v době, kdy byl oktobas vynalezený, byly nejnižšími možnými tóny na kontrabasu E1 nebo G1. Mechanismus dovolil každé struně chromaticky pokrýt rozsah čisté kvinty, takže se oktobas ve svém rozsahu dostal až k tónu G2.[5] Takto je naladěn i exemplář v Cité de la Musique v Paříži, který používá dobové střevové struny.

Nástroj v Musical Instrument Museum v Phoenixu, na kterém jsou moderní kovové struny je naladěný v C0, G0 a D1. To mu dává rozsah 2 oktávy níž, než violloncello a o oktávu níž, než moderní kontrabas. Berlioz výslovně zapsal toto ladění do svého díla Traité d'instrumentation, ale nakonec ladění změnil. Nejnižší tóny v tomto přesahují průměrnou nejnižší člověkem slyšitelnou frekvenci zvuku 20 Hz, ale jsou slyšitelné díky podtónům.[6]

Oktobas v Montreal Symphony Orchestra využívá střevové struny a je laděný v A0. E1 a H1 a má rozsah až do Fis2.[7]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Octobass na anglické Wikipedii.

  1. ↑ 1803-1869., Berlioz, Hector,. Berlioz's orchestration treatise : a translation and commentary. Cambridge: Cambridge University Press 1 online resource (xxxix, 388 pages) s. ISBN 9780511481949. OCLC 56476643 
  2. ↑ Canimex acquiert une octobasse pour l'OSM. La Tribune. 2016-06-16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-11. (francouzsky)  Archivováno 11. 12. 2016 na Wayback Machine.
  3. ↑ The Montreal Symphony Orchestra's new octobass has arrived. CBC Music. Dostupné online [cit. 2018-03-01]. 
  4. ↑ ICI.RADIO-CANADA.CA, Zone Arts -. Un géant entre à l'OSM. Radio-Canada.ca [online]. [cit. 2018-03-01]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. ↑ 1803-1869., Berlioz, Hector,. Treatise on instrumentation. New York: Dover, 1991. iii, 424 pages s. Dostupné online. ISBN 0486269035. OCLC 24068740 
  6. ↑ MIMPHX. Up Close With A Curator: Octobasse. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  7. ↑ The octobass - Orchestre Symphonique de Montréal. Orchestre Symphonique de Montréal. Dostupné online [cit. 2018-03-01]. (anglicky)  Archivováno 16. 5. 2022 na Wayback Machine.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]