Oligoklas

Oligoklas z lokality důl Pili, Sonora, Mexiko

Oligoklas je velmi běžný krystal ze skupiny plagioklasů.jako například albit nabo anortit. Patří tedy do skupiny sodno – vápenatých živců. Do roku 2009 jej Mezinárodní mineralogické asociace (International Mineralogical Association) ještě uváděla jako mezičlen (Intermediate member), ale není považován za samostatný minerální druh a v některých zdrojích je považován za odrůdu albitu.^{[1] [2]} Skládá se ze 70-90 % albitu a 10-30 % anortitu s chemickým složením (Na,Ca[(Si,Al)₄O₈].^[3] Krystalizuje v triklonné krystalové soustavě a obvykle se nachází vrostlý do zrnitých minerálních agregátů. Vytváří sloupcové až tabulkové krystaly, častěji je kusový. Dvojčatí podle různých zákonů. Tvrdost: 6; specifická váha 2,64. s různými barvami od žluté po červenou, zelenou nebo je i vícebarevný v závislosti na cizích příměsích. Vyskytuje se v žulách, syenitech, dioritech, rulách, porfyrech, trachytech i andezitech.^[4]

Etymologie

Název oligoklas vytvořil August Breithaupt v roce 1826 a skládá se z řeckých slov ὀλίγος oligos pro „málo“ a κλάω klas pro „rozbít“ nebo „rozdělit“, sloučeno tedy „málo štěpný“ nebo „méně snadné štěpení“.^[5] Název odkazuje na vlastnost štěpnosti, která je u oligoklasů méně výrazná než u jiných živců, zejména albitu.^[6]

Varianty a modifikace

Přírodní sluneční kámen z Indie

Odrůda oligoklasu, aventurínový živec, nazývaný také sluneční kámen má červenohnědou barvu a silně se třpytí díky mikrokrystalickým příměsím hematitu a jiných oxidů železa. Často je zaměňován s aventurinovým křemenem a často je také napodobován umělým aventurinovým sklem.

Vznik a naleziště

Oligoklas je typický horninotvorný smíšený krystal a tvoří se magmaticky v žule, syenitu, andezitu či pegmatitu nebo metamorfně v rule nebo migmatitu.

Hlavními nalezišti jsou Ontario v Kanadě, Oregon v USA, Arendal a Tvedestand v Norsku, Ural v Ruské federaci, Badajoz ve Španělsku a v Česku Vežná, Mohelno a Smrček na Moravě.^[4]

Využití

Oligoklas v různých formách vybroušení (Brasilie)

Bezbarvý oligoklas v kvalitě drahokamu se vyskytuje jen zřídka. Navíc je při uměleckém opracování v důsledku své štěpnosti citlivý na tlak a působení tepla. Pro sběratele je příležitostně nabízen v různých formách vybroušení.

Odrůda sluneční kámen se však na drahokamy umělecky opracovává. Například v Indii, Norsku, Jižní Africe a USA. Často je však nahrazována umělými napodobeninami

Nejznámější napodobeninou je tzv. „gold flow" (také zlatý kámen nebo aventurínové sklo). Do roztaveného skla se přidává měď nebo hematit v mikrokrystalické formě. Tento proces znali skláři v Benátkách již v 17. století. Po vychladnutí se skleněné úlomky brousí do různých tvarů nebo se opracovávají tromlováním na drahokamy.^{[pozn 1]}

Poznámky

1. Tromlování je zdlouhavý proces, který z hrubého kusu kamene udělá pěkný a lesklý valounek. (troml). Jedná se o omílání hrubých kamenů brusivem v rotujícím bubnu. Tromlování zároveň usnadňuje další zpracování, totiž aplikace kamenů do náramků, řetízků, dekorativních předmětů a pod. Fler BLOG. www.fler.cz [online]. Dostupné online. 

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oligoklas na německé Wikipedii.

1. Mineralienatlas - Fossilienatlas. www.mineralienatlas.de [online]. [cit. 2022-02-26]. Dostupné online. (německy) 
2. Oligoclase. www.mindat.org [online]. [cit. 2022-02-26]. Dostupné online. 
3. Hugo Strunz, Ernest H. Nickel: Strunz Mineralogical Tables. Chemical-structural Mineral Classification System. 9. vydání. E. Schweizerbart’sche Verlagsbuchhandlung (Nägele u. Obermiller), Stuttgart 2001, ISBN 3-510-65188-X.
4. SVOBODA, Josef F. Naučný geologický slovník 2. díl N–Ž. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 832 s. S. 83. 
5. Hans Lüschen: Die Namen der Steine. Das Mineralreich im Spiegel der Sprache. 2. vydání. Ott Verlag, Thun 1979, ISBN 3-7225-6265-1, S. 285.
6. August Breithaupt: Bemerkungen über das Geschlecht des Feldspath - Grammit´s und Beschreibung des Oligoklases, einer neuen Spezies desselben. Ve: Annalen der Physik und Chemie. Svazek 8, 1826, S. 231–242

Literatura

• U. Kraeft, H. Saalfeld: Über die Aventurin-Oligoklase von Tvedestrand und Bjordam (Norwegen). Ve: Schweiz. Min. u. Petr. Mitt. Svazek 47, 1967, S. 247–256.

• Berthold Ottens, Michael Huber: Chemie, Struktur & Eigenschaften. Ve: Feldspat. Das häufigste Mineral (= Christian Weise [vyd.]: extraLapis. Svazek 30). Nakladatelství Christian Weise, 2010, ISSN 0945-8492, S. 64.

• Petr Korbel, Milan Novák: Mineralien-Enzyklopädie (= Dörfler Natur). Nakladatelství Nebel, Eggolsheim 2002, ISBN 978-3-89555-076-8, S. 265.

• Friedrich Klockmann: Klockmanns Lehrbuch der Mineralogie. Vyd.: Paul Ramdohr, Hugo Strunz. 16. vydání. Enke, Stuttgart 1978, ISBN 3-432-82986-8, S. 783 (první vydání: 1891).

• Bernhard Bruder: Geschönte Steine. Das Erkennen von Imitationen und Manipulationen bei Edelsteinen und Mineralien. Nakladatelství Neue Erde, 2005, ISBN 978-3-89060-079-6, S. 45.

Externí odkazy

• Oligoklas na mindat.org, (anglicky)
• Oligoklas na webmineral.com, (anglicky)
• Oligoclase na rruff.info, (anglicky)
• Zpracování kamenů. Svět kamenů, (česky)