Oman vrbolistý

Jak číst taxoboxOman vrbolistý
alternativní popis obrázku chybí
Oman vrbolistý (Inula salicina)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleďhvězdnicovité (Asteraceae)
Podčeleďhvězdnicové (Asteroideae)
Rodoman (Inula)
Binomické jméno
Inula salicina
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Úbor

Oman vrbolistý (Inula salicina) je vytrvalá bylina, která v době kvetení dorůstá do výše okolo půl metru. V české krajině je původní druh a nejčastěji roste na světlých, travnatých stráních, kde kvete v průběhu letních měsíců žlutými květy sestavenými do úborů.

Protože existují výrazné znaky upozorňující na jeho ústup z české přírody, je v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" zařazen mezi vzácnější, potenciálně ohrožené druhy, jejichž populace vyžadují další pozornost (C4a).[1][2][3]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Areál druhu zaujímá převážnou část mírného pásma Eurasie. Roste téměř v celé Evropě, vyjma Britských ostrovů a severní části Skandinávie. Jižním směrem se vyskytuje po střední Itálii a sever Balkánského poloostrova. Na východ je přes evropské Rusko rozšířen do oblasti Kavkazu a dále přes Sibiř, Střední Asii a severní Čínu sahá až na ruský Dálný východ, Korejský poloostrov a do Japonska. Jihovýchodním směrem je rozšířen po Blízkém východě a v Iráku a Íránu. Zavlečen byl do východních oblastí na severu Spojených států amerických.

V ČR se vyskytuje nejvíce v nížinách a pahorkatinách, hlavně v teplých oblastech severozápadních, středních a východních Čech i na jižní, jihovýchodní a východní Moravě. V některých oblastech, např. v západních Čechách, Podkrkonoší a na severní Moravě, se druh nevyskytuje vůbec a jinde jen roztroušeně.[1][4][5][6]

Ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Hemikryptofyt rostoucí na výslunných stráních, slatinných loukách i ve světlých listnatých lesích a křovinách. Vyskytuje se na mokrých i suchých, hlinitých až jílovitých půdách s dostatkem humusu, obvykle na opukách i dalších místech s bazickým podložím, vyhovují mu celoročně teplejší polohy.

V prvém roce po vyrašení ze semene vytvoří listy přízemní růžici, ze které v následných létech vyrůstá lodyha s úbory; během kvetení jsou listy růžice stále zelené. Kvete v červenci a srpnu. Ploidie druhu je 2n = 16.[2][4][5][7]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Vytrvalá, až 60 cm vysoká bylina se zelenou lodyhou, která je přímá, v horní části řídce větvená a v dolní části chlupatá. Vyrůstá z horizontálního, široce rozvětveného, červenohnědého oddenku. Je střídavě hustě porostlá jednoduchými, přisedlými, celistvými listy dlouhými 35 až 90 mm a širokými 10 až 35 mm. Čepele mají podlouhlé až kopinaté, na bázi srdčité až poloobjímavé, na vrcholu tupě špičaté, po obvodě drsné a často obloukově prohnuté. Na spodu čepelí je nápadná vystupující síťnatá žilnatina.

Úbory se žlutými květy jsou velké 2,5 až 5,5 cm a vyrůstají jednotlivě, nebo jsou uspořádané v řídkých, až tříčetných chocholičnatých květenstvích. Zákrov je polokulovitý, zákrovní listeny ve více řadách jsou střechovitě uspořádané, vnější jsou kopinaté až vejčité, asi 6 mm dlouhé a dolní část mají blanitou, vnitřní jsou čárkovité a dlouhé asi 10 mm. Květy jsou oboupohlavné, mají pět tyčinek s prašníky a dvě čnělky s bliznami. Ve středu terče zákrovu jsou květy trubkovité, které mají vespod srostlou, pěticípou korunu asi 7 mm dlouhou. Po obvodě je 35 až 70 paprskujících jazykovitých květů s až 20 mm dlouhou ligulou zakončenou třemi zuby.

Květy jsou opylovány létajícím hmyzem. Plod je hnědá, lysá, žebernatá, až 2 mm dlouhá nažka, která má asi 10 mm dlouhý bílý chmýr složený z mnoha krátkých pérovitých paprsků.

Rostlina se rozšiřuje na větší vzdálenosti větrem rozptylovanými semeny (nažkami) a do nejbližšího okolí rozrůstajícím se oddenkem. Oman vrbolistý bývá někdy vyséván do okrasných přírodních trávníků s vyššími bylinami nebo do větších skalek, byly vypěstované okrasné kultivary s mnoha úbory květů.[1][2][4][8][9]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c RAK, Lubomír. BOTANY.cz: Oman britský [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 17.05.2009 [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c SLAVÍK, Bohumil; ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka. Květena ČR, díl 7. Praha: Academia, 2004. 767 s. ISBN 80-200-1161-7. Kapitola Inula salicina, s. 72–74. 
  3. ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 18.10.2019]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  4. ↑ a b c HANZL, Martin. Natura Bohemica: Oman vrbolistý [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 09.11.2008 [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Oman vrbolistý, s. 314–315. 
  6. ↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Inula salicina [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2019-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  7. ↑ Květena ČR: Oman vrbolistý [online]. Petr Kocián [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. 
  8. ↑ SHI, Zhu; CHEN, Yilin; CHEN, Yousheng et al. Flora of China: Inula salicina [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ HARRIMAN, Neil A. Flora of North America: Inula salicina [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]