Orfeus a Eurydika

Orfeus a Eurydika
Orfeo ed Euridice
Ilustrace na obálce prvního tištěného vydání opery Orfeo ed Euridice (Paříž, 1764)
Ilustrace na obálce prvního tištěného vydání opery Orfeo ed Euridice (Paříž, 1764)
Základní informace
Žánrazione teatrale per musica
SkladatelChristoph Willibald Gluck
LibretistaRanier de' Calzabigi
Počet dějství3
Originální jazykitalština
Premiéra5. října 1762, Vídeň, Burgtheater (2. verze 2. srpna 1774, Paříž, Palais des Tuileries)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orfeus a Eurydika (v originále Orfeo ed Euridice) je název opery Christopha Willibalda Glucka z roku 1762. Autorem libreta je Ranier de' Calzabigi. Premiéra se konala 5. října 1762 ve vídeňském Burgtheater. Druhá verze opery byla poprvé uvedena 2. srpna 1774 v Paříži v Palais des Tuileries.

Filmová verze opery byla natočena v roce 2013 v Zámeckém divadle v Českém Krumlově. Dirigentem orchestru byl Václav Luks, režii vedl Ondřej Havelka. Roli Orfea převzal americký kontratenor Bejun Mehta, synovec dirigenta Zubina Mehty.[1]

Hlavní postavy

[editovat | editovat zdroj]

Obsah

[editovat | editovat zdroj]

Opera Orfeus a Eurydika má tři dějství. Její děj je vytvořen na základě řecké pověsti. Je však proti této báji pozměněn, takže má šťastný konec.

V prvním dějství Orfeus truchlí na hrobě své milé Eurydiky a rozhodne se ji vysvobodit z podsvětí. Bůh Zeus sesílá boha lásky Amora se vzkazem, že Orfeus se o vysvobození může pokusit, pokud svým zpěvem přemůže příšery podsvětí a vyvede Eurydiku z podsvětí, aniž by na ni jedinkrát pohlédl.

Ve druhém dějství Orfeus zpěvem opravdu přemůže démony, kteří hlídají vstup do podzemí a v kraji blažených - Elysiu - nalézá Eurydiku.

Ve třetím dějství vede Orfeus Eurydiku ven z podsvětí. Ta mu vyčítá, že se na ni ani jednou neohlédne tak dlouho, až to Orfeus nevydrží a podívá se na ni. Eurydika samozřejmě padá (podruhé) mrtvá k zemi, zasažena trestným bleskem bohů. Orfeus si zoufá, vytahuje dýku a chystá se ukončit i svůj život, což dojme bohy natolik, že Eurydiku vzkřísí a dovolí oběma odchod z podsvětí zpět na zem.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Christoph Willibald Gluck: ORFEO ED EURIDICE. Filmed at the Baroque Theatre of Český Krumlov Castle, 2013. http://arthaus-musik.com/de/dvd/musik/oper/media/details/orfeo_ed_euridice-1.html?no_cache=1 Archivováno 18. 11. 2015 na Wayback Machine. (anglicky).

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Opery Ch. W. Glucka
Artaserse (1741) • Cleonice (1742) • Demofoonte (1743) • Il Tigrane (1743) • Sofonisba (1744) • Ipermestra (1744) • Poro (1744) • Ippolito (1745) • Pád Gigantů (1746) • Artamene (1746) • Svatba Herkula a Hébé (1747) • Semiramis znovu poznaná (1748) • Spor bohů (1749) • Ezio (1750/63) • Issipile (1752) • Číňané (1754) • Tanec (1755) • Prokázáná nevinnost (1755) • Antigono (1756) • Král pastýř (1756) • Nepravá otrokyně (1755) • Merlinův ostrov (1758) • Obléhání Kythéry (1759/75) • U všech čertů (1759) • Očarovaný strom (1759/75) • Thetis (1760) • Napravený opilec (1760) • Oklamaný kádi (1761) • Orfeus a Eurydika (1762/74) • Triumf Klélie (1763) • Neočekávané shledání (Poutník z Mekky) (1764) • Zmatek na Parnasu (1765) • Telemachos (1765) • Koruna (1765) • Prolog (1767) • Alcesta (1767/76) • Vestálka (1768) • Apollonova slavnost (1769) • Paris a Helena (1770) • Ifigenie v Aulidě (1774) • Armida (1777) • Ifigenie na Tauridě (1779/81) • Echo a Narcis (1779/80)