Orientální koberec je ručně vázaný koberec vzorovaný s pestrými květinovými nebo abstraktními motivy.[1]
Výraz orientální koberec je známý teprve od druhé poloviny 19. století.[1] Podle některých definic jsou za orientální považovány jen koberce vyrobené ve střední a jižní Asii,[2] podle jiných mohou pocházet z kterékoliv oblasti ve světě, pokud jsou zhotoveny shora popsaným způsobem.[3]
Z několika desítek názvů bývají nejčastěji jmenovány:[4]
Údaje o rozsahu celosvětového obchodu s orientálními koberci nejsou publikovány. Známé je jen, že např. v první dekádě 21. století dosáhl světový export vázaných vlněných koberců cca 90 000 tun (o 25 % méně než v předchozí dekádě),[5] a že vnitrozemský obchod v Íránu (druhý největší exportér) daleko přesahoval export.[6]
Obchodování s vázanými koberci mělo podle některých znalců začít v 8. století před n. l. v Ázerbájdžánu. V době renesance se dostaly orientální koberce také do Evropy, kde s nimi začali tehdejší vládci dekorovat své paláce. V 16. století se výroba vázaných koberců značně rozvinula v Persii, perský šach Abbas systematicky podporoval prodej koberců do Evropy. Odtud se pak výroba rozšířila také do Indie a Číny. Koncem 19. století začali evropští a američtí podnikatelé organizovat v Persii výrobu vázaných koberců zaměřenou na vkus zákazníků v západních zemích.[7]
V 21. století rozeznávají někteří publicisté dva druhy zájemců o orientální koberce: Jedni, kteří s nimi chtějí jen zkrášlit své obydlí, a druzí, kteří hledají koberce jako (často spekulativní) investici.[8] Obchod s historickými exempláři se často uskutečňuje na známých aukcích, kde mohou za určitých podmínek být vydraženy za extrémně vysoké ceny.[9] Dosavadní rekord dosáhl v roce 2013 perský koberec ze 17. století (s motivy vinných listů na červeném pozadí) s prodejní cenou 33,7 milionů amerických dolarů.[10]
Běžný obchod s orientálními koberci je pro účastníky náročný na odborné znalosti a zkušenost a je spojen s finančními riziky. Orientální koberce se liší od jiných druhů zboží tím, že sotva existují objektivní kritéria pro stanovení jejich ceny. Někteří makléři nabízejí jako pomůcku k seznámení s mechanizmem tvorby cen koberců např. bodové hodnocení od 0 do 10 u sedmi základních vlastností koberce (viz následující tabulka):
Vlastnost | Měřítko | Hodnocení 0 bodů |
Hodnocení 10 bodů |
Koeficient důležitosti |
hustota | uzly / cm2 | <6 | >105 | 11 |
materiál | vlas / podklad | bavlna/juta | hedvábí/hedvábí | 7 |
vzorování | motivy | jednobarevné zdobení |
přesné, křivočaré vzory na celém podkladu |
6 |
barvevnost a druh barviva |
vzhled | nepřijatelné barvy a odstíny |
nejméně 15 barev harmonicky sladěných |
5 |
stáří | počet roků | <10 | >100 | 3 |
stav | vzhled | roztrhaný, nedá se opravit |
“jako nový“ | 2 |
poptávka a dosažitelnost |
informace o trhu | masový výrobek na nejnižší úrovni |
vzácná starožitnost | 2 |
Jemnost koberce v závislosti na počtu uzlů na m²:[11]
velmi hrubý | 40 000 – 80 000 |
hrubý | 80 000 – 120 000 |
průměrný | 120 000 – 240 000 |
jemnější | 240 000 – 360 000 |
jemný | 360 000 – 500 000 |
velmi jemný | 500 000 – 1 000 000 |
obzvlášť jemný | nad 1 100 000 |
(Zkušená vazačka zhotoví průměrně 10 000 uzlů za den).
Každá vlastnost se ohodnotí, počet bodů se pak násobí koeficientem vyjadřujícím její důležitost pro stanovení celkové hodnoty výrobku a součet všech 7 hodnot se násobí proměnlivým faktorem, který má vyjadřovat momentální postavení daného výrobku na trhu s ohledem např. na politické a ekonomické vlivy v oblasti původu výrobku. Faktor pro výpočet maloobchodní ceny asi 20 vybraných výrobků v USD/m2 se pohyboval v 1. dekádě 21. století v rozmezí 1,5 až 9, jeho výši určovali zkušení makléři. Použití podobných systémů v praxi je značně závislé na důvěryhodnosti patřičných informací.[12]