Orit Farkaš-Hakohen

Orit Farkaš-Hakohen
אורית פרקש-הכהן
Orit Farkash-Hacohen
29. ministryně vědy a technologie
Úřadující
Ve funkci od:
13. června 2021
PrezidentRe'uven Rivlin a Jicchak Herzog
Předseda vládyNaftali Bennett
PředchůdceJizhar Šaj
22. ministryně turismu
Ve funkci:
14. října 2020 – 13. června 2021
PrezidentRe'uven Rivlin
Předseda vládyBenjamin Netanjahu
PředchůdceAsaf Zamir
NástupceJo'el Razvozov
7. ministryně pro strategické záležitosti
Ve funkci:
17. května 2020 – 30. listopadu 2020
PrezidentRe'uven Rivlin
Předseda vládyBenjamin Netanjahu
PředchůdceGil'ad Erdan
NástupceMichael Biton
Stranická příslušnost
ČlenstvíKachol lavan
Narození29. prosince 1970 (53 let)
Petach Tikva
IzraelIzrael Izrael
SídloJeruzalém
Alma materHebrejská univerzita v Jeruzalémě
Harvardova univerzita
Profeseadvokátka, právnička, politička
CommonsOrit Farkash-Hacohen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orit Farkaš-Hakohen (hebrejsky אורית פרקש-הכהן‎, anglicky Orit Farkash-Hacohen; * 29. prosince 1970 Petach Tikva, Izrael) je izraelská politička a právnička, která od 13. června 2021 zastává funkci ministryně vědy a technologie. V minulosti působila jako ministryně pro strategické záležitosti a ministryně turismu, poslankyně Knesetu za stranu Kachol lavan a předsedkyně energetického úřadu.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Farkaš-Hakohen se narodila v Petach Tikvě do rodiny rumunského přistěhovalce Michaela Farkaše a polské přistěhovalkyně Šošany Farkaš (rozené Messenberg). Vyrůstala v Ašdodu a navštěvovala školu v Kfar Saba. Národní vojenskou službu absolvovala v nemocnici Ša'arej cedek v Jeruzalémě. Po ukončení národní vojenské služby vystudovala právnickou fakultu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Po praxi u okresního a vrchního soudu, kde ji zaučovala Dalia Dorner, pracovala v advokátní kanceláři E.S. Shimron, I. Molho, Persky & Co. Po pěti letech odešla pracovat do antimonopolního úřadu a stala se hlavou týmu pro řešení sporů.

V roce 2003 se stala právním poradcem energetického úřadu. V letech 2006–2007 navštěvovala Harvardovu univerzitu, kde v rámci programu Wexner Foundation zaměřujícího se na rozvoj veřejných činitelů v Izraeli získala magisterský titul v oblasti veřejné správy.[1] V září 2011 byla jmenována dočasnou předsedkyní energetického úřadu[2] a v březnu 2012 byla jmenována stálou předsedkyní. V srpnu 2015 bylo oznámeno, že byla sociálně-ekonomickým kabinetem sesazena z funkce předsedkyně na základě požadavku premiéra Benjamina Netanjahua a ministra energetiky a vodních zdrojů Juvala Steinitze.[3] Její funkční období v čele energetického úřadu skončilo na konci téhož roku.

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2019 vstoupila do strany Chosen le-Jisra'el vedené bývalým náčelníkem Generálního štábu Izraelských obranných sil Binjaminem Gancem. Poté, co se strana stala součástí aliance Kachol lavan pro volby do Knesetu v dubnu 2019, získala patnácté místo na společné kandidátce[4] a byla zvolena do Knesetu, protože aliance získala celkem 35 křesel. Znovu byla zvolena v září 2019 a v březnu 2020.

Dne 17. května 2020 byla v rámci 35. vlády jmenována ministryní pro strategické záležitosti.[5] Dne 2. října, po odstoupení ministra Asafa Zamira z vlády, bylo rozhodnuto, že ho nahradí ve funkci ministra turismu a odstoupí z Knesetu.[6][7][8] Dne 30. listopadu ukončila své působení ve funkci ministryně pro strategické záležitosti.

V září 2020 se rozhodla vyčlenit finanční prostředky, z nichž by se podle plánu financovalo zpřístupnění Jeskyně patriarchů v Hebronu pro zdravotně postižené.[9]

Její úřad nabídl vládě řádný odborný model, podle kterého by mohla v budoucnu rozhodovat o schválení zahraničních investic do konkrétní infrastruktury.[10] Ministerstvo obrany tuto nabídku přijalo a Šin bet se podílel na vývoji tohoto modelu.

Ministerstvo turismu stanovilo, že 400 hotelů obdrží od ministerstva granty v celkové výši 60 milionů nových izraelských šekelů v první ze tří fází.[11]

Ve volbách do Knesetu v roce 2021 se umístila na pátém místě kandidátní listiny (strana získala celkem 8 křesel).[12]

Po ustanovení 36. vlády byla jmenována ministryní vědy a technologie.

Její úřad propagoval fond na podporu akademické sféry a začínajících podniků.[13]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Farkaš-Hakohen je vdaná za Odeda Hakohena a mají čtyři děti. Rodina žije v Jeruzalémě. Její sestra Inbar Weiss působí jako městská inženýrka v Bejt Šemeš.

Vybrané publikace

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Orit Farkash-Hacohen na anglické Wikipedii a אורית פרקש-הכהן‎ na hebrejské Wikipedii.

Související články

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ בוגרי תכנית העמיתים [online]. Wexner Foundation [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  2. ↑ BAR-ELI, Avi. אורית פרקש-הכהן מונתה ליו"רית הזמנית של רשות החשמל [online]. TheMarker, 2011-09-26 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  3. ↑ BAR-ELI, Avi. פרסום ראשון | נקמת הגז: נתניהו ושטייניץ הדיחו את יו"ר רשות החשמל, אורית פרקש-הכהן [online]. TheMarker, 2015-08-05 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  4. ↑ 2019 Blue and White list [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ LEVINSON, Chaim; LIS, Jonathan. After Year of Deadlock and Days of Delays, Knesset Swears in New Israeli Government [online]. Ha'arec, 2020-05-17 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ Strategic Affairs Minister Orit Farkash-Hacohen resigns from Knesset [online]. The Jerusalem Post, 2020-10-04 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ שר התיירות אסף זמיר התפטר מהממשלה: "אין לי אמון בנתניהו, אני חרד למדינה" [online]. Walla!, 2020-02-10 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  8. ↑ STAFF, TOI. Farkash-Hacohen tapped as tourism minister after Za [online]. The Times of Israel, 2020-10-02 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  9. ↑ שרת התיירות פרקש-הכהן הורתה לשחרר את הכסף לשיפוץ מערת המכפלה [online]. Aruc ševa [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  10. ↑ מודל "רמזור" ומידור ראש הממשלה: התוכנית שתגן על התשתיות הרגישות מהכסף של סין ודובאי [online]. The Marker [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  11. ↑ 400 בתי מלון יקבלו מענקים בהיקף כולל של 60 מיליון שקל ממשרד התיירות [online]. Globes [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  12. ↑ כחול לבן בראשות בני גנץ [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  13. ↑ "משחררים" את הידע: קרן של משרד המדע תתמוך בסטארט-אפים באקדמיה [online]. TheMarker [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]