Orna Barbivaj

Orna Barbivaj
Orna Barbivaj (2016)
Orna Barbivaj (2016)
31. ministryně ekonomiky a průmyslu
Ve funkci:
13. června 2021 – 29. prosince 2022
Předseda vládyNaftali Bennett
Ja'ir Lapid
PředchůdceAmir Perec
NástupceNir Barkat
Poslankyně Knesetu
Úřadující
Ve funkci od:
15. listopadu 2022
Ve funkci:
30. dubna 2019 – 13. června 2021
Stranická příslušnost
ČlenstvíJeš atid
Vojenská služba
SlužbaIzrael
SložkaIzraelské obranné síly
Doba služby1981–2014
Hodnostgenerálmajor (aluf)
Narození5. září 1962 (62 let)
Ramla, Izrael
Kneset21., 22., 23., 24., 25.
SídloTel Aviv
Alma materBen Gurionova univerzita v Negevu
Profesepolitička
OceněníChaim Herzog Prize (2016)
CommonsOrna Barbivai
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orna Barbivaj (hebrejsky אורנה ברביבאי‎; * 5. září 1962 Ramla) je izraelská politička a veřejná činitelka, od listopadu 2022 poslankyně Knesetu za stranu Ješ atid. V letech 2021–2022 působila jako ministryně ekonomiky a průmyslu ve vládě Naftali Bennetta.[1] Byla první ženou, která byla jmenována do hodnosti generálmajora (aluf), druhé nejvyšší hodnosti v Izraelských obranných silách.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Orna Barbivaj se narodila v izraelské Ramle[2] a vyrůstala v Afuly.[3] Je nejstarší z osmi dětí v rodině Eliho Šochetmana, původem z Rumunska,[4][5] a Cily Šochetman, původem z Iráku.[6] Studovala na školách v Afuly a Kfar Galim. Získala bakalářský titul v oboru společenské a humanitní vědy na Ben-Gurionově univerzitě v Negevu, magisterský titul v oboru podniková ekonomika na University of Derby[4][7] a magisterský titul v oboru společenské vědy na Haifské univerzitě. Absolvovala Vysokou školu národní bezpečnosti.[8]

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V lednu 2019 Barbivaj oznámila svůj záměr vstoupit do politiky a později vstoupila do strany Ješ atid.[9] Oznámila, že se bude ucházet o křeslo v Knesetu v nadcházejících volbách v dubnu 2019.[10] Barbivaj se na kandidátce strany umístila na čtvrtém místě.[11] Poté, co Ješ atid vytvořila alianci se stranami Chosen le-Jisra'el a Telem, která vešla ve známost pod názvem Kachol lavan, se umístila na desátém místě kandidátky[12] a byla zvolena do Knesetu. Ve volbách v září 2019 a v roce 2020 se opět umístila na desátém místě kandidátky a byla zvolena do Knesetu.[13][14]

V březnu 2020 se Ješ atid a Telem oddělily od Kachol lavan a vytvořily vlastní frakci.[15] Poté, co se obě strany v lednu 2021 rozdělily,[16] získala před březnovými volbami druhé místo na kandidátce Ješ atid, čímž si svůj mandát udržela.[17] Po zahájení činnosti 24. Knesetu byla jmenována předsedkyní Výboru pro zahraniční věci a obranu, čímž se stala první ženou, která se této funkce ujala.[18] V červnu, po sestavení vlády Naftali Bennetta, složila přísahu jako ministryně ekonomiky a průmyslu.

Ve volbách v roce 2022 se umístila na 2. místě kandidátky Ješ atid a byla zvolena do Knesetu. Dne 29. prosince 2022 ji ve funkci ministra ekonomiky a průmyslu nahradil Nir Barkat.

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Barbivaj je vdaná za právníka Moše Barbivaje, který se narodil v Maroku a ve třech letech emigroval do Izraele. Mají spolu tři děti, dcery Tal a Mor[3] a syna Jišaje.[2] Má také dvě vnučky.[19] Rodina žije v Tel Avivu.[19] Rodina dříve žila v Gedeře[20] a Giv'atajim.[6]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Барбивай, Орна na ruské Wikipedii, אורנה ברביבאי‎ na hebrejské Wikipedii a Orna Barbivai na anglické Wikipedii.

  1. ↑ סגנית יו"ר הכנסת ח"כ אורנה ברביבאי תנהל היום לראשונה את ישיבת המליאה. www.now14.co.il [online]. 2020-03-06 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  2. ↑ a b כן, המפקדת אמא: כך הפכה הילדה מעפולה לאלופה הראשונה. Makor rišon [online]. 2011-05-29 [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  3. ↑ a b תא"ל אורנה ברביבאי - עפולה. ba-Machane [online]. 2007-09-06 [cit. 2023-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-11-17. (hebrejsky) 
  4. ↑ a b 33 תא"ל אורנה ברביבאי ראש מטה אגף משאבי אנוש (אכ"א). Globes [online]. 2008-10-06 [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  5. ↑ אמהּ של האלופה: 'היא היתה ילדה טובה, מגיע לה'. Ynet [online]. 2011-05-27 [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  6. ↑ a b יו”ר הוועד המנהל – גב' אורנה ברביבאי [online]. [cit. 2023-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-30. (hebrejsky) 
  7. ↑ לראשונה בצה"ל: אלופה. Aruc ševa [online]. 2011-05-26 [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  8. ↑ מינויים של בוגרי מב"ל. www.amutatmabal.org.il [online]. [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  9. ↑ ראש אכ"א לשעבר אורנה ברביבאי הצטרפה רשמית ליש עתיד. במסיבת העיתונאים עם היו"ר, יאיר לפיד, אמרה ברביבאי: "אני מאמינה שביכולתו להיות אלטרנטיבה לשלטון הקיים". לפיד התייחס לפירוק במחנה הציוני: "לא אוותר על ההנהגה, אנחנו התשובה היחידה לליכוד" [online]. Twitter, 2019-01-01 [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  10. ↑ HARKOV, Lahav. IDF's first female general will join Yesh Atid. The Jerusalem Post [online]. 2019-01-01 [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ לפיד: "האופציה לאיחוד עם גנץ נמצאת על השולחן ולא אוריד אותה עד הרגע האחרון". Ynet [online]. 2019-02-18 [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  12. ↑ WOOTLIFF, Raoul. United Gantz-Lapid party to be called ‘Blue and White’; no women in top 6. The Times of Israel [online]. 2019-02-21 [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. 
  13. ↑ כחול לבן בראשות בני גנץ ויאיר לפיד [online]. Ústřední volební komise [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  14. ↑ כחול לבן בראשות בני גנץ [online]. Ústřední volební komise [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  15. ↑ WOOTLIFF, Raoul. Knesset panel okays breakup of Blue and White; Gantz keeps the name. The Times of Israel [online]. 2020-03-29 [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. 
  16. ↑ Ya’alon splits from Lapid’s Yesh Atid, is expected to attempt independent run. The Times of Israel [online]. 2021-01-09 [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. 
  17. ↑ יש עתיד בראשות יאיר לפיד [online]. Ústřední volební komise [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  18. ↑ היסטוריה: ח"כית בראש ועדת חוץ וביטחון; ומי היחיד שלא הצביע בעד?. Ma'ariv [online]. 2021-04-26 [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  19. ↑ a b אורנה ברביבאי [online]. [cit. 2023-01-21]. Dostupné v archivu. (hebrejsky) 
  20. ↑ האלופה הראשונה בצה"ל: 'נערכים לאתגר הגדול'. Ynet [online]. 2011-05-27 [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. (hebrejsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]