Ornament a zločin

Adolf Loos

Ornament a zločin je esej a přednáška modernistického rakouského architekta Adolfa Loose, která kritizuje užívání ornamentu v užitkových předmětech a architektuře.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Oproti všeobecnému přesvědčení, že přednáška vznikla v roce 1908, ji Adolf Loos poprvé přednesl v roce 1910 na Akademischer Verband für Literatur und Musik ve Vídni. Esej byla poté publikována v roce 1913 v Les Cahiers d'aujourd'hui ve francouzštině pod názvem Ornement et Crime a teprve v roce 1929 vyšla německy v novinách Frankfurter Zeitung jako Ornament und Verbrechen. Zmatení ohledně data vzniku je patrně dílem architekta Heinricha Kulky, který pomáhal Loosovi při znovuvydání eseje v roce 1931 v novinách Trotzdem, přičemž změnil původní rok na rok 1908 poté, co se poradil s Loosem, který si buď dotyčné datum nepamatoval, nebo chtěl převzít prvenství ve srovnání se secesionisty.[1]

Obsah

[editovat | editovat zdroj]

Esej byla napsána v době, kdy secese — konkrétně její rakouské variace známé jako vídeňská secese, kterou Loos ostře kritizoval i na jejím vrcholu v roce 1900 — ukazovala novou cestu vpřed pro moderní umění. Esej byla stěžejní pro formulování některých moralizujících názorů, zděděných od hnutí uměleckých řemesel, jež byly následně zásadní pro výtvarnou školu Bauhaus a pomohly definovat směřování modernismu v architektuře .

„Tou měrou jak se rozvíjí kultura, ornament mizí z užitkových předmětů,“[2] píše Loos, čímž propojuje optimistický náhled lineárního a vzestupného kulturního vývoje se soudobou módou aplikace evoluce v kulturních kontextech.[3] Loosovu práci podnítily restriktivní předpisy, se kterými se setkal, když navrhoval budovu krejčovství bez ozdob poblíž paláce, a na které musel nakonec přistoupit přidáním květináče.[4]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ornament and Crime na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Christopher Long, “Ornament, Crime, Myth, and Meaning”, 85th ACSA Annual Meeting Proceedings, Architecture: Material and Imagined, 1997.
  2. ↑ LOOS, Adolf. Řeči do prázdna. Praha: Orbis, 1929. 251 s. Dostupné online. S. 139–151. 
  3. ↑ CANALES, Jimena; HERSHER, Andrew. Criminal Skins: Tattoos and Modern Architecture in the Work of Adolf Loos. Architectural History. 2005, roč. 48, s. 235–256. DOI 10.1017/S0066622X00003798. 
  4. ↑ WISE, Michael. Reassessing an Uproar in Architecture. New York Times. 4. prosince 2013. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Reyner Banham, 1960. Theory and Design in the First Machine Age, Characteristic attitudes and themes of European artists and architects, 1900–1930.
  • Siegfried Giedion. Space, Time and Architecture: The Growth of a New Tradition.
  • Adolf Loos, "Ornament und Verbrechen" Adolf Loos: Sämtliche Schriften in zwei Bänden – Erster Band, Vídeň, 1962.
  • Joseph Rykwert. "Adolf Loos: the new vision in Studio International, 1973.
  • Janet Stewart, Fashioning Vienna: Adolf Loos's Cultural Criticism, Londýn: Routledge, 2000

Související články

[editovat | editovat zdroj]