Otrava lithiem, známá také jako předávkování lithiem, je stav, kdy se v těle vyskytuje příliš vysoké množství lithia. Příznaky mohou zahrnovat třes, zvýšené reflexy, potíže s chůzí, problémy s ledvinami a změněnou úroveň vědomí.[1] Některé příznaky mohou přetrvávat i rok poté, co se hladiny vrátí k normálu.[1] Jednou z komplikací může být serotoninový syndrom.[1]
Otrava lithiem se může objevit v důsledku jeho nadměrného příjmu nebo sníženého vylučování.[1] Nadměrný příjem může být buď následek pokusu o sebevraždu, nebo nehodou. Snížené vylučování se může objevit v důsledku dehydratace, která je zapříčiněna zvracením nebo průjemem, dietou s nízkým obsahem sodíku nebo problémy s ledvinami.[1] Diagnóza je obecně založena na symptomech a určení hladiny lithia v krvi vyšší než 1,2 mEq/l. [2]
Výplach žaludku a výplach celého střeva mohou být užitečné v řešení problému, pokud jsou provedeny včas. Aktivní uhlí se neprokázalo jako účinné. [1] Při těžké toxicitě se doporučuje hemodialýza.[1] Riziko úmrtí je obecně nízké.[3] Akutní toxicita má obecně mírnější následky než chronická toxicita.[4] Ve Spojených státech je toxikologickým centrům ročně hlášeno přibližně 5 000 případů.[2] Toxicita lithia byla poprvé popsána v roce 1898.[1]
Příznaky otravy mohou být mírné, střední nebo závažné.
Mírné příznaky zahrnují nevolnost, pocit únavy a třes při hladině 1,5 až 2,5 mEq/l. Mírné příznaky zahrnují zmatenost, zvýšenou srdeční frekvenci a nízký svalový tonus na úrovni 2,5 až 3,5 mEq/l.[1] Mezi závažné příznaky patří kóma, záchvaty, nízký krevní tlak a zvýšená tělesná teplota, ke kterým dochází při koncentraci lithia vyšší než 3,5 mEq/l.[1] Když předávkování lithiem vyvolá neurologické deficity nebo srdeční toxicitu, symptomy jsou považovány za vážné a mohou být smrtelné.[5]
Při akutní toxicitě mají lidé především gastrointestinální potíže, jako je zvracení a průjem, což může vést k hypervolimii. Během akutní toxicity se lithium později dostává do centrálního nervového systému a způsobuje závratě a další mírné neurologické potíže.[6]
Při chronické toxicitě mají lidé primárně neurologické potíže, které zahrnují nystagmus, třes, hyperreflexii, ataxii a změnu duševního stavu. Během chronické toxicity jsou gastrointestinální příznaky pozorované u akutní toxicity méně výrazné. Příznaky jsou často vágní a nespecifické. [7]
Při akutní a chronické toxicitě mají lidé příznaky akutní i chronické toxicity.
U lidí, kteří přežijí intoxikaci, se mohou vyvinout přetrvávající zdravotní problémy.[8] Tato skupina přetrvávajících zdravotních příznaků se nazývá syndrom ireverzibilní neurotoxicity způsobené lithiem (SILENT).[9] Syndrom se projevuje nevratnými neurologickými a neuropsychiatrickými následky.[10] Neurologické příznaky jsou cerebelární dysfunkce, extrapyramidové příznaky a dysfunkce mozkového kmene.[11] Neuropsychiatrické nálezy vykazují deficity paměti, kognitivní deficity a subkortikální demenci. Pro diagnózu syndrom vyžaduje absenci předchozích symptomů a přetrvávání symptomů déle než 2 měsíce po vysazení lithia.[10]
Lithium se snadno vstřebává z gastrointestinálního traktu.[5] Je dále distribuován do těla, s vyššími hladinami v ledvinách, štítné žláze a kostech ve srovnání s jinými tkáněmi. Vzhledem k tomu, že lithium je téměř výhradně vylučováno ledvinami, lidé s již existujícím chronickým onemocněním ledvin jsou vystaveni vysokému riziku rozvoje intoxikace lithiem.[12] Otrava lithiem může být zaměněna za jiné syndromy spojené s užíváním antipsychotik, jako je serotoninový syndrom, protože lithium zvyšuje koncentraci metabolitu serotoninu v mozkomíšním moku.[13]
Existuje několik lékových interakcí s lithiem. Interakce se mohou objevit u typických antipsychotik nebo atypických antipsychotik. Zejména některé léky zvyšují hladiny lithia zvýšením renální reabsorpce v proximálním tubulu. Tyto léky jsou inhibitory angiotenzin-konvertujícího enzymu, nesteroidní protizánětlivé léky a thiazidová diuretika.[12]
Diagnóza je obecně založena na příznacích a nadále doplněna výsledkem měření hladiny lithia v krvi.[2][14] Hladinu v krvi je optimální stanovit šest až dvanáct hodin po poslední dávce. [2] Normální hladina lithia v séru u léčených je mezi 0,6-1,2 mEq/l. [1] Některé krevní zkumavky obsahují lithium heparin, což může vést k falešně pozitivním výsledkům.[2]
Při podezření na otravu lithiem mohou testy zahrnovat:
Zobrazovací metody nejsou užitečné.
Pokud je intoxikace lithiem u osoby mírně nebo středně závažná, dávka lithia se sníží nebo úplně zastaví. Pokud je otrava závažná, může být nutné lithium z těla odstranit. Odstranění lithia se provádí na pohotovostním oddělení nemocnice. Může zahrnovat:
Lidé mohou být posláni domů, jakmile je jejich hladina lithia nižší než 1,5 mEq/l a nemají žádné příznaky.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lithium toxicity na anglické Wikipedii.