Oxid dusitý

Oxid dusitý
3D model molekuly N2O3
3D model molekuly N2O3
2D schéma molekuly N2O3
2D schéma molekuly N2O3
Obecné
Systematický názevOxid dusitý
Anglický názevDinitrogen trioxide
Německý názevDistickstofftrioxid
Sumární vzorecN2O3
VzhledNamodralý plyn (tmavě modrá kapalina nebo krystaly)
Identifikace
Registrační číslo CAS10544-73-7
PubChem61526
ChEBI29799
Vlastnosti
Molární hmotnost76,012 g/mol
Teplota tání−102 °C
Teplota varu3 °C (rozklad na NO a NO2)
Hustota1,447 g/cm³ (2 °C)
1,782 g/cm³ (−195 °C)
Měrná magnetická susceptibilita3,81×10−6 cm3g−1 (−16 °C)
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°83,76 kJ/mol
50,31 kJ/mol (kapalina)
Standardní molární entropie S°312,3 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°139,5 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,863 5 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS03 – oxidační látky
GHS03
GHS04 – plyny pod tlakem
GHS04
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS06 – toxické látky
GHS06
[1]
Nebezpečí[1]
R-větyR26, R34
S-větyS1/2, S9, S26, S28, S36/37/39, S45
NFPA 704
0
3
0
OX
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid dusitý (N2O3) je jedním z pěti oxidů dusíku. V plynném skupenství je nestabilní, v kapalném stavu je to silně jedovatá tmavěmodrá kapalina.

Výroba

[editovat | editovat zdroj]

Oxid dusitý vzniká reakcí oxidu dusnatého (NO) a oxidu dusičitého (NO2) za teploty nižší než −21 °C.

NO + NO2 → N2O3

Tato sloučenina je však stabilní pouze v pevném a kapalném stavu, při dosažení bodu varu (3 °C) se rychle rozkládá zpět na NO a NO2.

Využití

[editovat | editovat zdroj]

Oxid dusitý nemá žádný technický význam. Teoreticky sice může být použitý při výrobě kyseliny dusité (HNO2):

N2O3 + H2O → 2 HNO2,

ale takto vzniklá kyselina dusitá je velice nestabilní a rychle se rozkládá za vzniku kyseliny dusičné, oxidu dusnatého a vody:

3 HNO2 → HNO3 + 2 NO + H2O.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Dinitrogen trioxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Jiří Vohlídal, Alois Julák, Karel Štulík: Chemické a analytické tabulky, Grada, Praha 1999, ISBN 80-7169-855-5
  • František Jursík: Anorganická chemie nekovů, Vysoká škola chemicko-technologická, Praha 2002, ISBN 80-7080-504-8
  • Heinrich Remy: Anorganická chemie – I. díl, Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1961
  • Norman Neill Greenwood, Alan Earnshaw: Chemie prvků – svazek I, Informatorium, Praha 1993, ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Oxidy s prvkem v oxidačním čísle III.
Oxid hlinitý (Al2O3) • Oxid antimonitý (Sb2O3) • Oxid arsenitý (As2O3) • Oxid bismutitý (Bi2O3) • Oxid boritý (B2O3) • Oxid ceritý (Ce2O3) • Oxid chromitý (Cr2O3) • Oxid dusitý (N2O3) • Oxid erbitý (Er2O3) • Oxid gadolinitý (Gd2O3) • Oxid gallitý (Ga2O3) • Oxid holmitý (Ho2O3) • Oxid inditý (In2O3) • Oxid železitý (Fe2O3) • Oxid lanthanitý (La2O3) • Oxid lutecitý (Lu2O3) • Oxid měditý (Cu2O3) • Oxid niklitý (Ni2O3) • Oxid fosforitý (P4O6) • Oxid promethitý (Pm2O3) • Oxid rhoditý (Rh2O3) • Oxid samaritý (Sm2O3) • Oxid skanditý (Sc2O3) • Oxid stříbrno-stříbřitý (AgO2) • Oxid stříbřitý (Ag2O3) • Oxid terbitý (Tb2O3) • Oxid thallitý (Tl2O3) • Oxid thulitý (Tm2O3) • Oxid titanitý (Ti2O3) • Oxid wolframitý (W2O3) • Oxid vanaditý (V2O3) • Oxid ytterbitý (Yb2O3) • Oxid yttritý (Y2O3) • Oxid zlatitý (Au2O3) • Oxid chloritý (Cl2O3) • Oxid americitý (Am2O3)
Oxidy dusíku