Oxid sirnatý | |
---|---|
![]() Strukturní vzorec | |
![]() Kuličkovo–tyčinkový model molekuly | |
Obecné | |
Systematický název | Oxid sirnatý |
Anglický název | Sulfur monoxide |
Sumární vzorec | SO |
Vzhled | bezbarvý plyn |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 13827-32-2 |
PubChem | 114845 |
ChEBI | 45822 |
SMILES | O=S |
InChI | InChI=1S/OS/c1-2 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 48,064 g/mol |
Hustota | 2,14 kg/m3 (monomer)
4,29 kg/m3 (dimer) (vypočítáno) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Oxid sirnatý (SO) je jedním z oxidů síry. Je to za normální teploty plyn, stabilní jen v nízkých koncentracích. Jeho dimerní forma S2O2 je poněkud stabilnější. Byl nalezen i ve vesmíru.[1]
Molekula SO je v základním stavu v tripletové konfiguraci, tzn. podobně jako O2, má dva nepárové elektrony.[2] Vazebná délka S-O je 148,1 pm, což je podobné jako u nižších oxidů síry (S8O, S-O = 148 pm), ale je delší než u oxidu siřičitého a sírového.[3]
Interakcí s infračerveným zářením se může molekula dostat do singletového stavu (bez nepárových elektronů), který je pravděpodobně reaktivnější. Podobně jako je reaktivnější singletový kyslík než tripletový.[4]
Molekula SO je termodynamicky nestabilní, reverzibilně přechází na dimer S2O2.[2] Při syntézách se proto její přítomnost zjišťuje pomocí chemických pastí nebo detekcí S2O2 a produktů jeho rozkladu (síra a oxid siřičitý).
Příprava SO pro organickou syntézu je možná rozkladem sloučenin obsahujících skupinu SO, např. ethylen episulfoxidu:[5]
Výtěžky přímo z episulfoxidu jsou špatné a zlepšují se jen mírně, pokud jsou uhlíky stericky odstíněny.[6] Mnohem výhodnější je rozklad trisulfid-2-oxidu naftalenu C10H6S3O, který se vyrábí z thionylchloridu a dithiolu.[7]
SO se aduje na násobné vazby u alkenů, alkynů a dienů za vzniku ethylensulfidů, molekul s tříčlennými kruhy obsahujícími síru.[8]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sulfur monoxide na anglické Wikipedii.