Oxid sirnatý

Oxid sirnatý
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Kuličkovo–tyčinkový model molekuly
Kuličkovo–tyčinkový model molekuly
Obecné
Systematický názevOxid sirnatý
Anglický názevSulfur monoxide
Sumární vzorecSO
Vzhledbezbarvý plyn
Identifikace
Registrační číslo CAS13827-32-2
PubChem114845
ChEBI45822
SMILESO=S
InChIInChI=1S/OS/c1-2
Vlastnosti
Molární hmotnost48,064 g/mol
Hustota2,14 kg/m3 (monomer)

4,29 kg/m3 (dimer)

(vypočítáno)
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid sirnatý (SO) je jedním z oxidů síry. Je to za normální teploty plyn, stabilní jen v nízkých koncentracích. Jeho dimerní forma S2O2 je poněkud stabilnější. Byl nalezen i ve vesmíru.[1]

Struktura

[editovat | editovat zdroj]

Molekula SO je v základním stavu v tripletové konfiguraci, tzn. podobně jako O2, má dva nepárové elektrony.[2] Vazebná délka S-O je 148,1 pm, což je podobné jako u nižších oxidů síry (S8O, S-O = 148 pm), ale je delší než u oxidu siřičitého a sírového.[3]

Interakcí s infračerveným zářením se může molekula dostat do singletového stavu (bez nepárových elektronů), který je pravděpodobně reaktivnější. Podobně jako je reaktivnější singletový kyslík než tripletový.[4]

Příprava a reakce

[editovat | editovat zdroj]

Molekula SO je termodynamicky nestabilní, reverzibilně přechází na dimer S2O2.[2] Při syntézách se proto její přítomnost zjišťuje pomocí chemických pastí nebo detekcí S2O2 a produktů jeho rozkladu (síra a oxid siřičitý).

Příprava SO pro organickou syntézu je možná rozkladem sloučenin obsahujících skupinu SO, např. ethylen episulfoxidu:[5]

C2H4SO → C2H4 + SO

Výtěžky přímo z episulfoxidu jsou špatné a zlepšují se jen mírně, pokud jsou uhlíky stericky odstíněny.[6] Mnohem výhodnější je rozklad trisulfid-2-oxidu naftalenu C10H6S3O, který se vyrábí z thionylchloridu a dithiolu.[7]

SO se aduje na násobné vazby u alkenů, alkynů a dienů za vzniku ethylensulfidů, molekul s tříčlennými kruhy obsahujícími síru.[8]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sulfur monoxide na anglické Wikipedii.

  1. ↑ GOTTLIEB, C. A.; GOTTLIEB, E. W.; LITVAK, M. M. Observations of interstellar sulfur monoxide. The Astrophysical Journal. 1978-01, roč. 219, s. 77. Dostupné online [cit. 2025-02-07]. ISSN 0004-637X. doi:10.1086/155757. (anglicky) 
  2. ↑ a b GREENWOOD, Norman Neill; EARNSHAW, Alan. Chemie prvků. Sv. 2.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium, 1993. 13 s. S.794-1635 s. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. S. 856. 
  3. ↑ Experimental data for SO (Sulfur monoxide) [online]. NIST [cit. 2025-02-07]. Dostupné online. 
  4. ↑ SALAMA, Farid; FREI, Heinz. Near-infrared-light-induced reaction of singlet sulfur monoxide with allene and dimethylacetylene in a rare gas matrix: infrared spectra of two novel episulfoxides. The Journal of Physical Chemistry. 1989-02, roč. 93, čís. 4, s. 1285–1292. Dostupné online [cit. 2025-02-07]. ISSN 0022-3654. doi:10.1021/j100341a023. (anglicky) 
  5. ↑ CHAO, Peter.; LEMAL, David M. Sulfur monoxide chemistry. Stereochemistry of the thiirane oxide-diene reaction. Journal of the American Chemical Society. 1973-02, roč. 95, čís. 3, s. 920–922. Dostupné online [cit. 2025-02-08]. ISSN 0002-7863. doi:10.1021/ja00784a049. (anglicky) 
  6. ↑ HARPP, David N. The Sulfur Diatomics: Generation and Trapping Chemistry. Phosphorus, Sulfur, and Silicon and the Related Elements. 1997-01-01, roč. 120, čís. 1, s. 41–59. Dostupné online [cit. 2025-02-08]. ISSN 1042-6507. doi:10.1080/10426509708545509. (anglicky) 
  7. ↑ GRAINGER, Richard S.; PROCOPIO, Alberto; STEED, Jonathan W. A Novel Recyclable Sulfur Monoxide Transfer Reagent. Organic Letters. 2001-11-01, roč. 3, čís. 22, s. 3565–3568. Dostupné online [cit. 2025-02-08]. ISSN 1523-7060. doi:10.1021/ol016678g. (anglicky) 
  8. ↑ NAKAYAMA, Juzo; TAJIMA, Yumi; XUE-HUA, Piao. [1 + 2] Cycloadditions of Sulfur Monoxide (SO) to Alkenes and Alkynes and [1 + 4] Cycloadditions to Dienes (Polyenes). Generation and Reactions of Singlet SO?. Journal of the American Chemical Society. 2007-06-13, roč. 129, čís. 23, s. 7250–7251. Dostupné online [cit. 2025-02-08]. ISSN 0002-7863. doi:10.1021/ja072044e. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Oxid sirnatý na Wikimedia Commons
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Oxidy s prvkem v oxidačním čísle II.