Oxymóron (z řeckého ὀξύμωρος, spojením oxys „ostrý“ + móros „tupý“), někdy též protimluv, je v lingvistice spojení slov, jejichž význam se navzájem vylučuje – např. „ohlušující ticho“, „svítání na západě“ (Otokar Březina). Při striktním výkladu použitých slov by oxymóron tvořilo logický spor[pozn. 1], paradox.
Oxymóron se záměrně používá v poezii jako básnický prostředek (viz níže příklady).
Takzvaný pragmatický oxymóron[zdroj?!] je založen na tom, že kontradikci ve výrazu objeví adresát na základě svých znalostí světa: „čestný politik“, „nezávislá ruská média“, „konzervativní feminismus“.
Opakem oxymóra v lingvistickém smyslu je tautologie, případně pleonasmus.
Někdy mluvčí (pisatel) v polemice či při kontroverzi užije v řeči (textu) slovo „oxymóron“, aby sdělil nesouhlas – např. tím, že spojení „poctivý politik“ označí za oxymóron, vyjadřuje, že všechny politiky považuje za nepoctivé.