Oční pohyb

Oční pohyby jsou vůlí řízené nebo na vůli nezávislé pohyby, které vykonávají oční koule. Jsou umožněny prací okohybných (očnicových) svalů, jež jsou inervovány hlavovými nervy III., IV. a VI.^[1]

Rozsah pohybů

Lidská oční bulva je schopná se pohybovat takřka kolem jakékoliv osy, která prochází středem oka. Pohyb bulvy vzhůru se označuje jako elevace, dolů jako deprese, otáčení bulvy k nosu se označuje jako addukce, směrem ke spánku se jedná o abdukci. Rotace kolem předozadní osy oka se označuje jako distorze (pohyb po kruhové dráze – koulení očima).^[1] Například při pohledu očí doleva je levé oko v abdukci a pravé v addukci.^[2] Někteří živočichové jsou schopni dalších typů očních pohybů: například mnozí obojživelníci jsou schopni poněkud zatáhnout své oční bulvy dovnitř očnice, čímž vytvářejí tlak na ústní patro a usnadňují polykání velkých soust.^[3]

Pohyby obou bulv jsou koordinovány, a tak se vždy pohybují symetricky a v témže směru (tzv. konjugovaný pohyb) nebo symetricky v opačném směru (tzv. disjunktivní pohyb, který se uplatňuje např. při pozorování objektu, který se k pozorovateli přibližuje či se od něj vzdaluje). Nesymetrické pohyby jsou u zdravých osob vzácné a omezují se na některé mimovolní pohyby.^[1]

Volní pohyby

Podnět pro stah okohybných svalů zřejmě vzniká v zadní části parietální mozkové kůry. Tato oblast vnímá polohu objektů a upoutává na ně pozornost. Tato oblast mozku je propojena s tzv. frontálním očním polem v premotorické oblasti čelního laloku. Zde vzniká signál k pohybu očí: následně tato informace vstupuje do středního mozku a do mostu, kde je napojena na nervové buňky retikulární formace. Neurony retikulární formace se spojují s vlastními jádry příslušných okohybných provazců hlavových nervů a ty vedou k okohybným svalům, kde dochází k běžnému kontaktu na nervosvalové ploténce.^[1]

Mimovolní pohyby

Optokinetický nystagmus, mimovolní pohyb (v tomto případě horizontální) je většinou projevem onemocnění

Celá řada očních pohybů vzniká samovolně, nezávisle na vůli jedince. Patří k nim:^[1]

Sakadické pohyby (sakády) – velmi rychlé pohyby, které umožňují nasměrování oka tak, aby se vnímání objektu stalo co nejostřejším
Hladké sledovací pohyby – rychlé pohyby, které po proběhlé sakádě umožňují neustále zaměřovat pohybující se objekt tak, aby se jeho obraz neustále promítal na místo nejostřejšího vidění; hladké sledovací pohyby se kombinují se sakádami např. tehdy, sledujeme-li z okna jedoucího vlaku elektrické sloupy (v jiných případech však může být tento tzv. optokinetický nystagmus projevem onemocnění)).
Pomalé klouzavé pohyby a rychlé trhavé pohyby – dva typy velmi nenápadných pohybů, při nichž se oči pohybují vzájemně nekoordinovaně; pomalé klouzavé pohyby očí jsou vystřídány rychlým trhavým pohybem, který navrací obraz zpět do polohy v místě nejvyšší ostrosti. Tyto pohyby jsou příčinou toho, proč experimentálně umístěné kontaktní čočky, které mají naspodu vytvořen umělý obrazec, po chvíli jakoby vyblednou a později obrazec přestane být patrný – abychom viděli obrazce, musí se (díky těmto pohybům) neustále drobně mihotat; ze stejného důvodu jsou pro nás neviditelné stíny cév sítnice.^[1]
Vestibulookulomotorický reflex – při pohybu hlavy se oči hýbou opačným směrem (aby se pozorovaný objekt udržel v centru ostrosti). Reflex probíhá i při zavřených očích a je ovládán vestibulárním aparátem v uchu. To je důvod, proč při vstříknutí horké či naopak chladné vody do uší dojde vlivem podráždění receptorů ke střídavě rychlým a pomalým pohybům očí (kalorický nystagmus).^[1]

Mimovolní pohyby jsou řízeny různě, důležitou roli mají např. přední pár hrbolů ve čtverohrbolí středního mozku, ale i různé korové oblasti (mediotemporální, zadní parietální).^[1]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h KRÁLÍČEK, P. Úvod do speciální neurofyziologie. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2002. 230 s. ISBN 80-246-0350-0. S. 60–66.
↑ VÉLE, František. Kineziologie. 2. vyd. [s.l.]: Triton, 2006. S. 282.
↑ LINZEY, Donald W., et al. Vertebrate Biology. [s.l.]: The McGraw−Hill Companies, 2003. S. 153.

Související články

REM fáze spánku

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Oční pohyb na Wikimedia Commons

[kralicek-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h KRÁLÍČEK, P. Úvod do speciální neurofyziologie. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2002. 230 s. ISBN 80-246-0350-0. S. 60–66.

[2] VÉLE, František. Kineziologie. 2. vyd. [s.l.]: Triton, 2006. S. 282.

[3] LINZEY, Donald W., et al. Vertebrate Biology. [s.l.]: The McGraw−Hill Companies, 2003. S. 153.

[1]

[2]

[3]