P-500 Bazalt

P-500 Bazalt / P-1000 Vulkan
Nákres střely P-500 Bazalt
Nákres střely P-500 Bazalt Fotografie přídě sovětské letadlové lodě Kiev s kontejnery střel Bazalt
Typtěžká protilodní střela
Místo původuSovětský svaz SSSR
Historie výroby
VýrobceNPO Mašinostrojenija
Výroba1975
Vyrobeno kusů~500
Základní údaje
Hmotnost4800 kg
Délka11,7 m
Rychlost2,5 M
Účinný dostřel550 km
Nákres střely P-1000 Vulkan

P-500 Bazalt (rusky: П-500 Базальт, kód NATO: SS-N-12 Sandbox, index GRAU: 4M80) je sovětská a ruská nadzvuková těžká protilodní střela, zavedená do služby u sovětského námořnictva v roce 1975. Ruské námořnictvo ji kategorizuje jako střelu operační. Jediným současným uživatelem střely je ruské námořnictvo – jsou umístěny na dvou raketových křížnících Projektu 1164 Atlant (16×), přičemž třetí jednotka (Varjag) nese vylepšenou verzi P-1000 Vulkan (index GRAU: 3M70) s větším doletem.[1] V minulosti je nesly rovněž tři letadlové lodě Projektu 1143 (8–12×), ponorky Projektu 651 (8×) a jaderné ponorky Projektu 659 (8×). Střely ve službě nahradily starší typ P-6 (v kódu NATO SS-N-3A Shaddock) a jejich vývojová linie pokračovala těžším modelem P-700 Granit.

Střela byla vyvinuta konstrukční kanceláří NPO Mašinostrojenija (OKB-52). Vývoj začal roku 1963, do služby vstoupila roku 1975. Výroba dala okolo 500 kusů.[2] Střela byla vyvinuta pro napadání amerických svazů těžkých letadlových lodí. Pro její značné rozměry je vhodná pouze pro velké lodě, raketové křížníky atd. V případě zařazení do výzbroje ponorek musely být střely vypouštěny po jejich vynoření, což je činilo zranitelnými. Americké námořnictvo reagovalo rozšířením zóny hlídkování protiponorkových letounů.[3]

Střela má délku 11,7 metrů, průměr 0,88 metru, rozpětí ploch 2,6 metru a startovní hmotnost 4800 kg. Startuje pomocí raketového motoru a poté se pohybuje pomocí proudového motoru. Střela může nést konvenční hlavicí o hmotnosti 1000 kg či jadernou hlavici o ekvivalentu 500 kilotun TNT. Dolet střely je okolo 550 km. Nejvyšší rychlost je 2,5 M.[4] Střela je vybavena aktivním radarovým naváděním, přičemž její trasu mohou upravovat naváděcí letouny Tu-95D či vrtulníky Ka-25 a Ka-27 pomocí datalinku. V případě útoku několika střel najednou letí jedna střela ve velké výšce, vyhledává radarem cíl a předává polohu cíle nízkoleticím střelám, pohybujícím se v pasivním režimu (radar aktivují až v závěrečné fázi útoku).[3]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ VISINGR, Lukáš. Perspektivy ruských střel s plochou dráhou letu. ATM. 2012, roč. 44, čís. 3, s. 70. ISSN 1802-4823. [Dále jen Visingr 2012]
  2. ↑ P-350 Bazalt 4K-77, P-500 Bazalt 4K-80, SS-N-12 Sandbox [online]. globalsecurity.org [cit. 2012-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b ZAJAC, Ivan. Raketový systém P-500 Bazalt [online]. Military.cz [cit. 2012-03-31]. Dostupné online. 
  4. ↑ Visingr 2012, s. 71.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]