Paginace (též paginování, z lat. pagina, stránka, česky stránkování) je označování stránek knihy nebo dokumentu pořadovými čísly (zřídka písmeny či jinými grafickými znaky).
Paginace je součást tzv. záhlaví nebo zápatí. ČSN ISO 5127-2003 rozlišuje ještě souběžné stránkování dvojjazyčných knih, přerušované stránkování, pokud je v knize použito několik číselných řad, a průběžné stránkování, pokud je naopak vícesvazkové dílo stránkováno průběžně.[1]
Pokud je kniha tištěna ve více sloupcích, doplňuje se paginace někdy ještě písmenem, které označuje sloupec (21b znamená druhý sloupec na straně 21). Ve slovnících a encyklopediích se někdy číslují přímo sloupce a odkazuje se na ně zkratkou "col.", z latinského columna, sloupec.
K ručnímu číslování dokumentů nebo stránek v sešitech a podobně se užívá zvláštní razítko, tzv. paginýrka, které při každém otištění zvyšuje číslo o předvolenou hodnotu, nejčastěji o 1.
U rukopisů a starých tisků, které nemají číslované stránky, se užívá starší foliace, počítání a číslování listů. Jednotlivé listy se označují zkratkou fol. (z lat. folium, list) a číslem. Levá či rubová stránka v otevřené knize se přitom označuje latinským verso (v.), rub, pravá čili lícová stránka jako recto (r.). Na vedlejším obrázku by levá stránka s číslem 2 byla označena jako "fol. 1v", pravá jako "fol. 2r". Někdy se lícové stránky označují písmenem a, rubové písmenem b. Pak by se stránky na obrázku označily jako 1b a 2a.
V případě, že text na stránkách je rozdělen do dvou (či více) sloupců, však malá písmena označují zpravidla sloupce. Pak by na výše uvedeném příkladu byly na levé stránce sloupce f1va, f1vb a na pravé stránce sloupce f2ra a f2rb.
Pojmem paginace se označuje také rozdělení množiny dokumentů na webu aj. (například výsledků hledání) na menší skupiny. Příslušný ovládací prvek pak jako pager.