Paj Čchung-si 白崇禧 | |
---|---|
1. Ministr obrany Čínské republiky | |
Ve funkci: 23. května 1946 – 2. června 1948 | |
Prezident | Čankajšek |
Předseda vlády | Sung C'-wen Čang Čchün |
Předchůdce | Čchen Čcheng jako ministr války |
Nástupce | Che Jing-čchin |
Stranická příslušnost | |
Členství | Kuomintang |
Vojenská služba | |
Služba | Říše Čching Čínská republika |
Složka | Nová armáda Národní revoluční armáda |
Doba služby | 1907–1949 |
Hodnost | generál |
Bitvy/války | Sinchajská revoluce Severní pochod Druhá čínsko-japonská válka Čínská občanská válka |
Narození | 18. března 1893 Kuej-lin, Kuang-si, Říše Čching |
Úmrtí | 2. prosince 1966 (ve věku 73 let) Tchaj-pej, Tchaj-wan |
Příčina úmrtí | trombóza |
Místo pohřbení | hřbitov Liu-čang-li, Tchaj-pej |
Národnost | Chuejové |
Děti | Paj Sien-jung |
Alma mater | Pao-tingská vojenská akademie |
Profese | voják a politik |
Náboženství | islám |
Ocenění | Řád modré oblohy a bílého slunce Legion of Merit |
Commons | Bai Chongxi |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Paj Čchung-si (čínsky pchin-jinem Bái Chóngxǐ, znaky 白崇禧, [pɑ́ɪ̯ t͡ʂʰʊ́ŋɕǐ]; 18. března 1893 – 2. prosince 1966) byl čínský generál Národní revoluční armády Čínské republiky a významný čínský nacionalistický vůdce. Byl chuejské národnosti a muslimského vyznání. Od poloviny 20. let 20. století do roku 1949 vládl Paj v provincii Kuang-si jako regionální vojevůdce s vlastní armádou a značnou politickou autonomií. Paj podporoval Čankajška v druhé čínsko-japonské válce a v čínské občanské válce. Po prohře s komunisty v roce 1949 uprchl na Tchaj-wan, kde v roce 1966 zemřel. Jako muslim byl předsedou Čínské islámské federace národní spásy a poté Čínské muslimské asociace.[1] Paj Čchung-si byl také členem představenstva Celočínské mezináboženské asociace, kde zastupoval islám. Mimo jiné vedl Paj během své vlády v Kuang-si kampaň proti cizincům. Útočil na americké, evropské a jiné cizince a misionáře.[2] Kromě anticizinectví prosazoval Paj také boj proti imperialismu a proti náboženství, a to i přesto, že byl sám muslimem.
S vypuknutím Sinchajské revoluce v roce 1911 se Paj připojil ke studentskému sboru Odvaž se zemřít. V červnu 1915 nastoupil do třetího ročníku Pao-tingské vojenské akademie a po návratu do Kuang-si se stal zkušebním důstojníkem 1. kuangsiské divize. [3]
Roku 1924 spojil své jednotky s oddíly Li Cung-žena a Chuang Šao-chunga do jednotné armády, v níž zastával funkci náčelníka štábu, a trojice dobyla provincii Kuang-si na Staré kuangsiské klice. Poté vládli provincii jako Nová kuangsiská klika hlásící se ke kuomintangské vládě.
Během Severního pochodu v letech 1926–28 byl Paj náčelníkem štábu Národní revoluční armády a připsal si mnoho vítězství nad severními vojevůdci, přičemž často využíval rychlosti, manévru a překvapení k porážce větších nepřátelských sil. Jako velitel posádky v Šanghaji se také podílel na čistce komunistických složek v Národní revoluční armádě a likvidaci odborového hnutí která proběhla od 4. dubna 1927.
Během druhé čínsko-japonské války (1937–45) byl zástupcem náčelníka generálního štábu odpovědným za operace a výcvik. Byl klíčovým stratégem, který přesvědčil Čankajška, aby přijal strategii totální války, jejíž částí byla partyzánská válka v týlu nepřítele s cílem narušovat nepřátelské zásobovací linie při každé příležitosti.
Pajovi vojáci z Kuang-si byli během války proti Japonsku chváleni jako elitní armáda a bylo o něm známo, že je schopným generálem, který by mohl vést čínský odboj v případě, že by byl Čankajšek zavražděn.[4]
Když čínští komunisté v roce 1946 obsadili klíčový železniční uzel v jihomandžuském S’-pchingu, kuomintangské síly je ani po několika pokusech nedokázaly vytlačit, a tak Čankajšek vyslal Paje, aby na operaci dohlédl. Po několika přesunech se nacionalistickým silám podařilo po dvoudenní bitvě komunisty rozhodujícím způsobem porazit.
V červnu 1946 byl Paj jmenován ministrem národní obrany.[5] Později se však ukázalo, že to byla funkce bez pravomocí, protože Čankajšek nenechal Paje dělat důležitá rozhodnutí týkající se čínské občanské války. Ještě v říjnu 1949, když Kanton padl do rukou komunistů, kteří téměř zcela ovládli Čínu, velel Paj Čchung-si stále 200 000 elitních vojáků, kteří se po obraně Kantonu vrátili do Kuang-si, aby se zde naposledy postavili komunistům.[6]
Nepokoje po incidentu 28. února 1947 si vyžádaly mnoho obětí jak mezi rodilými Tchajwanci, tak mezi obyvateli pevniny. Paj byl vyslán jako Čankajškův osobní zástupce na zjišťovací misi a na pomoc při uklidňování obyvatelstva. Po dvoutýdenní cestě, jejíž součástí byly rozhovory s různými skupinami obyvatel Tchaj-wanu, vydal Paj rozsáhlá doporučení. Za jeho přímočaré jednání si ho rodilí Tchajwanci velmi vážili.[7] Paj žil v polodůchodu, dokud 1. prosince 1966 ve věku 73 let nezemřel na koronární trombózu. Vláda poté uspořádala Pajovi vojenský pohřeb, kdy nad rakví vlála kuomintangská vlajka. Byl pohřben v muslimské části hřbitova Liou Čangli v Tchaj-peji na Tchaj-wanu.[8]