Paj Čchung-si
| Paj Čchung-si 白崇禧 | |
|---|---|
 | |
| 1. Ministr obrany Čínské republiky | |
| Ve funkci: 23. května 1946 – 2. června 1948 | |
| Prezident | Čankajšek |
| Předseda vlády | Sung C'-wen Čang Čchün |
| Předchůdce | Čchen Čcheng jako ministr války |
| Nástupce | Che Jing-čchin |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Kuomintang |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Říše Čching Čínská republika |
| Složka | Nová armáda Národní revoluční armáda |
| Doba služby | 1907–1949 |
| Hodnost | generál |
| Bitvy/války | Sinchajská revoluce Severní pochod Druhá čínsko-japonská válka Čínská občanská válka |
| Narození | 18. března 1893 Kuej-lin, Kuang-si, Říše Čching |
| Úmrtí | 2. prosince 1966 (ve věku 73 let) Tchaj-pej, Tchaj-wan |
| Příčina úmrtí | trombóza |
| Místo pohřbení | hřbitov Liu-čang-li, Tchaj-pej |
| Národnost | Chuejové |
| Děti | Paj Sien-jung |
| Alma mater | Pao-tingská vojenská akademie |
| Profese | voják a politik |
| Náboženství | islám |
| Ocenění | Řád modré oblohy a bílého slunce Legion of Merit |
| Commons | Bai Chongxi |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Paj Čchung-si (čínsky pchin-jinem Bái Chóngxǐ, znaky 白崇禧, [pɑ́ɪ̯ t͡ʂʰʊ́ŋɕǐ]; 18. března 1893 – 2. prosince 1966) byl čínský generál Národní revoluční armády Čínské republiky a významný čínský nacionalistický vůdce. Byl chuejské národnosti a muslimského vyznání. Od poloviny 20. let 20. století do roku 1949 vládl Paj v provincii Kuang-si jako regionální vojevůdce s vlastní armádou a značnou politickou autonomií. Paj podporoval Čankajška v druhé čínsko-japonské válce a v čínské občanské válce. Po prohře s komunisty v roce 1949 uprchl na Tchaj-wan, kde v roce 1966 zemřel. Jako muslim byl předsedou Čínské islámské federace národní spásy a poté Čínské muslimské asociace.[1] Paj Čchung-si byl také členem představenstva Celočínské mezináboženské asociace, kde zastupoval islám. Mimo jiné vedl Paj během své vlády v Kuang-si kampaň proti cizincům. Útočil na americké, evropské a jiné cizince a misionáře.[2] Kromě anticizinectví prosazoval Paj také boj proti imperialismu a proti náboženství, a to i přesto, že byl sám muslimem.
Éra válečníků
[editovat | editovat zdroj]S vypuknutím Sinchajské revoluce v roce 1911 se Paj připojil ke studentskému sboru Odvaž se zemřít. V červnu 1915 nastoupil do třetího ročníku Pao-tingské vojenské akademie a po návratu do Kuang-si se stal zkušebním důstojníkem 1. kuangsiské divize. [3]
Roku 1924 spojil své jednotky s oddíly Li Cung-žena a Chuang Šao-chunga do jednotné armády, v níž zastával funkci náčelníka štábu, a trojice dobyla provincii Kuang-si na Staré kuangsiské klice. Poté vládli provincii jako Nová kuangsiská klika hlásící se ke kuomintangské vládě.
Během Severního pochodu v letech 1926–28 byl Paj náčelníkem štábu Národní revoluční armády a připsal si mnoho vítězství nad severními vojevůdci, přičemž často využíval rychlosti, manévru a překvapení k porážce větších nepřátelských sil. Jako velitel posádky v Šanghaji se také podílel na čistce komunistických složek v Národní revoluční armádě a likvidaci odborového hnutí která proběhla od 4. dubna 1927.
Druhá čínsko-japonská válka
[editovat | editovat zdroj]Během druhé čínsko-japonské války (1937–45) byl zástupcem náčelníka generálního štábu odpovědným za operace a výcvik. Byl klíčovým stratégem, který přesvědčil Čankajška, aby přijal strategii totální války, jejíž částí byla partyzánská válka v týlu nepřítele s cílem narušovat nepřátelské zásobovací linie při každé příležitosti.
Pajovi vojáci z Kuang-si byli během války proti Japonsku chváleni jako elitní armáda a bylo o něm známo, že je schopným generálem, který by mohl vést čínský odboj v případě, že by byl Čankajšek zavražděn.[4]
Čínská občanská válka
[editovat | editovat zdroj]Když čínští komunisté v roce 1946 obsadili klíčový železniční uzel v jihomandžuském S’-pchingu, kuomintangské síly je ani po několika pokusech nedokázaly vytlačit, a tak Čankajšek vyslal Paje, aby na operaci dohlédl. Po několika přesunech se nacionalistickým silám podařilo po dvoudenní bitvě komunisty rozhodujícím způsobem porazit.
V červnu 1946 byl Paj jmenován ministrem národní obrany.[5] Později se však ukázalo, že to byla funkce bez pravomocí, protože Čankajšek nenechal Paje dělat důležitá rozhodnutí týkající se čínské občanské války. Ještě v říjnu 1949, když Kanton padl do rukou komunistů, kteří téměř zcela ovládli Čínu, velel Paj Čchung-si stále 200 000 elitních vojáků, kteří se po obraně Kantonu vrátili do Kuang-si, aby se zde naposledy postavili komunistům.[6]
Tchaj-wan
[editovat | editovat zdroj]Nepokoje po incidentu 28. února 1947 si vyžádaly mnoho obětí jak mezi rodilými Tchajwanci, tak mezi obyvateli pevniny. Paj byl vyslán jako Čankajškův osobní zástupce na zjišťovací misi a na pomoc při uklidňování obyvatelstva. Po dvoutýdenní cestě, jejíž součástí byly rozhovory s různými skupinami obyvatel Tchaj-wanu, vydal Paj rozsáhlá doporučení. Za jeho přímočaré jednání si ho rodilí Tchajwanci velmi vážili.[7] Paj žil v polodůchodu, dokud 1. prosince 1966 ve věku 73 let nezemřel na koronární trombózu. Vláda poté uspořádala Pajovi vojenský pohřeb, kdy nad rakví vlála kuomintangská vlajka. Byl pohřben v muslimské části hřbitova Liou Čangli v Tchaj-peji na Tchaj-wanu.[8]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ DILLON, Michael. China's Muslim Hui community: migration, settlement and sects. Richmond: Curzon Press, 1999. Dostupné online. ISBN 0-7007-1026-4. S. 86.
- ↑ LARY, Diana. Region and nation: the Kwangsi clique in Chinese politics, 1925-1937. Cambridge: Cambridge University Press, 1974. Dostupné online. ISBN 0-521-20204-3. S. 99.
- ↑ BOORMAN, Howard L.; HOWARD, Richard C.; CHENG, Joseph K.H. Biographical dictionary of Republican China, Volume 3. New York City: Columbia University Press, 1979. ISBN 0-231-08957-0. S. 51–56.
- ↑ GUNTHER, John. Inside Asia. New York City: Harper & Brothers, 1942. Dostupné online. ISBN 978-1931541091. S. 281.
- ↑ Generals from China - Bai Chongxi [online]. Dostupné online.
- ↑ CHINA: Next: Chungking. TIME. 24. října 1949.
- ↑ CHINA: Snow Red & Moon Angel. TIME. 7. dubna 1947.
- ↑ GEN. PAI IS DEAD; A CHIANG AIDE, 73; Key Leader in Nationalist Army Since 1920's. The New York Times. 9. prosince 1966, s. 47. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Paj Čchungsi na Wikimedia Commons
