Palník

Jak číst taxoboxPalník
alternativní popis obrázku chybí
Palník Anagyris foetida
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
PodčeleďFaboideae
TribusThermopsideae
Rodpalník (Anagyris)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Palník (Anagyris) je rod rostlin z čeledi bobovité (Fabaceae). Zahrnuje 2 druhy keřů, rozšířené ve Středomoří, jihozápadní Asii a na Kanárských ostrovech. Palníky jsou opadavé keře s trojčetnými listy a žlutými motýlovitými květy v chudých květenstvích. Palník páchnoucí (Anagyris foetida) je charakteristická složka středomořské vegetace. Celá rostlina při rozemnutí výrazně páchne.

Palník Anagyris latifolia

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Palníky jsou opadavé nebo poloopadavé beztrnné keře se zelenými letorosty, dorůstající výšky až 5 metrů. Listy jsou trojčetné, střídavé, řapíkaté, s celokrajnými krátce řapíčkatými lístky. Květy jsou žluté nebo zelenavě žluté, u palníku páchnoucího s hnědavou skvrnou, motýlovité, protáhlé, v krátkém převislém hroznu. Kalich je zvonkovitý, vytrvalý, s 5 nestejnými zuby. Pavéza a křídla jsou mnohem kratší než člunek. Tyčinky jsou volné. Semeník je krátce stopkatý, s mnoha vajíčky a nitkovitou čnělkou zakončenou drobnou vrcholovou bliznou. Lusky jsou ploché, stopkaté, nepravidelně zaškrcované, 10 až 20 cm dlouhé, pukavé. Obsahují několik ledvinovitých semen oddělených přehrádkami.[1][2][3]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod palník zahrnuje 2 druhy. Palník páchnoucí (Anagyris foetida) je rozšířen v celém Středomoří, kde tvoří charakteristickou součást středomořské keřovité vegetace, známé jako makchie. Na východ je rozšířen až po Saúdskou Arábii a Irák. Palník Anagyris latifolia je endemit Kanárských ostrovů. Je veden v Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN jako kriticky ohrožený. Celkový počet volně rostoucích dospělých rostlin je méně než 400 kusů.[4][5][6]

Ekologické interakce

[editovat | editovat zdroj]

Palník páchnoucí je opylován zejména ptáky. Je schopen samosprášení, kterému je ovšem zabraňováno tím, že pyl může klíčit na povrchu blizny až po jejím narušení opylovačem. Způsob opylování Anagyris latifolia nebyl do hloubky studován, jako opylovači jsou uváděni ptáci nebo hmyz.[7]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Do rodu Anagyris byly v minulosti řazeny i další druhy, zařazené v současné taxonomii v rodech Thermopsis a Piptanthus. V roce 1825 byl dokonce popsán jerlín japonský (Styphnolobium japonicum, syn. Sophora japonica) jako Anagyris chinensis.[8]

Květenství palníku Anagyris latifolia

Obsahové látky

[editovat | editovat zdroj]

Palníky jsou jedovaté rostliny. Palník páchnoucí obsahuje alkaloidy, zejména cytisin, methylcytisin, spartein a anagyrin. Semena mají dávivý účinek, listí je jedovaté pro dobytek.[1][3]

Zástupci

[editovat | editovat zdroj]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Listy palníku páchnoucího jsou prodávány v Řecku a Dalmácii jako projímadlo.[3] Palník páchnoucí je v ČR občas k vidění ve sbírkách středomořské vegetace botanických zahrad, např. v Pražské botanické zahradě v Tróji.[9]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b ZELENÝ, Václav. Rostliny Středozemí. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1224-9. 
  2. ↑ Dendrologie online [online]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison: The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0. 
  4. ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. 
  5. ↑ SCHOENFELDER, Ingrid et Peter. Die Kosmos-Mittelmeerflora. Stuttgart: Kosmos Verlags, 1990. ISBN 3-440-05300-8. 
  6. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species: Anagyris latifolia [online]. 2013. Dostupné online. 
  7. ↑ GONZÁLEZ-PÉREZ, M. A. et al. Genetic variation and conservation of the endangered endemic Anagyris latifolia from the Canary Islands. Plant Systematics and Evolution. 2009. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-29.  Archivováno 29. 10. 2013 na Wayback Machine.
  8. ↑ The Plant List [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-23. 
  9. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]