Paul Karl Ludwig Drude | |
---|---|
Paul Karl Ludwig Drude | |
Narození | 12. července 1863 Braunschweig, Brunšvicko |
Úmrtí | 5. července 1906 Berlín, Německo |
Státní příslušnost | Němec |
Obor | Fyzik |
Známý díky | teorie optiky, model elektrické vodivosti |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Paul Karl Ludwig Drude (12. července 1863, Braunschweig – 5. července 1906, Berlín) byl německý fyzik se zaměřením na optiku, kterou výrazně pomohl propojit s Maxwellovou teorií elektromagnetismu.
Drude studoval matematiku a fyziku na univerzitě v Göttingenu. Ve své dizertační práci [1][2] položil mj. základy elipsometrie, spolu s reflektometrií dnes rozšířené metody určování optických vlastností materiálů a tenkých vrstev. V roce 1894 se Drude stal mimořádným profesorem na univerzitě v Lipsku. V roce 1900 se stal šéfredaktorem vědeckého časopisu Annalen der Physik. V tomto roce také vytvořil první prakticky použitelný mikroskopický model elektrické vodivosti kovů.[3] [4] a vydal první část monografie o optice [5][6], která je první moderní učebnicí optiky založené na teorii elektromagnetického pole. V letech 1901-1905 působil jako řádný profesor fyziky na univerzitě v Giessenu. Až do své smrti pak vedl fyzikální ústav Humboldtovy univerzity v Berlíně. V roce 1906, týden po uvedení do Pruské akademie věd z ne zcela jasných důvodů spáchal sebevraždu.
Je po něm pojmenován kráter Drude na Měsíci a ústav Paul-Drude-Institut für Festkörperelektronik v Berlíně.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paul Drude na anglické Wikipedii.