Paul Ramdohr | |
---|---|
Narození | 1. ledna 1890 Überlingen |
Úmrtí | 8. března 1985 (ve věku 95 let) Hohensachsen |
Alma mater | Univerzita v Göttingenu Univerzita Heidelberg |
Pracoviště | Museum für Naturkunde (1934–1950) Mineralogical Museum (Berlin) (1934–1950) Humboldtova univerzita RWTH Aachen Univerzita Heidelberg |
Ocenění | Roebling Medal (1961) Penrose Gold Medal (1978) Leonard Medal (1979) čestný doktor Technické univerzity Berlín |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Paul Ramdohr (1. ledna 1890 Überlingen – 8. března 1985 Weinheim) byl německý mineralog, nazývaný Erzvater („otec rud“).[1]
Studoval na Heidelberské univerzitě, doktorát získal až po první světové válce v Göttingenu, kde jeho dizertační práci vedl Otto Mügge. Učil na báňské škole v Clausthalu, v roce 1926 se stal řádným profesorem na Univerzitě v Cáchách a od roku 1934 působil na Humboldtově univerzitě. V roce 1937 byl přijat do Pruské akademie věd. Spolu s Friedrichem Klockmannem vydal úspěšnou učebnici mineralogie. Zaměřil se na ložiskovou geologii a byl průkopníkem mikroskopické analýzy rud. Zkoumal naleziště zlata a uranu v jihoafrickém Witwatersrandu, pracoval také v australském Broken Hill a norské Sulitjelmě.[2]
Vedl katedru mineralogie v Heidelbergu od roku 1951 do roku 1958, kdy odešel do penze. Věnoval se pak výzkumu meteoritů ve Společnosti Maxe Plancka, proslulá byla jeho studie o australském meteoritu Mundrabilla. Podílel se také na analýzách měsíčních hornin získaných během Programu Apollo.[3]
Je po něm pojmenován minerál ramdohrit. V roce 1962 mu byla udělena Roeblingova medaile a v roce 1979 Leonardova medaile, od roku 1965 byl čestným prezidentem SGA (Society for Geology Applied to Mineral Deposits).