Pehr Evind Svinhufvud
| Pehr Evind Svinhufvud | |
|---|---|
 | |
| 3. prezident Finska | |
| Ve funkci: 2. března 1931 – 1. března 1937 | |
| Předseda vlády | Juho Sunila Toivo Mikael Kivimäki Kyösti Kallio |
| Předchůdce | Lauri Kristian Relander |
| Nástupce | Kyösti Kallio |
| 1. a 18. předseda vlády Finska | |
| Ve funkci: 4. července 1930 – 18. února 1931 | |
| Prezident | Lauri Kristian Relander |
| Předchůdce | Kyösti Kallio |
| Nástupce | Juho Sunila |
| Ve funkci: 27. listopadu 1917 – 27. května 1918 | |
| Prezident | žádný |
| Předchůdce | úřad vznikl |
| Nástupce | Juho Kusti Paasikivi |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Mladofinská strana |
| Rodné jméno | Pehr Evind Svinhufvud |
| Narození | 15. prosince 1861 Sääksmäki nebo Rapola |
| Úmrtí | 29. února 1944 (ve věku 82 let) Kotkaniemi |
| Místo pohřbení | Luumäki |
| Choť | Ellen Svinhufvud (1889–1944) |
| Rodiče | Pehr Kustavi Svinhufud, heir of Qvalstad & Rapola a Olga Becker |
| Děti | Yngve Svinhufvud Veikko Svinhufvud Eino Svinhufvud |
| Příbuzní | Per Gustaf Svinhufvud af Qvalstad (děd) |
| Sídlo | Kotkaniemi (1908–1944) |
| Alma mater | Helsinská univerzita Normální lyceum v Helsinkách Imperiální Alexandrova univerzita |
| Profese | politik a soudce |
| Náboženství | luteránství |
| Ocenění | velkokříž Řádu kříže svobody (1918) Řád červené orlice 1. třídy (1918) velkokříž s řetězem Řádu bílé růže (1927) Řád orlího kříže 1. třídy (1931) velkokříž s řetězem Řádu Vitolda Velikého (1931) … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Commons | Pehr Evind Svinhufvud |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pehr Evind Svinhufvud af Qvalstad (15. prosinec 1861 Sääksmäki – 29. únor 1944 Luumäki) byl finský právník, politik a státník. V letech 1931–1937 zastával úřad prezidenta Finské republiky. V době Finského velkoknížectví v rámci Ruského impéria působil jako právník, soudce a politik. V letech 1917–1918 sehrál důležitou roli v hnutí za nezávislost Finska. Byl prvním předsedou senátu a regentem nezávislého Finska (1918). V letech 1930–1931 byl předsedou vlády.
Život
[editovat | editovat zdroj]Pocházel ze starého finskošvédského šlechtického rodu původem z kraje Dalarna. Svinhufvud ve švédštině znamená „prasečí hlava“.
Vystudoval historii a práva. Poté pracoval jako právník. Byl členem tajné protiruské organizace Kagaali (Finsko bylo v té době součástí Ruské říše).[1] Roku 1894 byl prvně zvolen do finského parlamentu. Kvůli svým protiruským postojům byl poslán do vyhnanství na Sibiři, do města Tomsk, kde pobýval v letech 1914–1917.
Po návratu, 27. listopadu 1917, byl zvolen premiérem nově vznikajícího státu. Vzápětí vedl stranu „bílých“ ve vypuklé občanské válce, z „rudých“ Helsinek se přitom musel zachránit útěkem na ledoborci. Utekl do Německa, s nímž chtěl Finsko geopoliticky zejména spojit. V občanské válce však Svinhufvudova strana zvítězila a 18. května 1918 byl Svinhufvud zvolen „prozatímním vedoucím státu“ (regentem). Z této pozice jmenoval premiérem Juha Kusti Paasikiviho. Poté usiloval o to, aby se Finsko stalo monarchií se synem německého císaře v čele. Po německé porážce v první světové válce však tyto plány padly a Finsko se vydalo na republikánskou cestu. Sám Svinhufvud to reflektoval tím, že rezignoval na post regenta, aby uvolnil místo generálu Mannerheimovi, který byl v kontaktu s vítěznými mocnostmi. Poté se vrátil k právničení a pokoušel se i o podnikání avšak poměrně neúspěšně. Nakonec získal státní důchod a stáhl se z veřejného dění.
V roce 1925 se stal kandidátem na prezidenta, ale neuspěl. Protože byl vždy silně antikomunisticky orientován, byl prezidentem Laurim Kristianem Relanderem povolán ke druhému premiérskému mandátu (1930–1931), když se po světové hospodářské krizi zdálo, že komunistické nebezpečí kulminuje. Vláda v parlamentu neprosadila protikomunistické zákony, a tak prezident vyhlásil nové volby. Po nich byly tyto zákony schváleny a Svinhufvud byl zvolen prezidentem.
Kvůli svému antikomunismu Svinhufvud podporoval i krajně pravicové hnutí Lapua, ale tvrdě mu oponoval, když se roku 1932 pokusilo o protidemokratický puč v Mäntsälä.[2] Převzal nejen vedení armády v krizovém momentě, ale svým naléhavým rozhlasovým projevem rozdrobil též řady povstalců (které zpočátku podpořila i řada důstojníků, ba v řadách povstalců byl i Svinhufvudův syn).
V prezidentské funkci usiloval o sblížení s ostatními severskými zeměmi, zejména se Švédskem. Prezidentské volby v roce 1937 ovšem prohrál, z velké části kvůli svému sporu se sociálními demokraty, kterým nejprve slíbil, že se po vyhraných volbách budou moci účastnit na vládě, ale pak svůj slib nesplnil. Po nezvolení se opět stáhl do ústraní. Po vypuknutí zimní války se Sověty v roce 1940 se pokusil vyjednat podporu u Hitlera a Mussoliniho, ale ani jeden z nich ho nepřijal (Němci měli tehdy se Sověty spojeneckou smlouvu – pakt Ribbentrop–Molotov).[1]
Měl přezdívku Ukko-Pekka („staroušek Pekka“).
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Svinhufvud, Pehr Evind. www.blf.fi [online]. [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
- ↑ Pehr Evind Svinhufvud | president of Finland. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-03-04]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pehr Evind Svinhufvud na Wikimedia Commons
| Regent Finska | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: úřad vznikl |
1918 Pehr Evind Svinhufvud |
Nástupce: Carl Mannerheim |
